15 C 134/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleny Divíškové a přísedících Mgr. Ferdinanda Maráka a Václava Větrovce ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 25 285 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 285 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 18 108 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 25 285 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel žalobce jako zaměstnavatel s žalovaným jakožto zaměstnancem pracovní smlouvu. Žalobce ukončil s žalovaným pracovní poměr dohodou o rozvázání pracovního poměru ke dni 10. 9. 2020, uzavřenou téhož dne. Žalovaný čerpal v roce 2020 řádnou dovolenou ve dnech 2. 1., 3. 1., 6. 1., 7. 1., 27. 7. -31. 7., 3. 8. -7. 8., za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy. Žalovaný pozbyl nárok na již vyplaceno náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, kdy zmeškal práci ve dnech 22. 1. 2020, 25. 8.- 31. 8. 2020 z důvodu překážek v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce (tj. pracovní neschopnosti). V písemném doplnění žaloby uvedl, že žalovaný od 1. 1.2020 do 10. 9. 2020 neodpracoval jedinou směnu z důvodu pracovní neschopnosti. Pro účely dovolené není pracovní neschopnost považována za výkon práce dle § 216 odst. 2 zákoníku práce. Žalovanému za uvedené období nevzniklo právo ai na poměrnou část dovolené. Jelikož žalovaný čerpal dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy, aniž by mu na dovolenou vzniklo právo, je žalovaný povinen vyplacenou náhradu mzdy ve výši 24 890 Kč vrátit žalobci. Dále uvedl, že žalovaný písemně uznal dluh co do důvodu a výše a zároveň uzavřel s žalobcem dohodu o způsobu úhrady dluhu.

2. Žalovaný před soudem uvedl, že si není vědom zameškaných směn. Uznávací prohlášení podepsal, protože mu na personálním oddělení sdělili, že by mohl mít problém v insolvenčním řízení.

3. Soud ověřil skutková tvrzení žalobce o insolvenčním řízení ve věci žalovaného. Bylo zjištěno, že insolvenční řízení bylo zahájeno 14. 3. 2017 a je vedeno Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a zároveň bylo povoleno oddlužení. Nárok žalobce vznikl až po rozhodnutí o úpadku, tedy nemohl být uplatněn přihláškou do předmětného insolvenčního řízení. Nárok žalobce tedy lze projednat v tomto řízení.

4. Žalobce prokázal svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to pracovní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 31. 10. 2016, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 26. 9. 2017, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2017, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 22. 1. 2018, vyúčtováním mzdy žalovaného [celé jméno žalovaného] za leden 2020, červenec 2020, srpen 2020 a září 2020; dokladem o přítomnosti/nepřítomnosti za červenec 2020, srpen 2020 a listinou označenou jako„ Uznání dluhu a dohoda o způsobu jeho úhrady“ ze dne 14. 9. 2020; výzvou k úhradě dluhu ze dne 5. 1. 2021 vč. poštovního podacího archu a docházkovými listy 5. Podle § 2053 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Soudu bylo předloženo písemné uznávací prohlášení žalovaného. Žalovaný sice před soudem nárok žalobce popřel, ovšem ani po poučení soudu dle § 118a o.s.ř. ve lhůtě stanovené soudem neuvedl skutková tvrzení ani důkazy, které staví na svou obranu.

7. Soud tedy dospěl k závěru, že dluh žalovaného z titulu náhrady za přečerpanou dovolenou, je důvodný. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný v roce 2020 z důvodu pracovní neschopnosti neodpracoval ani jednu pracovní směnu.

8. Pokud by soud nepřihlédl k uznávacímu prohlášení žalovaného, je nárok žalobce odůvodněn hmotným právem. Zejména ustanovením § 212 odst. 1, věty první zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12. 2020), dle kterého zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práce alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 15. 7. 2021 bylo zjištěno, že u žalovaného [celé jméno žalovaného] byla evidována pracovní neschopnost od 8. 1. 2020 do 24. 7. 2020 a od 10. 8. 2020 do 4. 9. 2020. Je zřejmé, že žalovaný v roce 2020 u žalobce neodpracoval ani 1 pracovní den, protože buď byl v pracovní neschopnosti nebo čerpal dovolenou. Doba pracovní neschopnosti se nepovažuje za výkon práce s ohledem na ustanovení § 2016 zákoníku práce. Je tedy nesporně zjištěno, že žalovaný nesplnil podmínku odpracovaných 60 pracovních směn a tedy mu za rok 2020 u žalobce nevznikl nárok na dovolenou. Plnění náhrady mzdy na čerpanou dovolenou a odvody ze mzdy žalobce prokázal shora uvedenými listinnými důkazy. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 25 285 Kč O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 OZ a vl. nař. 351/2013 Sb.

9. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení měl žalobce plný procesní úspěch, soud mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř.. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 012 Kč, odměna za 5 úkonů právní služby po 2 140 Kč (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast právní zástupkyně na ústním jednání dne 10. 6. 2021 a 5. 8. 2021) dle § 6 a 7 vyhlášky 177/1996 Sb. o advokátním tarifu. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů za 5 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 adv. tarifu. Cestovní náhrady za cestu právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět (celkem 100 km) dne 10. 6. 2021 osobním automobilem r.z. 4L5188 s průměrnou spotřeby 5 l [číslo] km motorové nafty v ceně 27,80 Kč l a ceně základní náhrady 4,4 Kč km dle vyhlášky 589/ 2020 činí 579 Kč. Za cestu právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět (100 km) dne 5. 8. 2021 osobním automobilem [registrační značka] s průměrnou spotřebou 4,1 l /100 km motorové nafty v ceně 27,80 Kč l a ceně základní náhrady 4,4 Kč km dle vyhlášky 589/ 2020 činí 550 Kč. Za obě cesty byla přiznána náhrada za promeškaný čas 2 x 400 Kč (4 započaté půlhodiny za každou cestu po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 adv. tarifu Nakonec byla přiznána DPH ve výši 2 967 Kč Celkem činí náklady řízení částku 18 108 Kč.