34 C 184/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 650 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 5 371,60 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 24 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 23. 8. 2024 celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá smluvní pokutu ve výši 3 200 Kč (za období od 24. 8. 2024 do 30. 1. 2025 ve výši 0,1 % denně z částky 20 00 Kč) a náklady na vymáhání ve výši 1 450 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) a z dostupných veřejných databází.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 21. 5. 2024 s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru úrok ve výši 40 p.m. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila u této zápůjčky 5 495 %. Úvěrová smlouva není žalovaným podepsána.

4. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 5. 2024 bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne 21. 5. 2024 zaslána částka 20 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 21. 5. 2024 byla na tento účet převedena částka 20 000 Kč.

5. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 23. 8. 2024 soud zjistil, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek žalobkyně celý úvěr ke dni 23. 8. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od července 2023 do března 2024 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného se pohybovaly v rozmezí od cca 9 000 Kč do 38 000 Kč (v průměru 27 000 Kč) a jeho měsíční výdaje se každý měsíc zhruba rovnaly jeho příjmu ten který měsíc.

7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou, atp.). Žalobkyně v žalobě uvedla, že měsíční příjmy žalovaného činily 17 500 Kč a jeho výdaje částku 6 500 Kč, z výpisu z účtu žalovaného však vyplývá, že jeho měsíční výdaje se v posuzovaném období zhruba rovnaly jeho příjmům a byly podstatně vyšší, než je v žalobě uvedeno – v průměru činily příjmy i výdaje 27 000 Kč měsíčně). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak žádné takové doklady soudu předloženy nebyly. Dále z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala měsíční výdaje žalovaného a jak žalovaný plní své případné další závazky.

16. Pokud žalobkyně tvrdí, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů z dostupných databází, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

18. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 20 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 20 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 371,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 986 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 6 300 Kč (3 x 2 100 Kč) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč), to vše v rozsahu 62,2 % (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 81,1 %, neúspěšná v rozsahu 18,9 %).