15 C 311/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 922,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 829 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 460,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 440 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 5 829 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 829 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně splatných na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol] vždy k 25. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka bude uhrazena do 25. 1. 2022.

II. Žaloba se zamítá v části nároku o zaplacení částky 24 093,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 192,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 818,91 Kč a úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení od 28. 7. 2021 do zaplacení ve výši přesahující plnění přisouzené dle výroku

I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 29. 7. 2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 29 922 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované revolvingový úvěr. Před uzavřením smlouvy věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěru posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku a taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalovaná byla dle smlouvy a úvěrových podmínek oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Tyto peněžní prostředky se žalobce zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 54 000 Kč. Měsíční splátky byly stanoveny vždy na 4 % aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 53 652 Kč a uhradila za poskytnutý úvěr částku 47 823 Kč. Část úhrady započtená na úrok, poplatky a jistinu, je patrná ze splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas využil žalobce svého smluvní oprávnění a zesplatnil úvěr ke dni 13. 8. 2020. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 8. 2020. Žalovaná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 28 315 Kč, poplatků ve výši 390 Kč, poplatků za pojištění ve výši 87 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokut ve výši 1 000 Kč. Poplatky jsou tvořeny poplatky za papírové výpisy a za vedení účtu, zahrnuté v jednotlivých dlužných splátkách, jak žalobce specifikoval v žalobě. Částka za pojistné se sestává z jednotlivých měsíčních splátek pojištění. Částka 130 Kč za náklady na vymáhání představuje plnění za upomínku, podanou jako doporučené psaní. Smluvní pokuty žalobce požaduje dle smluvního ujednání v části smlouvy„ důsledky nesplácení úvěru – hl. 9 §1, kdy s ohledem na opakující se prodlení byla smluvní pokuta naúčtována ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná před soudem uvedla, že si je vědoma, že má u žalobce dluh. Řádně platila do té doby, než dostala [anonymizována dvě slova]. Půl ležela v nemocnici ve vážném stavu, měla problémy s [anonymizováno] a [anonymizováno]. Po návratu z nemocnice na splátky zapomněla. Při uzavření smlouvy předkládal asi jen ústřižek z pošty o výši důchodu. Jiné údaje o svých majetkových poměrech nesdělovala. Smlouvu uzavřela v obchodě v [anonymizována dvě slova] v [obec] na televizi. Prodejce jí jen předložil tu smlouvu. Pokud žalobce uvádí, že na kreditní kartě vyčerpal částku 53 652 Kč a uhradila 47 823 Kč, takto asi odpovídá. K celkové úhradě jí chyběly 3-4 splátky, rozhodně neví, proč si žalobce účtuje nějaké další poplatky a s takovou úhradu nesouhlasí.

3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2013 Sb. (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

4. Podle § 2 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení těmito listinnými důkazy, a to úvěrovou smlouvou [číslo] ze dne [datum], splátkovým kalendářem, zesplatňovacím dopisem ze dne 13. 8. 2020 a poštovním podacím archem, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky za podmínek, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto odůvodnění.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce v žalobě pouze tvrdil, že při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele úvěr splácet a to tím, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to z dostupných registrů. Nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalobce před poskytnutím úvěru hodnotil příjmy a výdaje žalované. Soud uvěřil skutkovému tvrzení žalované o tom, že v příslušné prodejně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru pouze na základě dokladu o výši důchodu, což by možná bylo dostačující, pokud by spotřebitelský úvěr byl poskytnut na zakoupení televizoru v hodnotě 6 052 Kč, při měsíčních splátkách 605 Kč.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. Rozhodně tedy nelze považovat za dostatečné zjištění úvěruschopnosti k revolvingovém úvěru, kde ve smlouvě je uveden úvěrový rámec 24 000.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Žalobce pouze učinil tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr z dostupných registrů, aniž by blíže zkoumal její příjmy a výdaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil, jak je shora uvedeno. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili. Soud vycházel ze skutkového tvrzení žalobce, které ani žalovaná nezpochybnila, že bylo celkem vyčerpáno 53 652 Kč a uhradila 47 823 Kč. Z toho vyplývá, že zbývá k úhradě částka 5 829 Kč. Soud tedy žalované uložil povinnost k úhradě jistiny v této výši. Jak je shora uvedeno, soud shledal do určité míry platným ujednání o úvěru na pořízení televizoru. Z tohoto důvodu soud tedy žalobci ještě přiznal nárok na úhradu úroků, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v tomto případě zohlednil poměry žalované, a to její věk, zdravotní stav (doložený lékařskou zprávou [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] a zdravotnického zařízení [anonymizována dvě slova]) a výši starobního důchodu. Soud tedy odložil splatnost přisouzeného plnění ve splátkách po 800 Kč měsíčně. Soud upozorňuje žalovanou na ztrátu výhody splátek, kdy se při prodlení s úhradou některé splátky se stává dluh splatným najednou.

18. Jak je shora uvedeno, soud dle § 87 zák. o spotřebitelském úvěru a § 588 o.z. dospěl k závěru, že pro nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, nemá žalobce právo na úhradu jakýchkoli poplatků a smluvních pokut. V tomto případě soud ještě připomíná, že žalovaná před soudem výslovně uvedla, že nesouhlasí s úhradou nějakých poplatků, převyšujících jistinu. Dále z textu úvěrové smlouvy je patrno, že smlouva byla sjednána bez pojištění schopnosti splácet, soudu tedy není jasné, z jakého důvodu měla žalovaná splácet poplatky za pojištění. S ohledem na tyto skutečnosti soud zamítl nárok žalobce na úhradu zbývající částky 24 093,71 Kč a zbývajících úroků, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. S ohledem na neplatnost smluvních ujednání o poplatcích a smluvních pokutách, nebylo možno platby ze strany žalované započítat na jiná plnění než na poskytnutou jistinu.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalovaná měla převážný procesní úspěch. Žádné náklady řízení jí ovšem nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.