14 C 49/2019

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 396 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 396 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 19. 4. 2016 do zaplacení, a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1.200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 13. 12. 2018, se žalobce po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 396 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb (následně kvalifikovaný poskytoval služeb vytvářejících důvěru) tvrdí uzavření smlouvy o poskytování certifikačních služeb [číslo] dne [datum] s žalovaným. Žalovaný měl dne [datum] zažádat o vydání kvalifikovaného osobního certifikátu. Žalobce žalovanému vydal certifikát dle údajů uvedených v žádosti, čímž mu vznikl nárok na úhradu ceny za poskytnuté služby (ceník dle č.l. 6 odst. 6.3 smlouvy o poskytování certifikačních služeb, aktuální verze na postsignum.cz). Žalobce měl poskytnout žalovanému služby řádně a včas, žalovaný poskytnuté služby nikdy nereklamoval. Žalobce měl poskytnutí služby vyúčtovat daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum], splatnost dne 18. 4. 2016, kterou však žalovaný neměl zaplatit. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, tvrdil dvojí neposkytnutí řádně a včas objednané služby, kterou měl žalobce bezdůvodně a neoprávněně zrušit, zablokovat převzetí předmětného certifikátu na [anonymizováno] [obec], kde měla pracovnice přepážky zjistit zrušení objednávky ze strany poskytovatele 3 dny před vypršením lhůty k převzetí. Žalovaný uvedené řádně reklamoval. Žalovaný prohlásil, že vlastní pouze jeden certifikát elektronického podpisu, tento používá dodnes, nikdy mu jiný nebyl předán. Žalobce nedoložil převzetí certifikátu s ověřeným podpisem žalovaného, takový dokument nemá totiž existovat. Poplatek uhradil již dne 22. 3. 2016 poštovní poukázkou na účet žalobce, certifikát mu měl být vyřízen do 1. 4. 2016 (objednávka [číslo] ze dne [datum]), objednávka však byla zrušena předčasně, bylo mu řečeno, že je nutno vytvořit objednávku novou, což učinil, byla mu vydána smlouva [číslo] vydán certifikát a vystavena faktura, která však byla vrácena. Domníval se, že jeho platba byla započtena na druhý certifikát. Při vyhotovení odůvodnění rozsudku bylo postupováno podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Z provedeného dokazování (žádost o vydání certifikátu, protokol o vydání certifikát, ceník poštovních služeb, smlouva o poskytování certifikačních služeb ze dne [datum], faktura [číslo] ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne 28. 11. 2016 včetně podacího archu, VOP certifikačních služeb, certifikační politika PostSignum QCA pro kvalifikované certifikáty pro elektronický podpis, e-mailová komunikace zaměstnankyň žalobkyně ze dne 20. 7. 2016, dokumenty doložené žalovaným na č.l. 25 – 42 (žádost o certifikát, informace o návštěvě pobočky, žádost o certifikát, potvrzení o převzetí faktury, údaje pro vydávání certifikátů – vzor, seznam žadatelů – vzor, nesouhlas s rozhodnutím reklamace, faktura ze dne [datum] [variabilní symbol], výslech svědků – [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení]) soud zjistil podpis smlouvy o poskytování certifikačních služeb [číslo] dne [datum] mezi žalobcem jako poskytovatelem a žalovaným jako zákazníkem, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, žalobce se zavázal poskytovat vedle dalších také službu vydávání kvalifikovaných a komerčních certifikátů PostSignum včetně doplňkových služeb souvisejících s ověřením stavu certifikátu. Dne [datum] byl vydán protokol o vydání certifikátu (údaje o certifikátu: vydán autoritou PostSignum QCA, certifikační politika: Kvalifikované osobní certifikáty, sériové číslo: [číslo], platnost od [datum] do [datum]), jako žadatel je označen [celé jméno žalovaného], tj. žalovaný, nicméně protokol o vydání certifikátu není podepsán ani pracovníkem žalobce, ani žalovaným. Předmětný protokol o vydání certifikátu je současně označen číslem smlouvy [číslo]. Dne [datum] byla na účet žalovaného vystavena faktura [číslo] na částku 396 Kč za předmět plnění označení jako kvalifikovaný osobní certifikát, číslo certifikátu [číslo], splatnost faktury dne 18. 4. 2016. Žalovaný ničeho nezaplatil a byl o zaplacení upomenut upomínkou ze dne 28. 4. 2016. Žalovaný byl naposledy upomenut o zaplacení dlužné částky přípisem zástupce žalobce dne 28. 11. 2016, žaloba byla podána dne 13. 12. 2018 (sic!). Podáním ze dne 27. 6. 2016 žalovaný vyslovil nesouhlas s vyřízením reklamace a popsal situaci, která vznikla v souvislosti s nabídkou certifikátu čísla [číslo]. Dne 20. 7. 2016 mezi pracovníky žalobce proběhla e-mailová komunikace, kde je shrnuta situace certifikátu s popisem, že„ prvotní certifikát [číslo]“ byl vydán dne [datum],„ následný certifikát [číslo]“ byl vydán dne [datum] s tím, že oba certifikáty byly vydávány osobně na pobočce [anonymizováno] [obec]. Předcházející reklamace měla být vyřízena dne 15. 4. 2016, jako důvod reklamace mělo být uvedeno, že klient nedostal odkaz pro stažení certifikátu na e-mail [email]. Na základě následné stížnosti mělo dojít o zjištění veškeré e-mailové komunikace mezi [email] a e-mailem žalovaného, oba certifikáty byly žalovaným přijaty. Soud z provedeného dokazování zjistil, že certifikát [číslo] (tj. to, co žalobce označuje jako„ prvotní“) byl žalovaným na IP adrese [adresa] adrese [adresa]) téhož dne, ale v 12:29:

43. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] vypověděl, že žádost o kvalifikovaného osobního certifikátu zprvu na základě plné moci vyřizoval on, neboť pracuje v oboru IT (10 – 15 let) a samotné certifikáty jsou jeho„ denním chlebem“. Potvrdil, že první žádost nebylo možné na pobočce žalobce zprocesovat, zpracovat, ani v telefonické spolupráci s techniky zřejmě žalobce (byl uváděn hlasitý odposlech), bylo přislíbeno zrušení první žádosti a uvedena nutnost podání žádosti druhé. V případě vytváření druhé žádosti mělo dojít ke„ spadnutí systému“ a její vytváření měly provázet technické problémy. Soud žalobu zamítl. Dle názoru soud se žalobce, který již v žalobě uváděl jeho postavení akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb/kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru, nezachoval tím způsobem, aby bylo možné dojít k závěru, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho stavem spojena. Pokud jedná bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Z následné stížnosti žalovaného totiž jednoznačně vyplynulo, že v případě prvého certifikátu, o jehož vydání požádal dne 2. 2. 2016 (nicméně nebyl doložen příslušný protokol o vydání certifikátu), mohlo dojít k technickému problému, který žalovanému znemožnil příslušný certifikát přijmout, popř. znemožnil pracovnici žalobce vyhotovit příslušný protokol o vydání certifikátu, nemohlo dojít k zaslání informace o vydání certifikátu na e-mail žalovaného (viz jednoduchý popis postupu zde: Jak získám certifikát | Certifikační autorita PostSignum). Nelze ani přehlédnout, že v případě vydání dalšího certifikátu, není předmětný protokol o vydání kvalifikovaného osobního certifikátu nikým podepsán, což je dle názoru soudu mimo obvyklý standard služeb poskytovaných žalobcem. Bylo také prokázáno, že oba certifikáty byly z různých IP adres přijaty dne 31. 3. 2016, proto je poněkud zvláštní, že by žalovaný žádal opakovaně v krátké době (tj. nemohlo se jednat o prvotní a následný kvalifikovaný certifikát) o vydání kvalifikovaného osobního certifikátu stejného druhu, pokud v případě vydání prvého kvalifikovaného osobního certifikátu [číslo] nedošlo k (technickému) problému v souvislosti s jeho zpracováním ať již na straně žalobce či žalovaného. Pokud by měl žalovaný možnost přijmout první kvalifikovaný osobní certifikát [číslo] k jeho žádosti, neměl důvod podávat další žádost o vydání stejného druhu kvalifikovaného elektronického certifikátu, k tomu by již nebylo ani nutné dostavit se na pobočku žalobce. Není ani možné odkazovat na to, že žalovaný měl být upozorněn na vydaný certifikát [číslo] když právě žalovaný namítá problém s jeho přijetím/zpracováním a tvrdí sdělení pracovnice žalobce u nutnosti podání nové žádosti. Tato okolnost vyplývala již z nesouhlasu žalovaného s vyřízením reklamace ze dne 27. 6. 2016, ve které podrobně popsal skutečnosti, které jej vedly k závěru, že došlo k neoprávněnému a svévolnému zrušení certifikátu [číslo] přede dnem ukončení maximální doby platnosti. Ostatně již v tzv.„ prvním nástřelu“ v souvislosti s reklamačním řízením následujícím po obsáhlém vyjádření žalovaného jedna z pracovnic žalobce použila v interní komunikaci obrat„ mně se zdá, že první pohledávka měla být stornována a platba měla být použita k úhradě druhé“. Pokud žalobce reklamaci vyřídil tím, že dospěl k závěru, že oba certifikáty byly žalovaným řádně přijaty (téhož dne!!! – to by mohlo napovídat i problému se-mailovou bránou), tudíž je reklamace nedůvodná, nezabýval se možností uváděnou žalovaným a neprověřil možnost technické chyby, chyby připojení na straně žalobce, popř. neodkázal žalovaného na možnost chyby na jeho straně, musí to jít v tomto řízení k jeho tíži, a to v tom smyslu, že podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany a žalobu z tohoto důvodu zamítl. Pokud by se žalobce řádně zabýval reklamací žalovaného, nemusel by k vysvětlení postupu při žádosti o vydání elektronického certifikátu přistupovat teprve v nalézacím řízení, k uvedenému měl přistoupit již při vyřizování reklamace žalovaného a nikoliv zjednodušeně dospět k závěru, že žalovaný oba vydané certifikáty přijal, nevyjádřit se k situaci složitě popsanou žalovaným (v základu tedy měl prvotně nastat problém s nedoručením informace o vydání certifikátu na e-mail žalovaného v případě žádosti o vydání osobního kvalifikovaného elektronického certifikátu, který měl být dle žalovaného následován technickým problémem na straně žalobce). Pokud by se žalobce v předsoudní fázi řízení dostatečně věnoval námitkám žalovaného a alespoň minimálním způsobem by prověřil námitky žalovaného týkající se uváděného technického problému, mohlo event. dojít k dohodě účastníků o řešení věci ještě před podáním žaloby. Soud pak nehodnotil, že předžalobní výzva byla žalovanému doručována v listopadu 2016, nicméně řízení původně o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zahájeno až 13. 12. 2018, což by mohlo napovídat o jisté bezradnosti žalobce, nicméně by to mohlo vést ke ztížení zjištění (popř. nemožnosti) o technické závadě na pobočce žalobce (popř. systému) koncem března 2016, pokud by dokazování bylo tímto způsobem doplňováno. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši stanovené § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., 300 Kč za úkon, celkem 4 úkony (podání odporu ze dne 30. 1. 2019, účast při jednání dne 30. 7. 2019, 5. 4. 2022, 9. 6. 2022, za účelné úkony soud nepovažoval účast žalovaného při vyhlášení rozsudku dne 16. 6. 2022 a doplnění listinných důkazů, které mohl doložit již k samotnému odporu ze dne 30. 1. 2019), tj. částka 1.200 Kč.