34 C 356/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 203,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 12 999,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 999,84 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1 234,09 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 1 203,66 Kč a v rozsahu úroku ve výši 10 998,94 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1 869,20 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 203,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] credit s.r.o. (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]“) uzavřela s žalovaným dne 8. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] [anonymizováno] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] [anonymizováno] půjčenou částku a dále částku ve výši 5 819 Kč (tj. poplatek za sjednání úvěru a kapitalizovaný smluvní úrok), a to do 7. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 0,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2022 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 10 998,94 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 234,09 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 999,84 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, částku ve výši 658,66 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) při sjednávání úvěrové smlouvy.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřel dne 8. 12. 2020 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 13 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 5 819 Kč, který tvoří poplatek za sjednání úvěru a kapitalizovaný smluvní úrok. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 18 819 Kč (13 000 Kč + 5 819 Kč) do 7. 1. 2021 RPSN činila u této zápůjčky 8 907,70 %. Žalovaný uhradil částku ve výši 0,16 Kč.

4. Ze žádosti o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 41 563 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 6 600 Kč (náklady na bydlení a ostatní výdaje). Nemá žádné další závazky z úvěrových smluv.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupil dne 17. 3. 2022 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 28. 3. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak z doložených dokumentů nevyplývá, že by tyto informace o majetkových poměrech žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány, soudu žádné takové listiny předloženy nebyly. Z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze žádosti o spotřebitelský úvěr) zároveň nevyplývá, že by [právnická osoba] [anonymizováno] před poskytnutím úvěru řádně zkoumal a prověřil měsíční výdaje žalovaného.

15. Pokud žalobkyně tvrdí, že [právnická osoba] [anonymizováno] vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.

16. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] [anonymizováno] nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

17. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2291 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 13 000 Kč, zaplaceno 0,16 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 12 999,84 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 8,25 % ročně z částky 12 999,84 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1 234,09 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 869,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, to vše v rozsahu 83% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 91,5%, neúspěšná v rozsahu 8,5%). Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu nákladů za úkon – doplnění žaloby ze dne 11. 1. 2023, neboť tvrzení v tomto podání obsažená mohla a měla být součástí žaloby.