34 C 23/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 1 o zaplacení 21 633,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 21 633,64 Kč s úrokem ve výši 1 913,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 473,78 Kč, s úrokem ve výši 15% ročně z částky 19 588,64 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 19 588,64 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu úroku ve výši 7,99% ročně z částky 19 588,64 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 9 142,40 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 633,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba. – dále jen „jméno FO“) uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, ve které se jméno FO zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem do 22 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, přičemž minimální splátka byla stanovena jako 5% čerpaného úvěru. Výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z účtu. jméno FO otevřela žalovanému úvěrový účet č. č. účtu a vydala žalovanému kreditní kartu. Ovšem žalovaný porušil své smluvní závazky tím, že poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. jméno FO prohlásila úvěr ke dni 31. 8. 2022 za okamžitě splatný. jméno FO před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které individuálně vyhodnotila, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jméno FO a v souladu s principem obezřetného úvěrování. Dále osobu žalovaného prověřila v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi právnická osoba. Při hodnocení úvěruschopnosti porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě statistických dat z ČSÚ. Na základě tohoto prověřování jméno FO dospěla k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost I-Xon a.s. a poté postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že jméno FO před uzavřením smlouvy o úvěru řádně neprověřila jeho úvěruschopnost, když vycházela pouze z údajů, které jí on sám poskytl. jméno FO si nevyžádala žádné potvrzení o výši jeho příjmů či výdajů. jméno FO uvedl, že jeho měsíční příjem činí 35 000 Kč, ovšem do svého příjmu zahrnul i diety, jinak dosahoval pouze minimální mzdy. Ze svého příjmu nebyl schopen poskytnutý úvěr platit. jméno FO jeho příjmy a výdaje nikterak neprověřila, nenechala si doložit výplatní pásky, neoslovila jeho zaměstnavatele. Tento postup jméno FO je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru a v rozporu s judikaturou, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Nárok žalobkyně tedy představuje pouze bezdůvodné obohacení. Žalovaný dále uvedl, že nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení je již promlčen a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu řádně omluvila, proto soud ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota soud zjistil, že dne 10. 12. 2012 uzavřel žalovaný s jméno FO smlouvu, ve které se jméno FO zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité výše a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Čerpání úvěru probíhalo prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného ve výpise. Úvěrový rámec byl sjednán do 15 000 Kč, minimální splátka činila 2% z čerpaného úvěru. Roční úroková sazba pro hotovostní čerpání byla 26,28% a pro bezhotovostní čerpání 25,08%. RPSN byla 28,2%.

6. Z upomínky ze dne 19. 7. 2022 soud zjistil, že jméno FO žalovaného upozornila na to, že u něho eviduje dluh ve výši 2 259,86 Kč a vyzvala ho, nechť tento dluh zaplatí do 1. 8. 2022. Zároveň jméno FO žalovaného upozornila, že nezaplatí-li dluhu ve stanovené lhůtě, může jméno FO přistoupit k vypovězení smlouvy.

7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že žalovaný dne 10. 12. 20212 uvedl, že žije v pronajatém domě/bytě, je svobodný, pracovní poměr má na dobu neurčitou od 8. 4. 2011, pracuje jako řidič u společnosti právnická osoba. a pobírá průměrný čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti je 60 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že nemá další měsíční splátky, jeho mzda nepodléhá žádným srážkám a nemá žádné děti, které by musel vyživovat. Žalovaný v žádosti uvedl a stvrdil svým podpisem, že uvedené údaje jsou pravdivé.

8. Z „přehledu“ soud zjistil, že žalovaný má úvěry ve výši 34 736,60 Kč a ve výši 231 673,76 Kč, na které splácel částku ve výši 768,54 Kč a ve výši 5 105,85 Kč měsíčně.

9. Z upomínky ze dne 1. 9. 2022 soud zjistil, že jméno FO žalovaného upozornila na zesplatnění úvěru č. hodnota z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek úvěrové smlouvy – prodlení s placením povinné měsíční splátky o více než 30 dnů. jméno FO zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu ve výši 23 547,07 Kč do 15. 9. 2022.

10. Z potvrzení o aktivaci kreditní karty soud zjistil, že dne 15. 1. 2013 byla provedena aktivace kreditní karty.

11. Z platební historie k úvěrovému účtu č. hodnota a z jednotlivých výpisů soud zjistil, že žalovaný začal čerpat poskytnuté peněžní prostředky dne 10. 12. 2012, naposledy se z úvěrového účtu strhla částka ve výši 1 608 Kč na základě platebního příkazu dne 23. 2. 2022 a poslední přijatá splátka ve výši 1 500 Kč je ze dne 21. 2. 2022.

12. Z výzvy k úhradě dluhu soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 10. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 31 773 Kč. Zároveň ho upozornila, že nezaplatí-li dluh ve lhůtě 7 dnů, obrátí se na soud.

13. Smlouvami o postoupení pohledávek, jejich přílohami a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 a ze dne 9. 10. 2023 bylo prokázáno, že jméno FO postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy č. hodnota na společnost Anonymizováno. a tato společnost postoupila pohledávku na žalobkyni, přičemž v obou případech bylo postoupení pohledávek žalovanému oznámeno.

14. Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným při jednání soudu dne 3. 4. 2024, neboť dospěl k názoru, že jsou nadbytečné. Dále žalobkyně soudu předložila úrokový lístek a tehdy platné produktové podmínky.

15. Vzhledem k tomu, že shora uvedená smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obch. zák.“) aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na posouzení dané věci ustanovení obch. zák., v tehdy platném znění.

16. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 498 obch. zák. strany mohou určit peněžní prostředky, jež jsou předmětem smlouvy, i v jiné než české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 500 odst. 1 obch. zák. dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Podle odst. 2 téhož ustanovení nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku. Podle § 501 odst. 1 věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 téhož ustanovení stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle odst. 2 téhož ustanovení v pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Podle § 503 odst. 1 obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Podle odst. 2 téhož ustanovení mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky. Podle odst. 3 téhož ustanovení dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 504 obch. zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

17. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému otevřela úvěrový účet a poskytla kreditní kartu s úvěrovým rámcem do 15 000 Kč. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat poskytnuté peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty. Zároveň byl žalovaný povinen platit právní předchůdkyni žalobkyně měsíční splátku stanovenou v měsíčním výpisu z úvěrového účtu a platit měsíční poplatky a úroky z úvěru. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, tj. nehradil smluvené splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého dluhu nejpozději do 15. 9. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 19 588,64 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny od 22. 9. 2021 do 31. 8. 2022 ve výši 1 913,43 Kč (když smlouvou stanovená úroková sazba ve výši 22,99% ročně není nepřiměřená), smluvní poplatky ve výši 2 045 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení od 22. 9. 2021 do 31. 8. 2022 ve výši 2 473,78 Kč, dále úrok ve výši 15% ročně z částky 19 588,64 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a ve smyslu § 1970 o. z. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 19 588,64 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.).

20. Pokud žalovaný namítal neplatnost shora uvedené smlouvy o úvěru, protože žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, soud se s tímto názorem neztotožnil. Žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to zcela v souladu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru - v tehdy platném znění. Ten tehdy ukládal subjektům poskytujícím úvěr, aby prověřili schopnost spotřebitelů úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně získala od žalovaného informace o jeho životních poměrech, zjistila, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém bytě/domě, má splátky v celkové výši 5 874,39 Kč, pracuje na dobu neurčitou od 8. 4. 2011 u zaměstnavatele právnická osoba., u něhož dosahuje příjmů 35 000 Kč čistého měsíčně, příjmy domácnosti dosahují částky 60 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila osobu žalovaného v dostupných registrech (předložila soudu výpis z registru úvěrů – není zřejmé, zda se jedná o výpis BRKI nebo NRKI a tabulku zjištěných údajů) a při posuzování úvěruschopnosti porovnala tvrzené příjmy žalovaného (35 000 Kč) a výdaje žalovaného (58,33% podíl žalovaného na nákladech za bydlení) + externí splátky úvěrů v celkové výši 5 874,39 Kč s přihlédnutím k výši měsíční splátky požadovaného úvěru (750 Kč) a dospěla k názoru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.

21. Takový způsob prověřování soud považuje s ohledem na druh bankovního produktu (kreditní karta), výši poskytnutého úvěrového rámce (15 000 Kč) a výši měsíční splátky (minimálně 2% z čerpané částky) za naprosto dostačující a zcela v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud upozorňuje, že skutečnost, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet, dokládá také to, že poskytnutý úvěr téměř 10 let bez problémů splácel. Tvrdit po 12 letech po poskytnutí úvěru, že žalovaný uváděl při sjednávání úvěru mylné informace o svých příjmech a že si je poskytovatel úvěru měl prověřit, je v tomto konkrétním případě zneužívání principu ochrany spotřebitele při poskytování úvěrů. Smyslem zákonné úpravy spotřebitelských úvěrů je na jedné straně ochrana spotřebitele, na straně druhé ochrana společnosti jako celku, neboť neprověřování úvěruschopnosti vede v některých případech k nesmyslnému poskytování úvěrů osobám, které objektivně nejsou schopné poskytnuté úvěry splácet, což v konečném důsledku zatěžuje celou společnost, neboť řada lidí se dostává do tzv. dluhových pastí a existenčních problémů. V tomto konkrétním případě neověření tvrzených příjmů dotazem u zaměstnavatele (resp. nevyžádání si výplatních pásek) nemůže vést a ani nevedlo k neplatnosti smlouvy, neboť tento nedostatek na straně subjektu poskytujícího úvěr nevedl k ohrožení spotřebitele, resp. nevedl k podcenění jeho schopnosti úvěr splácet a nevedl ani k narušení ochrany společnosti před negativními jevy sociálních důsledků zadlužení žalovaného jako spotřebitele.

22. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k názoru, že shora uvedená smlouva o úvěru není neplatná, nárok žalobkyně není bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o. z., nárok žalobkyně ani není promlčen.

23. Soud žalobu zamítl v rozsahu smluvního úroku ve výši 7,99% ročně z částky 19 588,64 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 9 142,40 Kč, neboť byla neúspěšná pouze v nepatrné části smluvního úroku (viz. výrok II.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 866 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 5 940 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu, ve výši 3 x 1 980 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 840 Kč ve výši 1 436,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.