15 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Divíškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 719 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 811 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 811 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 908 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 908 Kč od 3. 6. 2020 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částku 506 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [jméno], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 2 719 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne [datum] jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektrické energie a plynu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], a poskytovala žalovanému dodávku elektřiny/plynu. Za řádnou realizaci dodávek elektrické energie dodavatele energie vyúčtovala žalovanému fakturu dodávky elektřiny ve výši 1 811 Kč a poplatek za odpojení ve výši 908 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobce doložil skutková tvrzení v žalobě Smlouvou o sdružených službách dodávky elektrické energie a plynu, všeobecnými obchodními podmínkami, fakturou [číslo] kterou byl vyúčtován poplatek za odpojení 908 Kč splatnou dne 14. 4. 2017, fakturou [číslo] za dodávku elektřiny za období 1. 7. 2016 až 23. 11. 2016 splatnou dne 13. 12. 2016, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni dohodnutou cenu. V nadepsané věci žalobce prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl smluvní závazkový vtah o dodávce elektřiny. Shora uvedenými důkazy žalobce prokázal nárok na úhradu faktury za dodávku elektřiny, a to faktury [číslo] za dodávku elektřiny za období 1. 7. 2016 až 23. 11. 2016 na částku 1 811 Kč. Nárok žalobce je uplatněn v souladu s citovaným zákonným ustanovením. Předloženou smlouvou o postoupení pohledávek s přiloženým seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno postoupení pohledávky v souladu s § 1895 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Soud tedy žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaného k úhradě dlužného plnění za dodávku elektřiny ve výši 1 811 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O úhradě úroků z prodlení soud rozhodl podle § 1970 odst. 2 OZ a úroky z prodlení byly stanoveny dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na úhradu poplatku za odpojení ve výši 908 Kč. Především je třeba uvést, že žalovaný podpisem smlouvy nepotvrdil, že byl seznámen s konkrétními ceníky a tyto ani nebyly součástí uzavřené smlouvy. Soud přihlédl i k judikatuře Ústavního soudu ČR, konkrétně k rozhodnutí

I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013. Soudu dále není jasné, za co byl vlastně poplatek účtován. Žalobce tvrdí, že jde o poplatek za odpojení. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že je účtován poplatek 908 Kč za odpojení elektřiny. Soud opakovaně vyzval písemně žalobce, aby sdělil, z jakého titulu žádá poplatek za odpojení a kdy u žalovaného bylo provedeno odpojení elektřiny. Žalobce na tuto výzvu nereagoval. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a rozhodnutí Ústavního soudu soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal nárok na úhradu poplatků za odpojení elektřiny a nárok žalobce na zaplacení částky 908 Kč zamítl. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení měl žalobce částečný procesní úspěch v rozsahu 67 %, po započtení procesního úspěchu žalované v rozsahu 33 % má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále byla přiznána odměna za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb. Dále soud přiznal DPH ve výši 21%, tj. částku 189 Kč. Náklady řízení celkem činí částku 1 489 Kč. Soud žalobci přiznal 34 %, tj. částku 506 Kč. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení postupoval dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, smlouvách a dlužném plnění.