34 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené datum a celé jméno manžela, narozeného datum, uzavřené dne datum před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka podala ke zdejšímu soudu návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství od počátku nebylo spokojené. Každý z manželů měl jinou představu o společném soužití, manželé spolu přestali trávit volný čas a citově se odcizili. Manžel se při jednání soudu k návrhu připojil. Vzhledem k tomu, že manžel je občanem země a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Jelikož Česká i země jsou členskými státy Evropské unie, je třeba přímo aplikovat nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení“). Podle kapitoly I článku 1 odst. 1 písm. a) Nařízení se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Dle kapitoly II. oddílu 1 článku 3 odst. 1 písm. a) věty druhé Nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudu toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Vzhledem k tomu, že poslední společné bydliště manželů bylo na adrese adresa manžela a manželky, a manželé stále na území České republiky bydlí, je dána pravomoc českých soudů k rozvodu jejich manželství. Rozvod manželství se pak řídí českým právním řádem dle § 49 odst. 1 a dle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Z provedených důkazů (oddacího listu, výslechu účastníků, výpisů z CEO a ISZR) soud zjistil, že manželka je občanem České republiky, manžel je občanem země, manželství uzavřeli dne datum na Městském úřadě v obec. V manželství se narodilo jedno nezletilé dítě. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, který nabyl právní moci dne datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli ohledně výchovy a výživy nezletilého syna na dobu po rozvodu manželství dohodu, dle které byl nezletilý syn svěřen do péče matky, a otci bylo stanoveno výživné. Manželé shodně uvedli, že měli rozdílné představy o společném soužití, vzájemně se odcizili a přestali spolu trávit volný čas. V červnu 2022 manžel opustil společnou domácnost. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 obč. zák. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 obč. zák. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 obč. zák. Manželé spolu již nežijí ve společné domácnosti, nemají zájem na zachování manželství. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje rozdílné názory na společné soužití účastníků a vzájemné citové odcizení. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských. Proti výroku I. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.). Proti výroku II. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť účastníci se práva odvolání výslovně vzdali dne datum. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.