34 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného nigerijský státní příslušník bytem adresa žalovaného o zaplacení 77 506 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 77 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 268,33 Kč, s úrokem ve výši 8 549,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,53% ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 19 508,60 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 77 506 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně – [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [jméno]“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a dále úrok ve výši 29 984 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč, to vše ve 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč, počínaje dnem 18. 12. 2017, konče dnem 18. 11. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto [právnická osoba] [právnická osoba] přistoupil ke zesplatnění úvěru dnem 5. 6. 2019. [právnická osoba] [jméno] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před uzavřením smlouvy o úvěru [právnická osoba] [jméno] řádně prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když ověřil jeho majetkovou situaci z pracovní smlouvy, výplatních pásek a bankovních výpisů. Dále žalovaného prověřil v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a NRKI. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr od [datum] na dobu neurčitou u [anonymizováno] [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 18 400 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 40 000 Kč, dlužného úroku a odměny za administrativní činnost v celkové výši 37 506 Kč, úroku ve výši 8 549,80 Kč (úroku ve výši 19,53% ročně z částky 40 000 kč od 19. 6. 2019 do 16. 7. 2020), úroku ve výši 19,53% ročně z částky 40 000 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 4 268,33 Kč (úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 40 000 Kč od 19. 6. 2019 do 16. 7. 2020) a úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení.

2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný má a měl ke dni zahájení řízení bydliště na adrese [adresa], je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že touto smlouvou uzavřenou dne [datum] se [právnická osoba] [jméno] zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy, tj. na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 29 984 Kč a poplatkem ve výši 12 000 Kč ve 24 splátkách po 3 416 Kč měsíčně. Smlouva je žalovaným vlastnoručně podepsána. V kartě zákazníka žalovaný uvedl, že má vyšší odborné vzdělání, je svobodný, žije v nájmu, nemá žádné nezaopatřené děti ani osoby, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, od [datum], jeho měsíční příjem činí 18 4000 Kč, výdaje činí 3 410 Kč, splácí úvěr ve výši 2 700 Kč, výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, ostatní výdaje činí 1 000 Kč, celkem činí výdaje částku 11 110 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, seznamu postupovaných pohledávek a podacího lístku ze dne 27. 8. 2020, soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

6. Z upomínky o zaplacení soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] žalovaného upozornil na neuhrazené splátky a vyzval ho k úhradě dluhu dopisem ze dne 11. 4. 2019.

7. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] žalovanému dopisem ze dne 5. 6. 2019 oznámil, že jeho dluh ze shora uvedené úvěrové smlouvy se stal zcela splatným a vyzval ho ke splacení celého dluhu.

8. Z výpisu z účtu soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] dne [datum] zaslal na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 40 000 Kč.

9. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

10. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že dne 31. 10. 2017 a dne 7. 11. 2017 [právnická osoba] [jméno] lustroval osobu žalovaného dle rodného čísla s negativním výsledkem. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl od [datum] do [datum] zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako pracovník zákaznického centra, za což mu náležela mzda ve výši 19 000 Kč. Z dodatku k této pracovní smlouvě soud zjistil, že od 1. 6. 2017 byla žalovanému zvýšena mzda na 22 000 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že v červenci 2017 žalovaný obdržel mzdu ve výši 19 181 Kč, v sprnu 2017 mzdu ve výši 19 494 Kč.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] [jméno] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které [právnická osoba] [jméno] žalovanému poskytl dne [datum] bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] [jméno] poskytnuté peněžní prostředky ve splátkách po 3 416 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, tj. nehradil smluvené splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu. [právnická osoba] [jméno] pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno, tím žalobkyně prokázala aktivní legitimaci v tomto sporu. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, přiznal žalobkyni dle § 2395 o. z. dlužnou jistinu ve výši 77 506 Kč, smluvní úrok ve výši 8 549,80 Kč, když smlouvou stanovená úroková sazba ve výši 19,53% ročně není nepřiměřená a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost ve smyslu § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 19 508,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 101 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 12 660 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu, 3 x 4 220 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 560 Kč ve výši 2 847,60 Kč.