15 C 153/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 132 586,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 900 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 112 686,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 482,60 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 45 565 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 22. 4. 2023 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 132 586,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne 30. 5. 2022 uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky, prostřednictvím klientské zóny za doložení souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Žalovaný se zavázala vrátit žalobci částku 74 088 Kč (40 000 Kč + sjednané úroky ve výši 34 088 Kč), a to v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23% a RPSN ve výši 38,71% Smluvní strany dále sjednaly doplňkové služby – doplňková služba [anonymizováno]. Tato služba zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023. Žalobce žalovanému zaslal celkem 2 upomínky, ve kterých jej upozornil na to, že neuhradil splátku řádně a včas a zároveň mu sdělil, že neuhradí-li dlužnou částku, dojde ke zesplatnění celého úvěru. Dne 21. 2. 2023 žalobce žalovanému zaslal dopis, ve kterém ho upozornil na to, že došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni zbylou část jistiny ve výši 38 055,20 Kč, zbylou část úroků ve výši 28 830, 332 Kč, zbylou část poplatků za doplňkovou službu [anonymizováno] – odklad 9 035 Kč, [anonymizováno] – nemoc 18 265 Kč, [anonymizováno] – práce 18265Kč, náklady na upomínání ve výši 1 300 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru ve výši 124, 723 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 027,60 Kč. Žalovaný uhradil splátky pouze v celkové výši 12 110 Kč.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno vyvěšením na úřední desce soudu. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř..

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 30. 5. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč tak, že částku ve výši 20 864 Kč vyplatí ve prospěch žalobce za účelem úhrady předchozího závazku žalovaného, částku ve výši 11 136 Kč vyplatí na účet žalovaného a částku ve výši 8 000 Kč započte na náklady poskytovatele úvěru dle čl. 4 smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 72 splátkách po 1 730 Kč měsíčně, včetně plateb za doplňkové služby. V případě prodlení žalovaného si strany sjednaly právo žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované, právo na úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ze které je žalovaná v prodlení. Smluvní strany si dále sjednaly doplňkové služby – [anonymizováno], která zahrnuje možnost odkladu tří splátek ročně o jeden kalendářní měsíc po termínu splatnosti, možnost přerušení splátek z důvodu úrazu, nemoci, hospitalizace a možnost odkladu v případě ztráty zaměstnání. Celkem se žalovaný zavázal splatit 74 088 Kč za jistinu s úroky 50 616 Kč za doplňkové služby (703 x 72). Úroková sazba činí 23% ročně, RPSN činí 38,69%.

11. Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedla, že je svobodný, jeho příjem u zaměstnavatele [právnická osoba] činí 37 366 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč a jiné výdaje nejsou uvedeny. Žalobce žalovaného lustroval v centrální evidenci exekucí (bez záznamu), v insolvenčním rejstříku (bez záznamu), v databázi ztracených dokladů, v katastru nemovitostí a ověřil poskytnuté údaje u zaměstnavatele.

12. Přílohu č. 2 této smlouvy tvoří Smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], ve které si účastníci dohodli možnost odkladu splátek 3x ročně, možnost odkladu splátek z důvodu úrazu, nemoci, závažného onemocnění, z důvodu ztráty zaměstnání. Součástí smluvní dokumentace je dále žádost o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]. Na smlouvě chybí podpisy účastníků, pouze v záhlaví smlouvy je uvedena IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód, SMS kód potvrzen z tel. čísla. Součástí smlouvy je také žádost žalované, aby část spotřebitelského úvěru byla použita na úhradu zůstatku předchozího závazku ve výši 20 864 Kč, který vyplývá ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalobcem dne 26. 5. 2022.

13. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky a detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že došlo k vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou.

14. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh zpočátku splácel. Žalobce zejména nedoložil žádná potvrzení o výdělku žalovaného a nedoložil žádné konkrétní další výdaje. Rozhodně nelze uvěřit tomu, že výdaje žalovaného jsou tvořeny pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace týkající se jeo příjmů, ale soudu nebyly žádné doklady o příjmech žalovaného předloženy. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 3 000 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že žalovaný nemá žádné další měsíční výdaje, krom částky 3 000 Kč na bydlení. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Zároveň žalobce zřejmě vůbec nehodnotil skutečnost, že převažující část úvěru byla poukázána na předchozí nesplacený úvěr žalovaného, jak vyplývá z předložených dokumentů.

20. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 19 900 Kč. Při výpočtu soud zohlednil, že žalovanému byla fakticky vyplacena pouze částka 32 000 Kč, když si žalobce část úvěru ve výši 8 000 Kč rovnou ponechal na úhradu poplatků. Po zohlednění platby žalovaného ve výši 12 110 Kč zbývá k úhradě částka 19 900 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 19 900 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 obč. zák. a sazba byla stanovena v souladu s vyhl. 351/2013 Sb.

21. Ve zbývajících nárocích soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.