34 C 26/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní příslušník země bytem adresa žalovaného o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že ačkoliv je žalovaný vlastníkem televizního přístroje, neuhradil za období od září 2019 do ledna 2020 (dále též„ rozhodné období“) televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně ve smyslu § 7 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Současně se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 15. 10. 2020 ve výši 60,29 Kč. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a [anonymizována tři slova] o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaný má od 16. 5. 2017 až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného]. Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 15. 10 2020) měl žalovaný na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 15. 2. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě soudu nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vystaveného Českou poštou, s.p. – výpisem z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2020, vyplývá, že žalovaný byl v srpnu 2019 zařazen do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil měsíční platby za měsíc září 2019 až leden 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. Celkem tedy eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 675 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala upomínkou, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v tehdy platném znění, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle ustanovení § 3 odst. 2 cit. zákona poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Měsíční výše televizního poplatku činí podle § 6 cit. zákona od 1. 1. 2009 dosud částku 135 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně prokázala, že žalovaný měl v rozhodném období povinnost platit poplatek v zákonem uvedené výši 135 Kč měsíčně, žalovaný však za rozhodné období poplatky neuhradil. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši 60,29 Kč ke dni 15. 10. 2020. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), paušální náhrada nákladů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.