34 C 124/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 599 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 599 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 599 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 2 599 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nezletilé dceři žalované [jméno] [příjmení], [datum narození], poskytla dne 30. 3. 2020 laboratorní vyšetření na onemocnění Covid 19 a za tento úkon jí vystavila fakturu se splatností 13. 7. 2020. Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná ke dni podání žaloby zdržovala na území České republiky na adrese [adresa žalované], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující, soud usnesením vyzval účastnice, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalobkyně dne 6. 5. 2021 sdělila, že souhlasí. Žalované bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 17. 5. 2021. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že fakturou [číslo] ze dne 29. 6. 2020 se splatností 13. 7. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované částku 2 599 Kč za laboratorní vyšetření nezletilé dcery žalované na onemocnění Covid 19 dne 30. 3. 2020, neboť nezletilá dcera žalované neměla v České republice platné zdravotní pojištění. Žalobkyně tuto fakturu žalované zaslala na adresu [adresa žalované]. Na dlužnou částku dosud neuhradila ničeho. Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění, je pacient povinen při poskytování zdravotních služeb uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Podle § 41 odst. 2 věty první zák. č. 372/2011 Sb. tato povinnost náleží zákonnému zástupci pacienta nebo opatrovníkovi. Žalobkyně prokázala, že nezletilé dceři žalované ve svém zdravotnickém zařízení poskytla dne 30. 3. 2020 zdravotní služby v celkové částce 2 599 Kč a žalovaná jako zákonný zástupce nezletilé osoby, která se neúčastní českého zdravotního pojištění, má povinnost dle § 41 odst. 1 písm. c), odst. 2 věty první zákona č. 372/2011 Sb. žalobkyni tyto poskytnuté zdravotní služby zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná tak dosud neučinila, soud žalobě vyhověl. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 3., § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 2 000 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání platebního rozkazu), paušální náhrada nákladů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 600 Kč ve výši 546 Kč.