15 C 246/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/1 zastoupený zákonnou zástupkyní Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o určení nároku na povinný díl z dědictví po zůstaviteli

I. Žalobci , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, po jejich otci , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelém , datum, , když důvody vydědění podle § 1646, odst. 1, písm. b) občanského zákoníku uvedené v závěti zůstavitele ze dne , datum, nejsou dány.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci , jméno FO, částku 190 886,30 Kč, a to do 8 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci , jméno FO, částku 190 886,30 Kč, a to do 8 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že mají právo na povinný díl z pozůstalosti po jejich otci , jméno FO, , když důvody vydědění podle § 1646 odst. 1 písmeno b) občanského zákoníku, uvedené v závěti zůstavitele ze dne , datum, , nejsou dány. Usnesením ze dne , datum, soud připustil změnu žaloby, která spočívala v doplnění dalších výroků s nárokem žalobců, aby jim žalovaný vyplatil částku 190 886,30 Kč každému, což je konkrétní díl vypočtený z hodnoty pozůstalosti. V žalobě dále uvedli, že jejich otec , jméno FO, zanechal závěť, sepsanou notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, pod , Anonymizováno, ze dne , datum, , jejíž součástí bylo prohlášení o vydědění žalobců. Jako důvod vydědění otec uvedl “ 1646 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku, tj. že vydědění synové o zůstavitele neprojevovali opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli. V této listině je dále uvedeno, že zůstavitel své syny neviděl od doby, kdy jim bylo tři a šest let a ani si nepamatoval datum jejich narození. Zůstavitel neprojevil zájem se s nimi stýkat a ani se tohoto práva nedomáhal u soudu. Nechtěl ani platit výživné, které bylo vymáháno exekučně. V roce 1998 jej žalobci navštívili, ovšem nedošlo k navázání žádných rodinných vztahů. Žalobci dovodili, že otec jejich existence před novou rodinou zatajil. Ani jej nezajímalo nic ze života žalobců a nesdělil ani nic o sobě. Z tohoto důvodu žalobci se již neodhodlali k navázání dalšího kontaktu. Zůstavitel j po této návštěvě již nikdy nekontaktoval. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne , datum, plyne, zůstavitel, kromě exekučně vymáhání výživného nijak nepřispíval na potřeby svých synů, nekupoval žádné dárky vše hradila matka.

2. Žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně uvedl, že žalobu ani z části neuznává, tvrzení žalobců se nezakládají na pravdě. Zůstavitel měl důvod k vydědění žalobců, protože ze strany matky žalobců mu nebyl umožnován kontakt. Zůstavitel jako otec jezdil opakovaně do místa bydliště svých synů, ale jejich matka mu kontakt neumožnila. Soudní cestou se jej nedomáhal, protože byl přesvědčen, že nedobrovolným kontaktem by se vztahy nezlepšily. Dále připomněl, že matka žalobců v době rozvodu mu měla „vybílit“ celý rodinný dům. Dále žalobci měli svému otci zasílat nepěkné dopisy. Zůstavitel se vyjádřil tak, že své syny vydědí, protože se k němu nechovali tak, jak by se dítě k rodiči mělo chovat. Dále připomněl, že přibližně v roce 1998, když prodal ve Cvikově rodinný dům, tak se oba žalobci neohlášeně dostavili do jeho bydliště a údajně mu řekli, že si jedou pro peníze, když prodal dům. O tom, že by měl mít zůstavitel nějakou exekuci na výživné, není nic známo. Dále připomněl, že žalobci měli možnost otce navštěvovat v době své zletilosti, což neučinili. Jediná návštěva byla realizována se zjištěným úmyslem získat finanční prostředky.

3. Žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, uvedl, že když se rodiče rozešli byl malý, pamatuje si jenom málo, ale nemyslí si, že by matka nějakým způsobem bránila ve styku otcem. Nepamatuje si, že by otec třeba přijel a zazvonil. Pokud by je chtěl vidět, mohl počkat před barákem, než se matka vrátila z práce. Od otce nikdy nedostal ani pohlednici nebo dárek k narozeninám. Nebyl ai v kontaktu s prarodiči z otcovy strany. Návštěva u otce proběhla, protože otec podal na mladšího bratra, žalobu ohledně zrušení toho výživného. Vzhledem k tomu, že už byli dospělí, tak navrhl bratrovi, že se pojedou za tátou podívat, vyříkají si to z očí do očí a Když přijeli, otevřela paní , Anonymizováno, , představili se jako synové pana , jméno FO, , chtěli mluvit s otcem. Ta je pozvala dovnitř, seděli v obýváku, otec cca po půlhodině došel. Řekl akorát: „Co, tady chcete? Žádný peníze ode mě nedostanete.“. Řekli mu, že si nepřišli popovídat o penězích, přišli si popovídat za prvé o tom, že na bráchu je daná žaloba a potom, aby si vzájemně o sobě udělili obrázek. Mladší bratr , jméno FO, , byl přítomen, ale v obýváku seděli sami s otcem. Neměli žádnou informaci o tom, že otec prodal dům. Hovor se vedl o tom,, že obviňoval jejich matku, co mu všechno udělala. Všechno zůstalo vyloženě v obecné rovině, tak se rozloučili a poté šli navštívit ještě prarodiče, kteří je pozvali dál. Děda, byl rád, že vlastně on pokračoval v řemeslu, který dělal, on tedy stolařinu, povídal si víc, jako co dělají, jak se mají. . Vlažnější to bylo od babičky, tam asi byla ta zášť, tolerovala, že přišli. V té době vlastnil vůz a vlastnil a řidičské oprávnění, řídil a jel tam s bráchou. , jméno FO, , mohlo být asi tak těch 10 let. Ze strany otce žádný kontakt od té doby neproběhl. Vzhledem k tomu, že ta návštěva neproběhla v přátelském duchu, tak od dalšího kontaktu upustili. O existence mladšího bratra , jméno FO, se dozvěděl, až když mu mamka dala přečíst dokumenty, Myslí si, že rodina otce ani nevěděla o jejich existenci. Když byli nezletilí, ptali se matky, kde je táta. Na základě toho vlastně ukázala dokumenty z těch soudů. Otec jim nikdy nepsal ani netelefonoval, ač měli doma pevnou linku.

4. Žalobce , Jméno zainteresované osoby 1/0, , popsal vztahy s otcem a návštěvu u otce v podstatě shodně jako jeho bratr. V té době mu bylo asi 18 nebo 19 a chtěl vědět, proč jej otec zažaloval a proč mu nenapsal nebo nezavolal, Žádné peníze nepožadoval, o prodeji baráku nic nevěděl. K návštěvě u prarodičů uvedl, že trvala možná trošku déle. Děda měl radost, většinou se bavil s , jméno FO, , a s ním se bavila babička. Tam už proběhl hovor ohledně toho, co studují, co vlastně dělají. Určitě měli větší zájem než otec. Matka jim doma ukazovala fotky otce, v jejím vztahu byla spíš zášť, ale nechtěla to rozebírat. Nebránila jim v návštěvě otce, ale z Brna to bylo daleko a neměli tolik peněz. Na soužití s otcem si nepamatuje, byly mu tři roky. Otec jim nepsal, tak mu taky nepsali.

5. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že je sestrou zemřelého , jméno FO, . Popsala soužití tedy všech v době trvání manželství zůstavitele a matky žalobců. Uvedla, že jejich rodina měla k dispozici ubytování, jídlo, dostávali dary od svých prarodičů a svědkyně. Posléze matka žalobců s dětmi odjela pryč a odvezla si v podstatě veškeré vybavení domácnosti. Odjela do Brna, ona několikrát bratra doprovodila, ovšem mamka nechtěla děti ani ukázat. U takové situace osobně nebyla, ale informace jí svěřil její bratr. Děti se mu nikdy neozvaly. Bratr se s matkou nesoudil o vybavení domácnosti. Soudili se rodiče, kteří po 19 letech se domohli nějakého plnění. Pouze z vyprávění ví, že jednou přijeli chlapci v doprovodu nějakého pána a chtěli ovlivnit své prarodiče, aby jejich matka nemusela platit soudní výlohy. Poté návštěvě slyšela pouze z vyprávění a bratr o tom nechtěl mluvit. Dále uvedla, že její bratr nikdy od synů žádný dopis nedostal. Platil na ně výživné určené soudem, žádné dárky jim nekupoval, protože si jejich maminka toho odvezla dost. O žádné exekuci na výživné neví, matka žádala o navýšení téměř každý rok.

6. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že byla druhou manželkou zůstavitele pana , jméno FO, a žila s ním asi do roku 1992. Z doslechu ví, že její bývalý manžel jezdil za syny a matka kontakt neumožnila. Nepamatuje si, že by obdržel od svých synů nějaké dopisy a ani manžel nějaké dopisy nebo dárky synům neposílal. Její syn , jméno FO, jí říkal, že když bývalý manžel prodal dům, tak se tam kluci objevili a údajně chtěli s tátou mluvit. Jestli chtěli jenom část z peněz, tak to byly jenom takové řeči.

7. Svědek , jméno FO, uvedl, že je bratrem žalobců, otec vyprávěl, že se snažil jet za klukama, ale byl mu odepřen přístup. Pamatuje si, že kluci jednou přijeli do jejich bytu na sídliště ve Cvikově ještě s nějakým pánem. Čekali až se táta vrátí z práce a potom mu řekli, že si jedou pro peníze, když prodal barák. Tím ta návštěva skončila, otec jim řekl, že když budou potřebovat najíst, tak jim dá, ale peníze jim dávat nebude. V té době mu bylo asi 10 let. Je mu známo, že otec psal nějaké dopisy, a ví, že přišly i dopisy babičce a dědovi, údajně tam měly být nějaké nadávky a výhružky a neví, zda byly od kluků nebo od jejich matky. Korespondence se měla týkat nějakého soudního sporu. Před smrtí otec prodělal těžkou operaci srdce. Svědek za ním dojížděl a pomáhal mu. Nebyla to každodenní pomoc, ale tak jedou za čas. Věděl, že otec sepsal závěť, a že měl v úmyslu majetek odkázat jeho synovi , jméno FO, , s kterým měl bližší vztah.

8. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že je matkou obou žalobců. Připustila, že v době rozvodu byly nějaké spory i ve vztahu k dětem. Nicméně následně otec o ně neprojevil zájem, nebral si je na prázdniny, nenapsal jim dopis. Se syny odešla, když jim bylo 3 a 6 let. To soužití skutečně ukončila, nebylo to , právnická osoba, dobré prostředí. Pokud se ptaly na otce, tak jim o něm vyprávěla a ukazovala nějaké fotky. Otec platil stanovené výživné, nicméně v době dospělosti synů přestal platit a musela dát exekuci. O návštěvě synů ve Cvikově ví z toho, co jí řekli. V té době jim bylo asi 17 (18) a 20 let, chtěli otce navštívit a poznat ho. Rozhodně po něm nechtěli nějaké peníze. Navštívili rodiče, ale k dalšímu kontaktu už nedošlo. Otec dětem nikdy nepsal ani nepřispíval nad rámec výživného a ona neví o tom, že by mu psali oni. Pokud jde o odvoz věcí, tak si odvezla opravdu pouze pár kousků.

9. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že rodinu , jméno FO, znala. S jeho předchozí manželkou paní , jméno FO, byly kolegyně v práci. Ví o tom, že , jméno FO, měl syny z prvního manželství. Byli trochu provázáni, protože matka paní , jméno FO, (matky žalobců) byla nevlastní matkou jejího syna Milana, takže se stýkali. , jméno FO, jí vyprávěla o neshodách v manželství, kterým celkem věřila, ovšem v dalším manželství s paní , jméno FO, se chování pana , jméno FO, nepotvrdilo, tam byly neshody pouze kvůli dětem. Slyšela o tom, že pan , jméno FO, trpěl tím, že děti z předchozího manželství nevidí a nemá ani jejich fotky. , jméno FO, se netajila tím, že nechtějí, aby se kluci stýkali s otcem. , jméno FO, se se syny nikdy nesetkal. Pokoušel se o návštěvy, když byli chlapci ještě malí.

10. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, , spisová značka, bylo zjištěno, že předmětem řízení bylo projednání pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, , který se narodil , datum, a zemřel , datum, . Ve spise je založena závěť zůstavitele, která byla sepsána v notářské kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, osobně pod sp. zn. notářského zápisu , Anonymizováno, Zůstavitel ustanovil dědicem veškerého jeho majetku vnuka , Jméno zainteresované osoby 2/0, , Datum narození zainteresované osoby 2/0, , bytem v , Anonymizováno, , , adresa, . Obsahem notářského zápisu je prohlášení, kterým zůstavitel vyděďuje své syny , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, , jejichž datum narození si nepamatuje a místa bydliště mu nejsou známa. Tímto je vylučuje z jejich práva na povinný díl podle § 1646, odst. 1, písm. b) zákona 89/2012 občanského zákoníku. , jméno FO, neviděl od jejich útlého dětství, tedy věku 3 a 6 let, kdy jej jejich matka odstěhovala, vystěhovala domácnost a odešla. Styk se syny mu neumožňovala. Vztahy se nenarovnaly, ani když synové dospěli. Neví, kde žijí a nemá na ně kontakt. Z důvodu bránění ve styku jejich matkou si nevybudovali citové pouto a nenavázali ani vztah v době zletilosti, zájem o jeho osobu nejeví, nezná je, o jejich životě mu není nic známo. Neví, zda má od nich vnoučata. Z usnesení ze dne , datum, , spisová značka, bylo zjištěno, že pověřená soudní komisařka , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodla o ukončení účasti v řízení poz. , jméno FO, a , jméno FO, . Rozhodnutí odůvodnila tím, že zůstavitel listinou o sepisu závěti tyto své syny vydědil. Poz. synové nenapadli pravost ani platnost závěti a prohlášení o vydědění, ovšem popřeli důvody svého vydědění uvedené v listině. Poz. synové nemají právo na povinný díl a mají možnost se svého práva domáhat mimo řízení o pozůstalosti – žalobou ve sporném soudním řízení. Z usnesení , spisová značka, bylo zjištěno, že soud krom jiného určil čistou hodnotu pozůstalosti částkou 2 290 635,55 Kč a rozhodl, že veškerý majetek v usnesení uvedený, nabyl jediný dědic za závěti poz. vnuk , Jméno zainteresované osoby 2/0, . Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

11. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že manželství , jméno FO, , rozené Kameníkové a , jméno FO, se rozvádí. Nezl. synové , jméno FO, a , jméno FO, byli svěřeni do výchovy navrhovatelky a odpůrci byla stanovena vyživovací povinnost. Z odůvodnění tohoto rozsudku je patrno, že soud po výsleších účastníků a svědeckých výpovědích rodičů obou účastníků dospěl k závěru, že příčinu rozvratu je nutno vidět v rozdílných povahách účastníků a v odlišných představách o způsobu života. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

12. Ze spisu Městského soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že soud nařídil výkon rozhodnutí, a to rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, srážkami ze mzdy, a to pro pohledávku ve výši 3 060 Kč a od , datum, do budoucna pro částku 950 Kč měsíčně. Z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí bylo zjištěno, že otec zasílá pouze výživné ve zkrácené výši 485 Kč, tedy celkem, ačkoliv bylo výživné na oba syny , jméno FO, a , jméno FO, zvýšeno. Rozhodnutím Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, byl výkon rozhodnutí částečně zastaven o částku 970 Kč dlužného výživného, když povinný prokázal, že dlužná částka činí pouze 2 090 Kč.

13. Ze spisu Městského soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že byl veden opatrovnický spis pro nezl. , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, . Z obsahu spisu bylo zjištěno, že soud k návrhu matky několikrát rozhodoval o zvýšení výživného, a to konkrétně rozsudkem ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , rozsudkem ze dne , datum, , rozsudkem ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem KS ze dne , datum, a rozsudkem ze dne , datum, .

14. Z rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že soud zamítl návrh žalobce , jméno FO, na zrušení vyživovací povinnosti proti žalovanému , jméno FO, . Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že si syn již dosáhl plnoletosti, jistě je i vyučen a je zodpovědný za svou osobu. Zamítnutí návrhu soud odůvodnil tím, že žalovaný prokázal, že řádně studuje, a tedy není schopen se sám živit, a tedy nedošlo k zániku vyživovací povinnosti.

15. Svědkyně , jméno FO, předložila kopii listin k soudnímu sporů jejích rodičů s matkou žalobců. Z návrhu bylo zjištěno, že se manželé , jméno FO, a , jméno FO, domáhají proti , jméno FO, vydání konkrétních movitých věcí, kde krom el. přístrojů, nějakého nábytku, šicího stroje byla uvedena i dětská postýlka s matrací a dětská peřinka a polštář, dětské kolo Pionýr. Žaloba byla datována , datum, . Dále byla předložen návrh manželů , jméno FO, , aby v rámci vykonávacího řízení, vedeného Městským soudem v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, jim soud poukázal částku 12 600 Kč, která byla složena povinnou.

16. Podle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.

17. Podle § 1642 nepominutelnému dědici nález pozůstalosti povinný díl.

18. Podle § 1643 odst. 1 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Dle odst. 2 je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

19. Podle § 1650 o.z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného podílu, má právo na jeho doplnění.

20. V této věci bylo nesporně prokázáno, že oba žalobci jsou syny zůstavitele , jméno FO, a tedy jim svědčí právo na povinný díl z jeho pozůstalosti. Je nesporné, že zůstavitel , jméno FO, shora uvedeným notářským zápisem učinil závěť, kdy veškerý majetek odkázal svému vnukovi , Jméno zainteresované osoby 2/0, (žalovanému) a zároveň vydědil své syny , jméno FO, a , jméno FO, . Pokud jde o samotnou listinu, tak byla sepsána formou notářského zápisu, obsahuje konkrétní zákonné důvody vydědění a z formálního hlediska tedy obsahuje veškeré náležitosti. Soud se v tomto řízení především zabýval tím, zda byl dán důvod vydědění, který zůstavitel uvedl v závěti. Zůstavitel konkrétně uvedl, že oba synové o něj neprojevují opravdový zájem, jaký by měli projevovat. Zároveň zmínil, že syny od útlého dětství neviděl, protože mu jejich matka bránila ve styku. K navázání kontaktů nedošlo ani v době jejich zletilosti. Z důvodu bránění jejich matkou si nevytvořili citový kontakt. Soud v této věci považuje za prokázané, že zůstavitel neviděl syny od jejich útlého dětství a minimálně v době kolem rozvodu manželství s jejich matkou, mu nebyl kontakt se syny umožněn. Ovšem odpovědnost za to, že nebylo vytvořeno citové pouto rozhodně není na straně žalobců. Vztah mezi jejich rodiči byl poznamenán rozvodem a dále skutečností, že si jejich matka z domu odvezla nějaké vybavení. Z výpovědí všech svědků a z listinných důkazů je patrné, že otázka majetku poznamenala další vztah nejenom k matce žalobců, ale i ke společným synům. Z opatrovnického spisu bylo zjištěno, že zůstavitel jako otec několikrát zdůraznil, že nehodlá synům přispívat čímkoli nad rámec výživného ani jim posílat nějaké dárky, protože jejich matka si toho odvezla dost. Z výpovědí většiny svědků je patrné, že zřejmě ani zůstavitel neposílal synům žádné dopisy ani nějaká přání k narozeninám či jiným příležitostem. Jak vyplývá z listiny o vydědění zůstavitel si ani nepamatoval jejich data narození. Nikdy se nezajímal, jak vyrůstají, jaké školy studují, jaké mají zájmy apod. V této souvislosti soud upozorňuje na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí 21 Cdo 48/2000. Právní věta zní takto: Jedním z hledisek, které je třeba u důvodu vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl.

21. V tomto konkrétním případě zůstavitel se nesporně snažil o kontakt se svými syny v době, kdy se rozváděl s jejich matkou. Oba synové byli nezletilí v útlém věku a rozhodně neměli možnost ovlivnit stanovisko matky, která zřejmě ve jejich styku s otcem bránila. Ovšem v průběhu řízení již nebyly předloženy nesporné důkazy o tom, že by se zůstavitel jakýmkoliv způsobem snažil o obnovení kontaktu se svými syny, když dospěli. Většina svědků potvrdila, že jim nepsal, nezasílal žádná přání. Z opatrovnického spisu je patrno, že v řízení o zvýšení výživného většinou preferoval zájmy a potřeby svého nejmladšího syna , jméno FO, a absenci nějakého plnění nad rámec výživného, či darů odůvodňoval chováním jejich matky, která si toho údajně odvezla dost. Nějakou vzájemnou korespondenci sice potvrdil svědek , jméno FO, , ale spíše se měla týkat nějakých majetkových sporů a ani nevěděl, zda dopisy psala matka žalobců nebo přímo žalobci. V průběhu řízení bylo nesporně prokázáno, že oba žalobci společně navštívili zůstavitele v jeho bydlišti ve Cvikově, kdy přijeli bez ohlášení. Svou návštěvu odůvodnili zejména tím, že si chtěli s otcem popovídat. Impulsem pro návštěvu měla být skutečnost, že otec podal proti synovi , jméno FO, žalobu o zrušení výživného z důvodu jeho zletilosti. Oba žalobci popsali návštěvu tak, že otec nebyl příliš nadšen jejich návštěvou a zejména řešil to, že synům není ochoten dávat nějaké peníze. Svědek , jméno FO, , který byl přítomen návštěvě jako nezletilý hoch školního věku, uvedl, že si pamatuje, že bratři říkali, že si jedou pro peníze, když otec prodal dům. Pokud by soud měl hodnotit tuto návštěvu s odstupem cca 25 let, tak těžko posoudí, jak se návštěva skutečně odehrála. Zřejmě skutečně se řešila nějaká otázka peněz, ale nelze jednoznačně tvrdit, zda se jednalo o výživné pro , jméno FO, nebo zda synové skutečně chtěli nějaké peníze z prodeje domu. Vzpomínky svědka , jméno FO, mohou být ovlivněny i tím, jakým způsobem následně otec a jeho příbuzní návštěvu žalobců hodnotili. Z výpovědi svědků a listinných důkazů je patrno, že u zůstavitele dlouhodobě přetrvávala zášť k matce žalobců, týkající se majetku a tím byl ovlivněn i vztah k jeho synům. Soud hodnotí návštěvu tak, že se zřejmě nejednalo o výlučně nějaké zištné úmysly, i když se otázka nějakých peněz řešila. Nelze přehlédnout, že žalobci týž den ještě navštívili své prarodiče, kteří alespoň projevili zájem o své vnuky, tedy o jejich život, studium a práci. Žádný ze svědků netvrdil, že by žalobci chtěli od prarodičů nějaké peníze. Pouze svědkyně , jméno FO, zmínila, že žalobci měli ovlivňovat své prarodičů ve vztahu k soudním sporu, který vedli s jejich matkou. To ovšem údajně věděla z doslechu, u návštěvy nebyla osobně přítomna. Soud dále připomíná, že zůstavitel v listině o vydědění celkem podrobně popisuje chování matky synů, ovšem žádnou návštěvu synů se zištnými úmyslu neuvádí. Pouze pro úplnost soud uvádí, že je patrné, že zášť vůči matce žalobců byla i rodinnými příslušníky zůstavitele přenášena i její syny. O tom svědčí např. i to, že prarodiče v žalobě na vydání věcí požadovali i vydání dětské postýlky, peřin a dětského kola, tedy věcí které evidentně sloužily potřebám jejich vlastních vnuků.

22. Soud tedy dospěl k závěru, že v tomto případě nebyly dány důvody pro vydědění žalobců. Pokud je zmiňováno chování jejich matky, tak to žalobci jako nezletilé děti nemohli ovlivnit. Nebylo prokázáno, že by se zůstavitel nějak snažil v době dospělosti se syny navázat nějaký osobní kontakt. Skutečnost, že nebylo vybudováno citové pouto, nesporně nebyla zaviněna žalobci. Zůstavitel se o to navázání nějakých kontaktů ani nesnažil. Soud dospěl k závěru, že zůstavitel své syny v podstatě „vymazal ze svého života“, čemuž nasvědčuje třeba i fakt, že si ani nechtěl pamatovat data jejich narození, jak vyplývá z listiny o vydědění. Za této situace je zřejmé, že neměl zájem se s nimi stýkat, udržovat příbuzenský vztah. Skutečnost, že se o něj synové nezajímali mu evidentně byla lhostejná a nebylo prokázáno, že by se jej nezájem synů nějak citově dotýkal, a to minimálně již v době, kdy synové dosáhli dospělosti. S ohledem na tyto skutečnosti soud k návrhu žalobců určil, že nejsou dány důvody pro jejich vydědění, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Soud zároveň vyhověl návrhu obou žalobců a uložil žalovanému, aby jim vyplatil jejich povinný díl z pozůstalosti v soudu s § 1642 o.z. Žalovaní tedy mají nárok na úhradu finančních prostředků vypočtených z čisté hodnoty pozůstalosti, tedy částky 2 290 635,55 Kč. Všichni tři synové by dědili ze zákona každý rovným dílem v první třídě dědiců dle § 1635 odst. 1 o.z. Tj. každému by náležela 1/3 čisté hodnoty pozůstalosti, což v tomto případě činí částka 763 545,18 Kč. Dle § 1643 odst. 2 činí povinný díl zletilého nepominutelného dědice jednu čtvrtinu z jeho podílu, tj. v tomto případě pro každého žalobce částka 190 886,30 Kč. Soud tedy uložil žalovanému, aby každému z žalobců uhradil tuto částku, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

24. Při rozhodováním o splatnosti těchto plnění soud přihlédl k poměrům žalovaného. Nelze přehlédnout, že žalovaný je dosud nezletilý ve věku 16 let. Studuje, nemá žádný vlastní příjem. Těžko by si opatřil potřebné finanční prostředky pro výplatu plnění ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný nabyl do vlastnictví dědictvím nemovitosti a minimum finančních prostředků. Nepochybně může použít příjmy z tohoto majetku k úhradě povinných podílů žalobcům. Ovšem jako nezletilý potřebuje k dispozicím s majetkem nepochybně souhlas opatrovnického soudu, a tedy potřebuje podstatně delší lhůtu k plnění. Z tohoto důvodu soud odložil splatnost plnění pro oba žalobce ve lhůtě 8 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 150 o.s.ř. Důvody zvláštního zřetele hodné soud spatřuje především k v okolnostech tohoto případů. Žalovaný v žádném případě svým chováním nezavinil podání žaloby. V pozici žalovaného se ocitl poté, kdy zůstavitel mu krom hmotného majetku v podstatě „odkázal“ nevyřešené vztahy se svými staršími syny (tedy žalobci), které vydědil, pro nedostatek opravdového zájmu a citového pouta, ačkoli sám minimálně v době jejich zletilosti žádné kontakty s nimi nevyhledával, nezajímal se o jejich život. Žalovaný je v tomto řízení žalován pouze z toho důvodu, že je jediným dědicem zůstavitele a nabyl majetek, ze kterého musí být vyplacen povinný díl. Žalovaný jako nezletilý ani nemohl před podáním žaloby sám disponovat s majetkem a poskytnout žalobcům nějaké finanční plnění. Za tohoto stavu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.