34 C 305/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 742,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 6 679,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 304,76 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení a v rozsahu smluvní pokuty ve výši 63,34 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 11 742,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 27. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 11 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky dne 27. 10. 2024 ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 99,50 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 40,26 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,70 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 63,34 Kč. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované, zejména žalovanou prověřila v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne 27. 10. 2024 účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 11 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit do 20. 4. 2026. V případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN je 2 051,60 %. Smlouvu žalovaná podepsala prostřednictvím kódu. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 27. 10. 2024 žalobkyně žalované zaslala na bankovní účet č. č. č. účtu vedený u právnická osoba. částku 5 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně. soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její domácnost tvoří dvě osoby, její čistý měsíční příjem činí 10 500 Kč, výdaje dosahují částky 7 500 Kč a disponibilní příjem činí 3 800 Kč. Dále soud provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Z výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19. 6. 2025. Z potvrzení právnická osoba., soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu byla v říjnu 2024 žalovaná a dne 27. 10. 2024 byla na tento účet připsána částka 5 000 Kč.

4. Z předložených listinných důkazů a z tvrzení žalované má soud za zjištěné, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 27. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 5 000 Kč, která byla zaslána na účet žalované č. č. účtu vedený u právnická osoba. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 99,50 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 40,26 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,70 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč, a to nejpozději do 20. 4. 2026. RPSN činila dle smlouvy 2 051,60 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalovaná dotazována na své majetkové poměry. Z předložených listinných důkazů ovšem nevyplývá, že by žalobkyně skutečně prověřila tvrzené výdaje a tvrzené příjmy žalované, že by si v tomto směru vyžádala nějaké doklady, např. výpisy z bankovního účtu či pracovní smlouvu nebo výplatní pásky. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas, když do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze 0,03 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v žalobě uvedla, z jakých příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnost žalované vycházela, ovšem již neuvedla ani nedoložila, jakým způsobem si tvrzené měsíční výdaje žalované a tvrzené měsíční příjmy žalované skutečně prověřila, např. vyžádáním pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu, atp. Soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je důsledkem takového postupu neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

13. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 5 000 Kč, zaplaceno 0,03 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 4 999,97 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci úspěšná z větší části a měla by vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady jí nevznikly (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.