15 C 233/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 914 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 914 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 914 Kč od 8. 7. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce Mgr. jméno příjmení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 914 Kč. V žalobě uvedl, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se tedy domáhá zaplacení příspěvku v souladu s § 4 odst. 1 zák. 198/1999 Sb. Podmínkou nároku je doručení písemné výzvy žalobce žalovanému a splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobce odeslal žalovanému výzvu 23. 5. 2019, která byla doručena 7. 6. 2019. Žalobce zjistil údaje o neexistenci pojištění a povinné osoby z podepsaného procesu upraveného v ustanovení § 15 dost. 1 a 3 cit. zák. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značka, VIN kód je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel neměl ode dne 4. 10. 2018 do 14. 2019 (tj. 162 dnů) k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je mu tato povinnost uložena ust. § 1 odst. 2 cit. zákona. Žalobci tedy vznikl nárok na příspěvek, jehož výši se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost k úhradě příspěvku a výše denní sazby podle druhu vozidla. V tomto konkrétním případě činí sazba dle § 2 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 47 Kč. Žalovaný je tedy povinen k úhradě příspěvku 7 614 Kč, tj. 47 x 162 Žalobce má dále nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu § 4 odst. 4 cit. zákona. Dle ustanovení § 2a vyhl. 205/1999 Sb. činí tyto náklady 300 Kč. Celkový nárok žalobce tedy činí 7 914 Kč. Žalovaný neuhradil žalobci příspěvek ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2020.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil k žalobě se nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou bylo žalovanému doručeno s účinky doručení ke dni 22. 10. 2021. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a dle důkazů založených ve spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.

3. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v účinném znění nestanoví-li tento zákon jinak dle písm. a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsané jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

4. Podle § 4 odst. 1 shora cit. zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit anonymizováno příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 10 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizené. Dle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnosti podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit anonymizováno náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

5. Podle vyhlášky 205/1999 Sb. § 2a výše nákladů české kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práv na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

6. Žalobce prokázal svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 23. 5. 2019, upomínkami I. a II., předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2020.

7. Ze zprávy stát. instituce, odboru dopravy ze dne 3 8. 2021 bylo zjištěno, že vlastníkem předmětného vozidla tov. zn. automobilu jméno je evidován jméno příjmení, datum narození. K výzvě soudu, aby za těchto okolností žalobce prokázala pasivní legitimace žalovaného, žalobkyně předložila vyhotovení kupní smlouvy. Bylo zjištěno, že jméno příjmení jako prodávající prodává žalovanému celé jméno žalovaného jako kupujícímu předmětný osobní automobil označený v žalobě, smlouva je datována 20. 6. 2020. Soud tedy z této smlouvy považuje za prokázané, že žalovaný je provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla. Z údajů o vozidle bylo zjištěno, že žalovaný po dobu uvedenou v žalobě neměl sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Žalobce dopisem ze dne 23. 5. 2019 prokázal, že vyzval žalovaného k úhradě příspěvku. Žalovaný příspěvek neuhradil ani po opakovaných výzvách, jak je shora uvedeno. Soud tedy žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost k plnění, tedy úhradě dlužného příspěvku včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 7 914 Kč O povinnosti k úhradě zákonného úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. a vl. nařízení 351/2013 Sb.

8. V tomto řízení měl žalobce plný procesní úspěch, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady a řízení se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 200 dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč. Dále soud přiznal DPH z částky 900 Kč ve výši 21%, tj. částku 189 Kč Celkem činí náklady řízení žalobce 1 489 Kč. Proti tomuto není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř, protože předmět řízení nepřesahuje částku 10 000 Kč. Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.