34 C 286/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 202 017 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 84 982 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 84 982 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 117 035 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 213 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 98 151,83 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 284 644 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 202 017 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 18. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč (k vyplacení úvěru došlo dne 19. 1. 2024) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 68,29 % ročně splatit ve 36 měsíčních splátkách po 7 509 Kč, počínaje únorem 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v registru NRKI. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 15 018 Kč. Podle článku 6.3 smlouvy žalobkyně zesplatnila úvěr, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splacením splátky č. , hodnota, delším než 65 dnů. Žalobkyně po žalovaném žádá zaplacení nové jistiny ve výši 169 757,55 Kč (původní jistina ve výši 98 151,83 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 71 605,72 Kč) s úrokem z prodlení, dále smluvní pokuty dle článku 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, smluvní pokuty dle článku 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru od 23. 5. 2025 do zaplacení, náhradu nákladů vzniklých s prodlením žalované ve výši 2 600 Kč, a dále úrok ve výši 68,29 % ročně z původní jistiny ve výši 98 151,83 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení nic netvrdil ani nedoložil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně Přílohy č. , hodnota, a Dodatku č. , hodnota, k tomuto návrhu, z oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, včetně splátkového kalendáře, z prohlášení klienta a z Přihlášky do pojištění ze dne 18. 1. 2024 soud zjistil, že dne si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem v 36 měsíčních splátkách po 7 509 Kč splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2024. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 68,29 % ročně, RPSN 94,28 % ročně. Žalovaný měl sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr. Z Potvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 1. 2024 zaslala ze svého účtu na účet žalovaného částku 1 Kč, žalovaný téhož dne zaslal žalobkyni SMS ve tvaru „Souhlasím“, tím došlo k podpisu úvěrové smlouvy včetně příloh.

4. Žalobkyně žalovaného prověřila v systému NRKI, což bylo doloženo výpisem z tohoto registru. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 19. 1. 2024 žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , Anonymizováno, částku 100 000 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že zaměstnavatel zaslal žalovanému na jeho účet mzdu dne 6. 9. 2023 ve výši 35 705,53 Kč, dne 5. 10. 2023 ve výši 32 877,30 Kč, dne 6. 11. 2023 ve výši 32 423,40 Kč, dne 6. 12. 2023 ve výši 50 454,36 Kč a dne 5. 1. 2024 ve výši 44 973,40 Kč.

6. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, výdaje ve výši 14 765 Kč, kdy platí nájemné ve výši 6 000 Kč, splátky žalobkyni ve výši 3 905 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na hlavní pracovní poměr, je svobodný, má středoškolské vzdělání zakončené maturitou.

7. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že je v prodlení se splacením splátky č. , hodnota, a č. , hodnota, . Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že je v prodlení se splacením splátky č. , hodnota, až 16. Žalobkyně zároveň žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že v důsledku prodlení se splátkami přesahujícím 65 dnů, došlo ke zesplatnění celého úvěru. Zároveň ho vyzvala k úhradě částky 175 195 Kč.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil dne 19. 2. 2024 částku ve výši 7 509 Kč a dne 15. 3. 2024 částku ve výši 7 509 Kč. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 8. 10. 2025, která byla žalovanému doručována na adresu , adresa, .

9. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí I v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nevyhodnotila úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si získané informace vyložila účelově, aby žalovanému mohla úvěr poskytnout. Žalobkyně se totiž soustředila pouze na příjmovou stránku žalovaného, ovšem neprověřila výdaje žalovaného, konkrétně tvrzené výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč a další výdaje domácnosti (jídlo, doprava, léky, apod.), když použila pouze údaj životního minima ve výši 4 860 Kč. Žalobkyně nevynaložila ani nejmenší snahu na zjištění skutečných výdajů žalovaného, nevyžádala si od žalovaného listiny prokazující jeho tvrzení ohledně výdajů, např. nájemní smlouvu či výpisy z účtu, ze kterých by bylo možné odhadnout jeho měsíční výdaje. Soud na tomto místě musí upozornit zejména na to, že ačkoliv je žalobkyně schopna si od žalovaného vyžádat výpis z účtu ohledně příchozích plateb, již takto nečiní ve vztahu k odchozím platbám, ačkoliv by právě tyto informace měly být pro žalobkyni rozhodující při úvaze, zda je žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům či nikoliv. Že žalovaný evidentně úvěruschopný nebyl dokládá i jeho následná platební historie, kdy byl schopný zaplatit pouze první dvě splátky.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně, když ve skutečnosti žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

20. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 100 000 Kč, zaplaceno 15 018 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 84 982 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 12 % ročně z částky 84 982 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšný z větší části (v rozsahu 58 %) a měl by vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly.