34 C 252/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o úhradu výživy neprovdané matky a nákladů spojených s těhotenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu částky 3 750 Kč.

II. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 200 Kč měsíčně v období od 18. 7. 2020 do září 2020 a částkou ve výši 300 Kč měsíčně od října 2020, splatnou vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce.

III. Dluh na výživném za období od 18. 7. 2020 do 31. 5. 2021 ve výši 2 884 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v té části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném, aby jí přispíval na výživu v období od 18. 7. 2020 do září 2020 částkou přesahující 200 Kč měsíčně a od října 2020 částkou přesahující 300 Kč měsíčně.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném, aby jí přispíval na výživu částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně od 18. 7. 2020 s odůvodněním, že s žalovaným měla od října 2019 známost, ze kterého se dne [datum] narodil syn [jméno]. Žalobkyně je na rodičovské dovolené a její měsíční příjem činí 7 500 Kč. Dále po žalovaném žádá zaplacení částky 3 750 Kč s odůvodněním, že žalovaný se nikterak nepodílel na zakoupení výbavičky pro nezletilého [jméno]. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že pracuje v [právnická osoba] jako řidič a jeho měsíční příjem činí 27 000 Kč měsíčně. Má sedm vyživovacích povinností, pět nezletilých dětí žije s ním a s manželkou v nájemním bytě. Dále platí výživné ve výši 2 x 500 Kč na další dvě nezletilé děti, které má s různými ženami a které s ním nesdílí domácnost. Dále má s žalobkyní nezletilého syna [jméno]. Má dluhy ve výši 1,2 milionů Kč. Náklady na bydlení činily 18 000 Kč, aktuálně 15 000 Kč měsíčně. Je mu exekučně strhávána částka 4 000 Kč měsíčně ze mzdy. Žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu částky 3 750 Kč při jednání dne 7. 4. 2021 a žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil. Proto soud rozhodl v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a řízení zastavil (výrok I.). Provedeným dokazováním má soud za zjištěné, že žalobkyně dne [datum] porodila syna [jméno], jehož otcem je žalovaný. Žalobkyně od 6. 8. 2020 do 31. 1. 2021 bydlela v Azylovém domě [jméno] v [obec], kde platila nájem ve výši cca 4 500 Kč měsíčně. Od 1. 2. 2021 bydlí na ubytovně v [obec], která také náleží Farní charitě [obec]. Žalovaný je ženatý, má kromě nezletilého [jméno] dalších sedm dětí. Žalobkyně od narození syna do září 2020 pobírala mateřskou cca ve výši 12 500 Kč měsíčně, od října 2020 pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 500 Kč, od listopadu 2020 dosud ve výši 8 333 Kč. Její další výdaje se pohybují okolo 7 000 Kč měsíčně za potraviny, drogerii, léky. Nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek. Tvrzení žalovaného ohledně majetkových a osobních poměrů si soud potvrdil spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. Účastníci se dohodli, že nezletilý [jméno] bude svěřen do výchovy matky a žalovaný se na něj zavázal platit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud jejich dohodu pravomocně schválil. Podle § 920 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem. Soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu mateřská dovolená. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně má od [datum] nárok na příspěvek na výživu ze strany žalovaného, který je otcem jejich společného nezletilého syna, neboť v důsledku narození tohoto dítěte došlo na její straně k nezaviněnému snížení příjmů a její celková majetková situace je slabá, ovšem soud musel přihlédnout k majetkovým a výdělkovým poměrům a možnostem a schopnostem žalovaného. Dále soud při rozhodování o výši příspěvku přihlédl k tomu, že žalovaný má vyživovací povinnost vůči své manželce, vůči sedmi nezletilým dětem a dále i vůči nezletilému [jméno], kterému soud stanovil výživné ve výši 1 000 Kč. Tyto vyživovací povinnosti předchází právu na příspěvek na výživu žalobkyně a soud má za to, že žalobkyní požadovaná výše 2 000 Kč měsíčně by ohrozila životní existenci nejen žalovaného, ale i ostatních osob, které jsou na něm výživou závislé. Proto soud dospěl k závěru, že příspěvek na výživu žalobkyně musí být v tomto případě stanoven pouze v symbolické výši a tuto výši rozlišil na období, kdy žalovaná pobírala mateřský příspěvek (částkou 200 Kč měsíčně) a na období, kdy žalovaná pobírala a pobírá rodičovský příspěvek (částkou 300 Kč měsíčně). Soud žalobkyni přiznal příspěvek ode dne narození nezletilého [jméno], tj. ode dne [datum] a připomíná že povinnost žalovaného trvá maximálně do dvou let nezletilého syna [jméno]. Dluh na výživném za období od dne podání žaloby do dne vyhlášení rozsudku ve výši 2 884 Kč má žalovaný povinnost zaplatit do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí, kdy takto dlouhá doba splatnosti je přiměřená majetkovým a osobním poměrům žalovaného. Soud zároveň zamítl žalobu v tom rozsahu, který převyšoval přiznané plnění do výše požadované žalobkyní, tj. do výše 2 000 Kč měsíčně (výrok III.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěch, resp. neúspěch obou účastníků byl částečný. Pro úplnost soud dodává, že žalovanému neuložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v České Lípě soudní poplatek ve výši 500 Kč, ačkoliv žalobkyně je od placení soudního poplatku osvobozena, neboť soud návrhu žalobkyně v plném rozsahu nevyhověl. Toto rozhodnutí obsahuje zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť účastníci se proti němu vzdali práva odvolání.