15 C 298/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 701 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 032 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 032 Kč od 5. 9. 2021 do 12. 1. 2023 a ve výši 8,5 % ročně z částky 4 032 Kč od 13. 1. 2023 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných na účet žalobce vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka bude uhrazena do 20. 3. 2023.

II. Soud zamítá žalobu v rozsahu nároku na zaplacení částky 7 669 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 669 Kč od 5. 9. 2021 do zaplacení; smluvní úrok 0,1 % denně z částky 11 701 Kč od 5. 9. 2021 do 3. 12. 2021 a částky 2 555 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 11 701 Kč spolu s příslušenstvím.. V žalobě uvedl, že dne 6. 7. 2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytl úvěr ve výši 14 400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádost a poskytl údaje, nazákladě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce zjišťoval počet osob v domácnosti spotřebitele, výdaje domácnosti, čisté měsíční příjmy spotřebitele. Dále ověřil informace v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, a to ještě před jeho vyhodnocením. Žalobci bylo poskytnuto postupně 14 400 Kč, a to 6. 7.2021 - 6 000Kč, 12. 7. 2021 - 3 800 Kč, 21. 7. 2021 - 1 000 Kč, 22. 7. 2021 – 1 500 Kč, 21. 7, 2021 – 1 200 Kč a 9. 8. 2021 – 900 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, a to“ klidné spaní za poplatek 110 Kč, informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Žalovaný požádal o odklad splatnosti úvěru o 30 dní a splatnost nastala 6. 9. 2021. Žalovaný uhradil celkem částku 9 368 Kč, a to 30. 7. 2021 – 3240 Kč a 1. 10. 2021 – 6 128 Kč. Dále žalobci v důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží žalobci nesplacenou pohledávku ve výši 15 481,73 Kč. Tato částka se sestává z jistinu 9 800Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 762 Kč, poplatku za službu“ klidné spaní” 110 Kč. Poplatku za informační SMS servis 29 Kč, zákonný úrok z prodlení 1 225,73 Kč, účelně vynaložené náklady 2 555 Kč. Účelně vynaložené náklady odpovídají Sazebníku dle všeobecných obchodních podmínek a skládá se z násobku 73 krát náhrada 35 Kč Tyto náklady mohou činit maximálně 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. V tomto případě se jedná o 29 SMS, 33 emailů a 2 telefonátů. Dále žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 11 701 Kč za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání řádně omluvil z důvodu nepřítomnosti v ČR. Uvedl, že nemá proti uplatněným nároků výhrady, vyjma vyčíslených nákladů řízení, protože se jedná o klasický typ formulářové žaloby, takže odměnu za 1 úkon by měla činit pouze 200 Kč. Dále požádal o umožnění splátek, protože nemá stálé zaměstnání. Pouze příležitostně pracuje v zahraničí. Dále uvedl, že již uhradil část jistiny ve výši 1 000 Kč a předložil potvrzení Komerční banky.

3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne 6. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 14 400 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem splatit nejpozději do 5. 8. 2021 RPSN byla sjednána ve výši 1269,72%. Úvěr byl žalované vyplacen postupnými platbami, jak vyplývá z dokladu a výpisu z bankovního účtu žalobce. Žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobce z titulu uzavřené smlouvy částku 9 368 Kč. Po podání žaloby uhradil částku 1 000 Kč, kterou žalobce neprověřil ani po výzvě soudu, nicméně žalovaný platbu prokázal potvrzením banky.

11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z žaloby však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o příjmech a výdajích ověřována. Žádné relevantní listiny označeny ani předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného, avšak ani jím tvrzené příjmy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohlo mu být dáno poučení podle § 118a o.s.ř.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace týkající se pouze jejích příjmů a výdajů. Současně však nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované, ani příjmy. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

17. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Toto zjištění soud dovozuje z toho, že žalobce předložil pouze listinu s názvem výpis posouzení úvěruschopnosti u [právnická osoba], [anonymizováno], kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, jsou uvedeny údaje o ověřeném příjmu 26 500 Kč měsíčně, údaje o měsíčních výdajích 12 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem žalobce uvedené údaje ověřoval a zda a jakým způsobem ověřoval veřejně dostupné registry. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že se jedná o absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, soud ani nepřihlédl ke sdělení žalovaného, že k žalovanému nároku nemá žádné výhrady. V tomto případě z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, jako smlouvy spotřebitelské je nárok žalobce uplatněn v rozporu s právními předpisy, a tedy by nebylo možné ani vydat rozsudek pro uznání dle § 153a o.s.ř., popř. schválit smír dle § 99 o.s.ř. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 4 032 Kč, kterou soud vypočetl tak, že od vyplacené částky 14 400 Kč odečetl plnění žalovaného ve výši 9 368 Kč, dle tvrzení v žalobě a plnění ve výši 1 000 Kč, které žalovaný prokázal potvrzením banky. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 4 032 Kč O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. a sazbu stanovil dle vl. nař. 651/2013 Sb., když soud zároveň přihlédl k přijatým platbám. Soud odložil splatnost přisouzené pohledávky včetně příslušenství ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně dle žádosti žalovaného, a to pod ztrátou výhody splátek. Výše splátek je přiměřené výši dlužné částky.

18. S ohledem na shora uvedené odůvodnění, tedy zejména z důvodu absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, soud zamítl žalobu na úhradu zbývající jistiny, včetně s úrokem z prodlení a smluvní pokuty. Soud zároveň zamítl i nárok na zaplacení částky 2 555 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. V tomto případě krom důvodů shora uvedených soud posuzuje tento nárok jako neplatný, protože se příčí dobrým mravům. Soud konkrétně postrádá smysl 73 upomínek prostřednictvím různých komunikačních kanálů, které navíc žalobce ani nijak nedokládá. Navíc uvedený poplatek 35 Kč je upraveny ve Všeobecných obchodním podmínkách, tedy mimo text smlouvy. V této souvislosti soud ještě odkazuje na ústavní nález I. US 3512/11.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V tomto řízení měl žalovaný převážný procesní úspěch. Žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.