15 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 416 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 3. 12. 2021 do 14. 12. 2022 ve výši 755 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v rozsahu nároku na úhradu částky 11 883 Kč, zbývající výše kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 316,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 262,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 435,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku 25,41 % ročně z částky 12 035,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Soud zamítá žalobu v rozsahu nároku na úhradu částky 13 933 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 071,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 860,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 777,79 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 24,3 % ročně z částky 9 777,79 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 34 416 Kč spolu s příslušenstvím V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel dne 26. 11. 2020 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci částku ve výši 11 833 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 141 Kč s úrokovou sazbou 25,41 % ročně,, částku za zapracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 242 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 498 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil částku 5 400 Kč, Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], s.ro. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobci jako novému věřiteli, s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství částku 30 632,53 Kč, skládající se z dlužné jistiny 12 053,63 Kč, dlužného poplatku v celkové výši 8 447 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizované úroky ve 3 262,14 Kč, tj. 25,41 % ročně z částky 12 053,63 Kč od 26. 11. 2021 do 14. 12. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 071,34 Kč, počítaného ve výši 8,5 % ročně z částky 12 053,63 Kč od 3. 12. 2021 do 14. 12. 2022. Nakonec žalobce požaduje úrok 25,41 % ročně a zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně, oba počítány z částky 12 053,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

1. Dále žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel dne 11. 5. 2020 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci částku ve výši 16 333 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 10 201 Kč s úrokovou sazbou 24,30 % ročně,, částku za zapracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 699 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil částku 22 400 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], s.ro. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobci jako novému věřiteli, s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství částku 13 933 Kč, skládající se z dlužné jistiny 9 77,79 Kč, dlužného poplatku v celkové výši 4 155,21 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizované úroky ve 3 860,51 Kč, tj. 24,30 % ročně z částky 9 77,79 Kč od 11. 5. 2021 do 14. 12. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 071,21 Kč, počítaného ve výši 8,5 % ročně z částky 9 77,79 Kč od 7. 9. 2021 do 14. 12. 2022. Nakonec žalobce požaduje úrok 24,30 % ročně a zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně, oba počítány z částky 9 77,79 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno vyvěšením na úřední desce soudu. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.

3. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 5. 2020 a tabulkou umoření, zákaznickou kartou; smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 11. 2020 a tabulkou umoření a zákaznickou kartou; přehledem plateb, předžalobní upomínkou a podacími lístky. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak, aby ji užil podle libosti a po času vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

4. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byly na základě návrhu uzavřeny shora uvedené smlouvy, které soud dle obsahu a s ohledem na vyplacení částky, poskytnuté věřitelem v hotovosti, jako smlouvu o zápůjčce dle shora citovaného § 2390 a nikoli jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

10. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z předložených žádostí o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že k půjčce ze dne 11. 5. 2020 byly zjištěny příjmy žadatele ve výši 9 745 Kč a ostatní příjem ve výši 16 540 Kč, tedy celkem 26 285 Kč. Zřejmě byl předložen nějaký důchodový výměr a nějaké stvrzenky, soud je ovšem neměl k dispozici. Výdaje byly tvořeny částkou 1 931 Kč jako interní splátky PF a odhadované výdaje žadatele ve výši 5 000 Kč měsíčně. Z žádosti k půjčce ze dne 19. 11. 2021 vyplývá, že příjem je tvořen čistým příjmem ve výši 19 658 Kč a ostatním příjmem ve výši 10 321 Kč, tedy celkem 29 979 Kč. Měsíční výdaje jsou tvořeny interními splátkami PF 3 076 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 5 000 Kč.

11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. V případě shora uvedených dvou smluv, soud zjistil, že věřitel sice posuzoval příjmy dlužníka, u smlouvy [číslo] byly sice předloženy doklady a výplatě a důchodový výměr, ovšem z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena na dobu určitou pouze do 31. 12. 2020, tedy pracovní poměr končil cca měsíc po uzavření smlouvy. Výdaje byly tvořeny ze splátek nějakých předchozích úvěrů, popř. půjček a ostatní výdaje byly odhadnuty na částku 5 000 Kč, aniž je věřitel nějak podrobněji zjišťoval. Konkrétně tedy nebyly zjištěny výdaje na bydlení a další platby, nebylo zjištěno, zda má žadatel nějaké vyživovací povinnosti. Stejná situace byla zjištěna u smlouvy či. [číslo]. Zřejmě byly předloženy nějaké doklady o výši výdělku a důchodu, ovšem nebyla předložena ani pracovní smlouva. Rovněž nebyly nijak zjišťovány poměry žadatele ani výdaje. Dle názoru soudu částka výdajů ve výši 5 000 Kč nemohla pokrýt ani náklady na bydlení a energie, natož výdaje spojené se základními životními potřebami. Soud tedy dospěl k závěru, že obě smlouvy jsou neplatné.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto řízení neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dovodil absolutní neplatnost obou uzavřených smluv. Žalobce tak má nárok pouze na plnění, které žalovanému poskytl z důvodů bezdůvodného obohacení, jak je uvedeno v § 2991 o.z. U smlouvy [číslo] byla žalovanému proplacena částka 14 000 Kč, žalovaný uhradil 5 400 Kč a tedy zbývá k úhradě částka 8 600 Kč O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. a sazba byla stanovena s ohledem na vl. nař. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. Soud vypočetl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 3.12. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 755 Kč a další úrok z prodlení od 15. 12. 2022 v sazbě 5 % ročně. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl další nároky s touto smlouvou související, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

16. O nároku ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovanému bylo vyplaceno 20 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem 22 400 Kč, tedy částku odpovídající dlužné jistině i případnému úroku z prodlení. S ohledem na absolutní neplatnost i této smlouvy, soud celý nárok žalobce zamítl, protože plnění na bezdůvodné obohacení již bylo uhrazeno.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V tomto případě měl žalovaný převážný procesní úspěch. Vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.