15 C 41/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 659 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 659 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 3 659 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 659 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že poskytla žalované dopravu a následný pobyt v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v nemocnice, o. z. (dále jen„ PZS"), dne datum. Za dopravu a pobyt v protialkoholní záchytné stanici byl žalobkyní žalované vystaven daňový doklad číslo ze dne datum znějící na částku 3 659 Kč se splatností dne 16. 12. 2019. Žalovaná dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše dne 9. 12. 2019. Žalovaná ani přes upomínku svůj dluh nezaplatila.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalované byla dne datum poskytnuta doprava a pobyt v PZS, která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za dopravu a pobyt v PZS jí byl žalobkyní vystaven daňový doklad číslo ze dne datum, znějící na částku 3 659 Kč, se splatností dne 16. 12. 2019. Žalovaná výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 9. 12. 2019. Žalovaná však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradila. Na tuto skutečnost byla žalovaná upozorněna právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou, žalovaná však na žalovanou částku neuhradila do podání žaloby ničeho.

4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. žalovaný hradí náklady dopravy a pobytu na záchytné stanici (kterému se podrobil dle § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb.).

5. Protože žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala (§ 2053 o. z.) a svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnila dobrovolně, bylo rozhodnuto o její povinnosti soudním rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony v celkové výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.