34 C 213/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacené 15 854 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 638 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 200 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 686 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 2 400 Kč měsíčně splatných k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 1 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 254 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 76 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to ve splátkách po 600 Kč měsíčně splatných k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 854 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 7. 8. 2017 nájemní smlouvu na byt [číslo] nacházející se v 7. nadzemním podlaží domu [adresa], v [ulice] ulici, v [obec] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, v trvání tří měsíců, s účinností od 1. 9. 2017 Smlouva byla prodloužena dodatky [číslo] až 5 do 31. 8. 2019. Nájem bytu skončil dnem 31. 8. 2019. Žalovaný byt žalobkyni předal až dne 25. 10. 2019. Žalovaný dluží část nájemného ve výši 1 216 Kč za měsíc červenec 2019 splatného dne 31. 7. 2019, nájemné za srpen 2019 ve výši 3 600 Kč splatné dne 31. 8. 2019, dále částku ve výši 3 686 Kč představující nedoplatek na službách poskytovaných s užíváním bytu za rok 2019, dále částky ve výši 4 x 38 Kč představující měsíční paušální částku, kterou se žalovaný zavázal platit na službách spojených s užíváním bytu a které nejsou předmětem ročního vyúčtování (splatnost dne 31. 7. 2019, dne 31. 8. 2019, dne 5. 4. 2022 a dne 5. 4. 2022) a dále částku 2 x 3 600 Kč představující částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil tím, že byt žalobkyni po skončení nájmu neodevzdal a užíval byt i v září 2019 a v říjnu 2019 (splatnost dne 5. 4. 2022 a dne 5. 4. 2022).

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nájemní vztah skončil dnem 31. 5. 2019. Po tomto dni se do bytu již nedostal, neboť byl vyměněný zámek. Dále namítl promlčení nároku žalobkyně. Při jednání soudu uvedl, že byt přestal užívat v průběhu května 2019. Chtěl se přestěhovat ke své přítelkyni, ale do bytu se již nedostal, zámky byly vyměněné.

3. Žalobkyně se z jednání soudu řádně omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z elektronického výpisu katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa], v ulici [ulice], v [obec].

5. Z nájemní smlouvy a dodatků [číslo] až 5 soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 7. 8. 2017 nájemní smlouvu na byt [číslo] v 7. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice], v [obec] (dále jen„ předmětný byt“). Smlouva nabyla účinnosti dnem 1. 9. 2017 a nájem byl sjednán na dobu určitou v trvání tří měsíců. V článku 11 smlouvy si účastníci mimo jiné ujednali, že nájemce je povinen byt vyklidit a pronajímateli protokolárně předat nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy skončil nájem bytu. Účastníci uzavřeli dne 21. 11. 2017 dodatek [číslo] kterým byl nájem bytu prodloužen do 31. 5. 2018, dne 15. 5. 2018 uzavřeli dodatek [číslo] kterým byl nájem bytu prodloužen do 30. 11. 2018, dne 30. 11. 2018 uzavřeli dodatek [číslo] kterým byl nájem bytu prodloužen do 28. 2. 2019, dne 28. 2. 2019 uzavřeli dodatek [číslo] kterým byl nájem bytu prodloužen do 31. 5. 2019 a dne 21. 5. 2019 uzavřeli dodatek [číslo] kterým byl nájem bytu prodloužen do 31. 8. 2019 Nájemní smlouva včetně všech dodatků byla účastníky vždy vlastnoručně podepsána. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že poslední dodatek – dodatek [číslo] kterým byl nájem bytu prodloužen do 31. 8. 2019, skutečně podepsal.

6. Z evidenčního listu nájemníka soud zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kauci ve výši 5 400 Kč a dále se zavázal platit žalobkyni nájemné ve výši 3 600 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 700 Kč měsíčně.

7. Z protokolu o předání a převzetí bytu soud zjistil, že dne 25. 10. 2019 zaměstnanec žalobkyně násilím otevřel předmětný byt s tím, že byt je dlouhodobě neužíván, nájemník dlouhodobě nekomunikuje, do bytu dlouhodobě nechodí. Byt byl nafocen, zapečetěn a na dveře byly vylepeny informace o převzetí bytu.

8. Z karty úhrad nájemného za období od září 2017 do července 2020 soud zjistil, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 16 006 Kč.

9. Z vyúčtování služeb [číslo] včetně doručenky soud zjistil, že žalovaný za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 dluží žalobkyni na službách spojených s užíváním bytu (výtah, osvětlení, úklid, teplo, oprava výtahu, studená a teplá voda) po odečtení přijatých záloh a zápočtu dluhu ve výši 2 962 Kč částku 3 686 Kč. Vyúčtování bylo žalovanému doručováno na adresu [adresa žalovaného], tj. na poslední známou adresu, kde si žalovaný zásilku nepřevzal ani nevyzvedl v úložní době, proto se vrátila zpět žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy včetně doručenky soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě celkového dluhu ve výši 16 006 Kč.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 7. 8. 2017 nájemní smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému do užívání byt [číslo] v domě [adresa], v ulici [ulice], v [obec], na dobu tří měsíců s účinností od 1. 9. 2017. Postupně uzavřenými dodatky ([číslo] až 5) byl nájem bytu [číslo] prodloužen do 31. 8. 2019. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájem ve výši 3 600 Kč měsíčně a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 700 Kč. Žalovanému vznikl za rok 2019 nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu v celkové výši 3 686 Kč (žalovaný zaplatil v roce 2019 na zálohách částku 9 972 Kč, spotřeboval služby za 13 658 Kč). Dne 31. 8. 2019 žalovaný žalobkyni byt nepředal, pouze ho podle svého tvrzení již v průběhu května 2019 přestal užívat. K zpřístupnění bytu žalobkyně došlo po násilném otevření až dnem 25. 10. 2019 bez přítomnosti žalovaného. Byt byl v době předání neužívaný.

12. Podle § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o.z.“) zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

13. Podle § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2247 odst. 1 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

14. Podle § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

15. Podle § 2295 o.z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

16. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

17. Podle § 619 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Podle § 648 o.z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

19. Soud má za to, že žaloba je z větší části důvodná. Žalovaný jako nájemce bytu měl povinnost platit žalobkyni jako pronajímateli ve smyslu § 2246 a násl. o.z. řádně a včas sjednané nájemné ve výši 3 600 Kč měsíčně, neboť nájemní vztah trval dle smlouvy a řádně podepsaných dodatků [číslo] až 5 do 31. 8. 2019, nikoliv do května 2019. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by nájemní vztah skončil dříve než 31. 8. 2019 nebo že by předmětný byt žalobkyni řádně odevzdal před 25. 10. 2019. Naopak potvrdil, že předmětný byt sice od května 2019 neužíval, ale dne 21. 5. 2019 skutečně podepsal dodatek [číslo] kterým byl nájem bytu prodloužen do 31. 8. 2019. Zároveň potvrdil, že žalobkyni byt nepředal. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil svoji smluvní povinnost za červenec 2019, kdy žalobkyni dluží na nájemném částku 1 216 Kč splatnou dne 31. 7. 2019 a dále za srpen 2019, kdy dluží žalobkyni částku 3 600 Kč splatnou dne 31. 8. 2019. Vzhledem k námitce promlčení, kterou žalovaný uplatnil v odporu, je nárok žalobkyně na nájemné za červenec 2019 ve smyslu § 609 a násl. o.z. již promlčen, neboť promlčecí doba začala plynout dne 1. 8. 2019, tj. dnem následujícím po splatnosti nájemného a skončila uplynutím tříleté doby dnem 1. 8. 2022. Žalobkyně ovšem podala žalobu až dne 25. 8. 2022, tj. po uplynutí promlčecí doby. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného za měsíc srpen 2019 ovšem promlčený není, neboť promlčecí doba počala plynout dnem 1. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala dne 25. 8. 2022 ke zdejšímu soudu žalobu, došlo ve smyslu § 648 o.z. k přerušení promlčecí doby, která by jinak uplynula dnem 1. 9. 2022.

20. Dále soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 x 3 600 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného za měsíce září 2019 a říjen 2019, tj. za měsíce, ve kterých žalovaných formálně užíval předmětný byt, neboť byt po skončení nájmu (dne 31. 8. 2019) ani do 10 dnů po skončení nájmu, jak bylo stanoveno nájemní smlouvou, žalobkyni neodevzdal. Pokud se žalovaný bránil žalobě v této části tím, že v bytě nebydlel, že byl u bytu vyměněný zámek a že se do bytu nemohl dostat, soud konstatuje, že řádné vyklizení bytu předpokládá jeho odevzdání pronajímateli. Ustanovení § 2292 o.z. stanoví, že byt je odevzdán, jestliže pronajímatel obdrží klíče od bytu a nic mu nebrání v přístupu do bytu a jeho užívání. V tomto případě je z předložených důkazů zřejmé, že žalovaný sice byt fakticky neužíval, ale také ho pronajímateli řádně neodevzdal, tj. neodevzdal klíče od bytu a nevyklidil byt tak, aby ho žalobkyně mohla řádně užívat. Žalovaný tak má povinnost zaplatit žalobkyni dle § 2295 o.z. paušální náhradu za dobu, po kterou byt neodevzdal, tj. do doby, kdy žalobkyně násilně byt otevřela (25. 10. 2019). Splatnost celkové náhrady ve výši 7 200 Kč nastala dnem 5. 4. 2022, nárok žalobkyně v tomto rozsahu tedy také není promlčen.

21. Žaloba je dále důvodná v rozsahu částky představující dluh na službách spojených s užíváním bytu ve výši 3 686 Kč, neboť žalovaný měl povinnost dle § 2247 a násl. o.z. zaplatit žalobkyni za služby, které mu byly v souvislosti s užíváním bytu za rok 2019 poskytnuty a které mu žalobkyně řádně vyúčtovala ve vyúčtování [číslo]. Splatnost této částky nastala dnem 31. 7. 2020, je tedy zřejmé, že ani tento nárok není promlčen (promlčecí doba počala běžet dnem 1. 8. 2020 a její běh byl přerušen podáním žaloby dne 25. 8. 2022).

22. Dále žalobkyně po žalovaném žádala zaplacení částky 4 x 38 Kč jako paušální náhrady za služby spojené s užíváním bytu, které nejsou předmětem vyúčtování. Soud shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 38 Kč za měsíc červenec 2019, neboť splatnost této částky nastala dnem 31. 7. 2019, promlčecí doba začala běžet dne 1. 8. 2019 a skončila dne 1. 8. 2022, tj. před podáním žaloby. Nárok je tedy promlčen. Ohledně částky 2 x 38 Kč za měsíc září 2019 a říjen 2019 žalobkyně svůj nárok opřela o nájemní smlouvu ze dne 7. 8. 2017, ve které se žalovaný zavázal tyto částky žalobkyni hradit, ovšem nájemní vztah založený touto smlouvou skončil dnem 31. 8. 2019 a žalovaný po skončení nájemního vztahu povinnost platit žalobkyni tuto částku nemá. Pokud by se mělo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2291 o.z., musela by žalobkyně v řízení tvrdit a prokázat, co přesně tato částka zahrnuje a jak konkrétně se žalovaný v tomto rozsahu na žalobkyni bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z jednání soudu omluvila, nemohl jí soud v tomto rozsahu poskytnout procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. V tomto rozsahu tedy soud také žalobu zamítl. Soud žalobkyni přiznal pouze částku ve výši 38 Kč za měsíc srpen 2019, kdy stále trval nájemní vztah mezi účastníky a zároveň nedošlo k promlčení tohoto nároku, neboť splatnost nastala dnem 31. 8. 2019, promlčecí doba počala běžet dnem 1. 9. 2019 a její běh byl přerušen podáním žaloby dne [anonymizováno] [číslo].

23. Souhrnem tedy soud žalobkyni přiznal částku ve výši 14 524 Kč představující dlužné nájemné za měsíc srpen 2019 ve výši 3 600 Kč, bezdůvodné obohacení za měsíce září 2019 a říjen 2019 ve výši 7 200 Kč, nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu za rok 2019 ve výši 3 686 Kč a paušální částku ve výši 38 Kč za služby spojené s užíváním bytu, které nepodléhají ročnímu vyúčtování, za měsíc srpen 2019. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve výši 3 x 300 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni přiznal náklady řízení dle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podává opakovaně žaloby ve skutkově i právně obdobných sporech, kdy mění pouze údaje o žalované osobě a výši dlužného plnění (výrok III.).

25. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o plnění ve splátkách, neboť to odůvodňují majetkové poměry žalovaného. Ten uvedl, že dosahuje čistého měsíčního příjmu max. ve výši 28 000 Kč, platí nájem ve výši 8000 Kč měsíčně a aktuálně mu bylo zvýšeno výživné na dceru na částku 6 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že splátky ve výši 2 400 Kč (resp. 600 Kč) měsíčně neohrozí životní existenci žalovaného a zároveň zajistí žalobkyni zaplacení dlužné částky v rozumné době. To vše pod ztrátou výhody splátek, což pro žalovaného znamená, že nezaplatí-li byť jednu jedinou splátku řádně a včas, stane se splatným celý dluh.