34 C 204/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 729,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 62 729,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 729,44 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 16 739,60 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 729,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu na základě smlouvy o dodávce elektřiny dodávala elektrickou energii na adresu odběrného místa , adresa, . Žalobkyně vyúčtovala nedoplatek za dodanou elektrickou energii za období od 2. 9. 2022 do 1. 7. 2023 na částku 114 647,06 Kč. Žalovaný uhradil dlužnou částku pouze částečně, nadále mu zbývá uhradit částka ve výši 62 729,44 Kč s příslušenstvím. Součástí této částky je i částka ve výši 240 Kč za zaslanou upomínku k zaplacení dohodnuté platby za elektřinu v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2024.Soud se zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů. Žalovaný je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a , Anonymizováno, neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen „ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pravomoc českých soudů je dána tehdy, jestliže lze určit místně příslušný soud na území České republiky. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a o. s. ř. či některého ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl poslední známé bydliště na adrese , adresa, , je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).Soud provedl následující listinné důkazy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že dne 25. 7. 2013 účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému na adrese odběrného místa , adresa, , elektrickou energii a žalovaný se zavázal za dodanou elektrickou energii žalobkyni zaplatit dohodnutou cenu. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že v období od 2. 9. 2022 do 1. 7. 2023 vznikl žalovanému nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 114 647,06 Kč (splatnost nastala dne 31. 7. 2023). Dne 1. 2. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, do dnešního dne žalovaný ničeho neuhradil.Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku elektřiny, přičemž žalovaný svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnil, a dluží tak žalobkyni částku 62 729,44 Kč, jejíž součástí je i částka 240 Kč na nákladech za výzvu k zaplacení. Soud shledal, že náklady za výzvu jsou odůvodněné a částka 240 Kč za upomínku je přiměřená s ohledem na vynaložené náklady (poštovné, cena obálky, cena za tisk a papír, mzdové náklady). Uvedené částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti faktury.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 739,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 510 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 3 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč ve výši 2 469,60 Kč.