34 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno státní příslušník bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 133 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 700,69 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 17 333 Kč v rozsahu úroku z prodlení ve výši 918,53 Kč, v rozsahu úroku ve výši 6 761,44 Kč, v rozsahu úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 418,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a v rozsahu úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 218,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 23 133 Kč (dlužná jistina ve výši 13 218,13 Kč a poplatek ve výši 9 914,87 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [název společnosti]“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [název společnosti] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [název společnosti] půjčenou částku a dále částku ve výši 17 333 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a náklady za splácení v hotovosti ve výši 8 816 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 4. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 14 200 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 13 218,13 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle smlouvy o zápůjčce, a to od 26. 4. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla [název společnosti] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 6 6761,44 Kč (úrok ve výši 29% ročně z částky 13 218,13 Kč od 26. 4. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 619,22 Kč (úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 13 218,13 Kč od 18. 9. 2018 do 20. 1. 2020), úrok ve výši 29% ročně z částky 13 218,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 13 218,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [název společnosti] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem – žalovaným v zákaznické kartě, kdy údaje uvedené žalovaným byly ověřeny dle dokladů žalovaného a žalovaný byl prověřován v insolvenčním rejstříku.

2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, který je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

3. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště na adrese [adresa žalovaného], je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva.

4. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně tabulky umoření, soud zjistil, že [název společnosti] uzavřel dne 1. 3. 2017 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 17 333 Kč, který tvoří úrok ve výši 3 577 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 940 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 816 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 37 333 Kč (20 000 Kč + 17 333 Kč) v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka je ve výši 576 Kč. Žalovanému byla vyplacena částka 12 570 Kč, neboť částka ve výši 7 430 Kč byla použita na splacení předchozího závazku žalovaného u společnosti P RPSN činila u této zápůjčky 231,71%. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. V článku 11 smlouvy zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [název společnosti] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.

6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je ženatý, žije v nájemním bytě, má středoškolské vzdělání, důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je majitelem auta a má dvě vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, ostatní příjmy domácnosti dosahují 10 000 Kč měsíčně, [právnická osoba] splácí částku 4 824 Kč měsíčně a dále splácí částku 7 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 18 000 Kč. Nemá kreditní kartu a má jiné zápůjčky. Žalovaný pracuje jako OSVČ a zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a daňovým přiznáním. Pracovní smlouvu má na dobu neurčitou. Žalovaný poskytl daňové přiznání za rok 2015.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [název společnosti] postoupil dne 20. 1. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 20. 1. 2020. Z podacích lístků soud zjistil, že dne 24. 4. 2020 byla žalovanému na adresu [adresa], doručena předžalobní upomínka a dne 14. 2. 2020 neznámá listina. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 23. 4. 2020 vyzvala k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si vyjma insolvenčního rejstříku žalovaného neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Jediný doklad, který je uveden v zákaznické kartě a který žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je daňové přiznání za rok 2015. Vzhledem k tomu, že toto daňové přiznání soudu předloženo nebylo, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného jako OSVČ je ve výši 25 000 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně ani z předložených důkazů ovšem soudu nevyplývá, zda si [název společnosti] potvrdil další tvrzený příjem žalovaného/jeho domácnosti - částku 10 000 Kč měsíčně. Poskytovatel úvěru neměl doloženo, že by žalovaný skutečně měl další příjem v tvrzené výši 10 000 Kč a o jaký příjem se má jednat. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by [název společnosti] před poskytnutím úvěru řádně zkoumal, jak žalovaný plní svůj předchozí závazek vůči [název společnosti] a dále jak plní své další závazky vůči ostatním věřitelům.

17. Pokud žalobkyně tvrdí, že [název společnosti] vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.

18. Vzhledem k tomu, že [název společnosti] nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaných a ověřením pouze příjmu žalovaného jako OSVČ, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR č. j. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

19. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 20 000 Kč, zaplaceno 14 200 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 5 800 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 5 800 Kč od 18. 9. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 700,69 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9% ročně z částky 5 800 Kč (výrok I.).

20. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (17 333 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (20 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ve věci převážně úspěšný žalovaný (75% úspěch) by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50%, ovšem žádné náklady mu během řízení nevznikly (výrok III.).