34 C 325/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A , státní příslušnice Anonymizováno bytem Adresa žalované A o zaplacení 27 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13 023,65 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 12 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 397,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 227,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 32 886,89 Kč a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 14 727,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 634,60 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 27 040 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) uzavřela s žalovanou dne 9. 2. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které , Anonymizováno, poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit , Anonymizováno, půjčenou částku a dále částku ve výši 12 540 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 1 915 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 4. 2013. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla , Anonymizováno, postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny a poplatku žádá úrok ve výši 32 886,89 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 13 420,90 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 14 727,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 14 727,67 Kč od 28. 9. 2013 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že , Anonymizováno, před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované.

2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státním občanem , Anonymizováno, republiky. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo , hodnota, odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná ke dni podání žaloby zdržovala na území České republiky na adrese , Jméno žalované B, , , adresa, , došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , včetně tabulky umoření, soud zjistil, že , Anonymizováno, uzavřel dne 9. 2. 2012 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 15 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 12 540 Kč, který tvoří úrok ve výši 1 915 Kč, odměna za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 27 540 Kč (15 000 Kč + 12 540 Kč) v 60týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2013. RPSN činila u této zápůjčky 63,91 %. Žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku že je schopna , Anonymizováno, splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že , Anonymizováno, postoupil dne 21. 9. 2023 na žalobkyni pohledávky za žalovanou s účinností ke dni 27. 9. 2023 a o tomto postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 9. 2023. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

6. Ze zákaznické karty ze dne 9. 2. 2012 soud zjistil, že žalovaná uvedla, žije v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Je zaměstnána jako kuchařka na hlavní pracovní poměr s příjmem 19 120 Kč měsíčně. Jiné příjmy žalované (resp. jejího manžela) činí 15 600 Kč. Platí nájem ve výši 4 000 Kč, spoření ve výši 500 Kč, telefon ve výši 200 Kč a výdaje na domácnost ve výši 15 900 Kč. Nemá kreditní kartu a nemá půjčky u jiných společností. Její tvrzení bylo ověřeno z dokumentů – pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a SIPA.

7. Vzhledem k tomu, že shora uvedená smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) aplikoval soud ve smyslu § 3 028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na posouzení dané věci ustanovení obč. zák., v tehdy platném znění.

8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

10. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaná při sjednávání úvěru předložila, jsou nájemní smlouva, pracovní smlouva a výplatní pásky. Těmito doklady bylo potvrzeno, že příjem žalované činil v průměru 19 120 Kč měsíčně. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by , Anonymizováno, před poskytnutím úvěru řádně zkoumal a prověřil jiné příjmy domácnosti žalované a měsíční výdaje žalované.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze účelově, když ve skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalované splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že řádné neprověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv nemá za následek absolutní neplatnost smluv, neboť smlouvy byly uzavřeny před účinností zákona č. 43/2013 Sb., tj. před datem 24. 2. 2013. Nejvyšší soud a Ústavní soud České republiky opakovaně dospěly k názoru, že neprověření úvěruschopnosti i před účinností zákona č. 43/2013 Sb. má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť je neakceptovatelné poskytovat právní ochranu věřitelům, kteří evidentně porušují práva svých klientů (viz. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo nález ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33Cdo 217/2018 nebo rozsudek ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33Cdo 201/2018). Žalobkyně tak má ve smyslu § 451 obč. zák. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno celkem 15 000 Kč, zaplaceno 500 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 14 500 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. zákonné úroky z prodlení z dlužné částky (výrok I.).

12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvy o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované) soud považuje za absolutně neplatné ujednání o poplatku za půjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku je s ohledem na výši poskytnuté částky žalované zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., když ani není zřejmé, co tento poplatek ve skutečnosti představuje a jaké skutečné náklady právní předchůdkyně žalobkyně jím měly být pokryty (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 634,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 082 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 5 340 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu, účast na jednání soudu dne 25. 2. 2025 – 3 x 300 Kč, 2 x 2 200 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 1 050 Kč (3 x 100 Kč, 1 x 300 Kč, 1 x 450 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 390 Kč ve výši 1 341,90 Kč, to vše v rozsahu 7,2 % (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 53,6 %, neúspěšná v rozsahu 46,4 %).