34 C 190/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 984 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 209,84 Kč a s úrokem z [anonymizováno] ve výši 7,5% ročně z částky 2 100 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v částce 15 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 418,59 Kč, s úrokem ve výši 6 126,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 2 865,14 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,97% ročně z částky 4 965,14 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, s úrokem ve výši 7,05% ročně z částky 4 830,07 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a s úrokem ve výši 21% ročně z částky 4 830,07 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 9 116 Kč (dlužná jistina ve výši 4 965,14 Kč a poplatek ve výši 4 150,86 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 1. 8. 2012 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytl žalované finanční [právnická osoba] ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] půjčenou částku a dále částku ve výši 5 016 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 766 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 140 Kč a náklady za splácení v hotovosti ve výši 3 110 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 9. 2013. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 1 900 Kč. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 2 969,97 Kč (úrok ve výši 19,9753% ročně z částky 4 965,14 Kč od 25. 9. 2013 do 22. 9. 2016), kapitalizovaný úrok z [právnická osoba] ve výši 1 465,06 Kč (úrok z [právnická osoba] ve výši 7,5% ročně z částky 4965,14 Kč od 17. 10. 2012 do 22. 9. 2016), úrok ve výši 19,9753% ročně z částky 4965,14 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 4965,14 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované.

2. Dále se žalobkyně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 8 868 Kč (dlužná jistina ve výši 4 830,07 Kč a poplatek ve výši 4 037,93 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 1. 2. 2012 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytl žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] půjčenou částku a dále částku ve výši 10 868 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 1 660 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 470 Kč a náklady za splácení v hotovosti ve výši 6 738 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 3. 2013. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 15 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 156,88 Kč (úrok ve výši 21% ročně z částky 4 830,07 Kč od 13. 8. 2013 do 22. 9. 2016), kapitalizovaný úrok z [anonymizováno] ve výši 1 163,37 Kč (úrok z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 4 830,07 Kč od 24. 4. 2013 do 22. 9. 2016), úrok ve výši 21% ročně z částky 4 830,07 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 4 830,07 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. V obou případech žalobkyně zjišťovala majetkovou situaci žalované z výměru podpory, nájemní smlouvy a ze SIPA. Žalobkyně si ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Bylo zjištěno, že žalovaná pobírá pravidelný měsíční příjem z podpory o péči o osobu blízkou, žije ve spoluvlastnickém bytě a nemá úvěr u jiné společnosti. S ohledem na výši splátek žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet. Dále žalobkyně upozornila na to, že obě smlouvy byly uzavřeny před účinností zákona č. 43/2013 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně tabulky umoření, soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřel dne 1. 8. 2012 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 6 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 5 016 Kč, který tvoří úrok ve výši 766 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 140 Kč a částka za administrativní činnost a částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 11 016 Kč (6 000 Kč + 4 016 Kč) v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka je ve výši 160 Kč RPSN činila u této zápůjčky 63,91%. Žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně tabulky umoření, soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřel dne 1. 2. 2012 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 13 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 10 868 Kč, který tvoří úrok ve výši 1 660 Kč, částka za administrativní činnost ve výši 2 470 Kč a částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 738 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 23 868 Kč (13 000 Kč + 10 868 Kč) v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka je ve výši 386 Kč RPSN činila u této zápůjčky 63,91%. Žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] postoupil dne 22. 9. 2016 na žalobkyni pohledávky za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována oznámením ze dne 22. 9. 2016. Z podacích lístků soud zjistil, že dne 18. 7. 2018 byla žalované na adresu [adresa žalované], doručena předžalobní upomínka. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek.

6. Ze zákaznické karty ze dne 1. 2. 2012 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je spoluvlastníkem (není zřejmé čeho), nemá žádné úvěry u [právnická osoba], je v domácnosti, pečuje o osobu blízkou. Je příjemcem státní podpory ve výši 20 000 Kč a výživného ve výši 3 000 Kč. Platí nájem ve výši 8 000 Kč, spoření ve výši 400 Kč, telefon ve výši 400 Kč a výdaje na domácnost ve výši 10 000 Kč. Nemá kreditní kartu a nemá půjčky u jiných společností. Její tvrzení bylo ověřeno z dokumentů – výměru podpory, nájemní smlouvy a SIPA. Ze zákaznické karty ze dne 1. 8. 2012 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je spoluvlastníkem (není zřejmé čeho), má úvěr u [právnická osoba], je v domácnosti, pečuje o osobu blízkou. Je příjemcem státní podpory ve výši 28 000 Kč. Platí nájem ve výši 7 000 Kč, telefon ve výši 400 Kč, splátky půjčky ve výši 1 600 Kč, výdaje na domácnost ve výši 12 000 Kč. Nemá kreditní kartu a nemá půjčky u jiných společností. Její tvrzení bylo ověřeno z dokumentů – výměru podpory, nájemní smlouvy a SIPA.

7. Vzhledem k tomu, že shora uvedené smlouvy byly uzavřeny za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“) aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na posouzení dané věci ustanovení obč. zák., v tehdy platném znění.

8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

10. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že [právnická osoba] řádně (tj. s odbornou péčí) nevyhodnotil úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si získané údaje od žalované vyhodnotil účelově, aby žalované mohl úvěr poskytnout, ačkoliv ze získaných údajů mu bylo známo, že žalovaná dne 1. 2. 2012 a dne 1. 8. 2012 uvedla pokaždé rozdílné údaje o svých příjmech i výdajích a jediným příjmem žalované byl příjem ze státní sociální podpory. Soud má za to, že ovšem dávky státní sociální podpory nemají sloužit k úhradě úvěrů, u nichž celkové poplatky za poskytnutí úvěru téměř dosahují částky, které jsou žadateli poskytnuty (u úvěru ze dne 1. 2. 2012 poskytnuto 13 000 Kč, poplatky činily 10 868 Kč (tj. 83,6% z poskytnutého úvěru), u úvěru ze dne 1. 8. 2012 poskytnuto 6 000 Kč, poplatky činily 5 016 Kč (tj. taktéž 83,6% z poskytnutého úvěru).

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze účelově, když ve skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalované splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že řádné neprověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv nemá za následek absolutní neplatnost smluv, neboť smlouvy byly uzavřeny před účinností zákona č. 43/2013 Sb., tj. před datem 24. 2. 2013 Nejvyšší soud České republiky a Ústavní soud České republiky opakovaně dospěly k názoru, že neprověření úvěruschopnosti i před účinností zákona č. 43/2013 Sb. má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť je neakceptovatelné poskytovat právní ochranu věřitelům, kteří evidentně porušují práva svých klientů (viz. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo nález ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12, dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33Cdo 217/2018 nebo rozsudek ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33Cdo 201/2018). Žalobkyně tak má ve smyslu § 451 obč. zák. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno celkem 19 000 Kč, zaplaceno 16 900 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 2 100 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. zákonné úroky z prodlení (výrok I.).

12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvy o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované) soud považuje za absolutně neplatné ujednání o poplatku za půjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku je s ohledem na výši poskytnuté částky žalované zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., když ani není zřejmé, co tento poplatek ve skutečnosti představuje a jaké skutečné náklady právní předchůdkyně žalobkyně jím měly být pokryty (výrok II.).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci úspěšná z větší části a měla by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 76%, ovšem žádné náklady jí v řízení nevznikly.