34 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 734 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 734 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 734 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v České Lípě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne datum byl převezen příslušníky Policie České republiky do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice obec dle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. Náklady vynaložené v souvislosti s tímto převozem žalobkyně vyúčtovala žalovanému, do dne podání žaloby však ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena do datové schránky dne 2. 9. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že dne datum byl žalovaný zadržen policií České republiky a převezen do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice obec na žádost PČR – KŘP Libereckého kraje, Územní odbor obec, OOP obec, číslo jednací číslo ze dne datum rozhodnutí Náklady na dopravu žalovaného do záchytné stanice činily dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. částku 734 Kč. V krvi žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu, a to v množství 3,8 g. Žalobkyně následně vystavila dne datum žalovanému fakturu číslo se splatností 15. 8. 2019 za náklady na dopravu do záchytné stanice. Žalovaný na svůj dluh dosud nic neuhradil. Podle § 24 odst. 3 věty první zákona o ochraně zdraví náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 24 zákona o ochraně zdraví. V daném případě byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi žalovaného, a proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady spojené s převozem do záchytné stanice. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 200 Kč. Ty sestávají z náhrady hotových výdajů za zaslání faktury - výzvy k plnění a podání žaloby ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, tedy celkem 200 Kč (2 x 100 Kč). Podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je žalobkyně osvobozena od soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. přechází poplatková povinnost na žalovaného, neboť soud žalobě vyhověl a žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů ani není od poplatků osvobozen. Proto soud uložil žalovanému povinnost uhradit poplatek ve výši 1 000 Kč (položka 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.