15 C 2/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 92 881,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 71 768 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 768 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části nároku na zaplacení částky 21 113,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 113,18 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 301 Kč k rukám právního zástupce žalobce Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 23. 9. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 92 881,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne 12. 8. 2022 uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 94 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky, prostřednictvím klientské zóny za doložení souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Žalovaný se zavázal hradit žalobci měsíční splátky 4 066 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2022. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku dne 20. 11. 2022 žalovaný ovšem splatné závazky neuhradil. Proto žalobce přistoupil v souladu s uzavřenou smlouvou k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právní zastoupení, a to dopisem ze dne 18. 8. 2023. Žalobce se podanou žalobou domáhá úhrady částky ve výši 92 881,18 Kč za neuhrazenou jistinu poskytnutého úvěru a zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně bylo doručeno fikcí do datové schránky. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř..

3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 12. 8. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč tak, že částku ve výši 49 999 Kč vyplatí ve prospěch věřitele za účelem úhrady předchozího závazku žalovaného, částku ve výši 29 901 Kč vyplatí na účet žalovaného a částku ve výši 14 100 Kč započte na náklady poskytovatele úvěru dle čl. 4 smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 72 splátkách po 4 066 Kč měsíčně, včetně plateb za doplňkové služby. V případě prodlení žalovaného si strany sjednaly právo žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované, právo na úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ze které je žalovaná v prodlení. Smluvní strany si dále sjednaly doplňkové služby – PODPORA, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek ročně o jeden kalendářní měsíc po termínu splatnosti, možnost přerušení splátek z důvodu úrazu, nemoci, hospitalizace a možnost odkladu v případě ztráty zaměstnání. Celkem se žalovaný zavázal splatit 94 000 Kč za jistinu a úrok ve výši 92 480 Kč, tedy celkem 186 480 Kč. Úroková sazba činí 26% ročně, RPSN činí 39,23 %.

10. Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedla, že je svobodný, jeho příjem u zaměstnavatele [právnická osoba]. činí 33 193 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, náklady za sázky 3 115 Kč a jiné výdaje nejsou uvedeny. Žalobce žalovaného lustroval v centrální evidenci exekucí (bez záznamu), v insolvenčním rejstříku (bez záznamu), v databázi ztracených dokladů, v katastru nemovitostí a ověřil poskytnuté údaje u zaměstnavatele.

11. Přílohu č. 2 této smlouvy tvoří Smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, ve které si účastníci dohodli možnost odkladu splátek 3x ročně, možnost odkladu splátek z důvodu úrazu, nemoci, závažného onemocnění, z důvodu ztráty zaměstnání. Součástí smluvní dokumentace je dále žádost o zřízení doplňkové služby PODPORA. Na smlouvě chybí podpisy účastníků, pouze v záhlaví smlouvy je uvedena IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód, SMS kód potvrzen z tel. čísla. Součástí smlouvy je také žádost žalovaného, aby část spotřebitelského úvěru byla použita na úhradu zůstatku předchozího závazku ve výši 49 999 Kč, který vyplývá ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalobcem dne 11. 8. 2022.

12. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky a detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že došlo k vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh zpočátku splácel. Žalobce zejména nedoložil žádná potvrzení o výdělku žalovaného a nedoložil žádné konkrétní další výdaje. Rozhodně nelze uvěřit tomu, že výdaje žalovaného na úhradu životních potřeb jsou tvořeny pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace týkající se jeho příjmů, ale soudu nebyly žádné doklady o příjmech žalovaného předloženy. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 3 000 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že žalovaný nemá žádné další měsíční výdaje, krom částky 3 000 Kč na bydlení a částky 3 115 Kč na sázky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Zároveň žalobce zřejmě vůbec nehodnotil skutečnost, že převažující část úvěru byla poukázána na předchozí nesplacený úvěr žalovaného, jak vyplývá z předložených dokumentů.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 71 768 Kč. Při výpočtu soud zohlednil, že žalovanému byla fakticky vyplacena pouze částka 79 900 Kč, když si žalobce část úvěru ve výši 14 100 Kč rovnou ponechal na úhradu poplatků. Po zohlednění platby žalovaného ve výši 8 132 Kč (1. 2. splátka po 4 066 Kč) po zbývá k úhradě částka 71 768 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 71 768 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 obč. zák. a sazba byla stanovena v souladu s vyhl. 351/2013 Sb.

20. Ve zbývajících nárocích soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. S ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy soud zohlednil, že žalovaný dostal vyplaceno pouze 79 900 Kč a platby žalovaného ve výši 8 132 Kč byly zohledněny pouze na úhradu fakticky poskytnutého plnění.

21. Ve věci měl žalobce procesní úspěch v rozsahu 77 %, po započtení procesního úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 %. Na náhradu nákladů řízení soud přiznal 3 176 Kč za soudní poplatek, odměnu za právní zastoupení dle § 6 a 7 vyhl. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu (dále jen a.t.) ve výši 4 820 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), paušální náhradu hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. Celkem činí náklady řízení částku 19 076 Kč. Žalobci bylo přiznáno 54 %, tj. 10 301 Kč.