34 C 305/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 742,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 6 679,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 304,76 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení a v rozsahu smluvní pokuty ve výši 63,34 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 11 742,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 27. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 11 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky dne 27. 10. 2024 ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 99,50 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 40,26 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,70 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 63,34 Kč. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované, zejména žalovanou prověřila v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 27. 10. 2024 účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 11 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit do 20. 4. 2026. V případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN je 2 051,60 %. Smlouvu žalovaná podepsala prostřednictvím kódu. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 27. 10. 2024 žalobkyně žalované zaslala na bankovní účet č. č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku 5 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její domácnost tvoří dvě osoby, její čistý měsíční příjem činí 10 500 Kč, výdaje dosahují částky 7 500 Kč a disponibilní příjem činí 3 800 Kč. Dále soud provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Z výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19. 6. 2025. Z potvrzení , právnická osoba, ., soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla v říjnu 2024 žalovaná a dne 27. 10. 2024 byla na tento účet připsána částka 5 000 Kč.

4. Z předložených listinných důkazů a z tvrzení žalované má soud za zjištěné, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 27. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 5 000 Kč, která byla zaslána na účet žalované č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 99,50 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 40,26 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,70 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč, a to nejpozději do 20. 4. 2026. RPSN činila dle smlouvy 2 051,60 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalovaná dotazována na své majetkové poměry. Z předložených listinných důkazů ovšem nevyplývá, že by žalobkyně skutečně prověřila tvrzené výdaje a tvrzené příjmy žalované, že by si v tomto směru vyžádala nějaké doklady, např. výpisy z bankovního účtu či pracovní smlouvu nebo výplatní pásky. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas, když do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze 0,03 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v žalobě uvedla, z jakých příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnost žalované vycházela, ovšem již neuvedla ani nedoložila, jakým způsobem si tvrzené měsíční výdaje žalované a tvrzené měsíční příjmy žalované skutečně prověřila, např. vyžádáním pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu, atp. Soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je důsledkem takového postupu neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

13. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 5 000 Kč, zaplaceno 0,03 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 4 999,97 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci úspěšná z větší části a měla by vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady jí nevznikly (výrok III.).