34 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno státní příslušnice bytem adresa žalované o zaplacení 6 323,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 6 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 323,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 323,86 Kč od 7. 5. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 6 323,86 Kč s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, jejíž nedílnou součástí byly platné obchodní podmínky, na základě které se zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], plyn, v kategorii domácnost a žalovaná v tomto odběrném místě plyn od žalobkyně odebírala. Smluvní strany si v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly pro případ, že žalovaná učiní bez souhlasu obchodníka jakýchkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka a/nebo žalovaná způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu 22 měsíců s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaná opakovaně neplnila své platební povinnosti – konkrétně neuhradila zálohu za měsíc [číslo] a [číslo]. Žalobkyně dne 12. 2. 2019 ukončila dodávku plynu z důvodu porušení platebních povinností ze strany žalované. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč za každý měsíc od 02/ 2019 až 05/ 2020, tedy za 15 měsíců po 400 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 323,68 Kč za plyn odebraný v odběrném místě v období od 13. 7. 2018 do 12. 2. 2019, a to dle daňového dokladu [variabilní symbol] ze dne 16. 4. 2019.

2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, která je státní občankou [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaná je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná má bydliště na adrese [adresa žalované], je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, ačkoliv předvolání k jednání jí bylo řádně a včas doručeno, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 72 odst. 2 energetického zákona smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a žalovaná se zavázala zaplatit výrobci plynu nebo obchodníkovi s plynem cenu za dodaný plyn a cenu související služby v plynárenství. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku plynu, přičemž žalovaná svoji povinnost uhradit za dodaný plyn dohodnutou cenu nesplnila a dluží tak žalobkyni částku 323,86 Kč, proto soud v této části žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti, tj. ode dne 7. 5. 2019 do zaplacení (výrok II.).

5. Soud naopak shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 6 000 Kč, kterou žalobkyně po žalované žádá z titulu smluvní pokuty ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc od února 2019 do května 2020, tj. v období po skončení dodávky plynu do konce doby trvání smlouvy, vč. případné prolongace. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Smlouvu o dodávce plynu uzavřenou mezi účastníky je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, tedy smlouvu uzavřenou mezi žalovaným jako fyzickou osobou, která plyn odebírala pro svoji domácí spotřebu a žalobkyní, která vystupovala jako podnikatel a dále ve smyslu § 1798 o. z. jako smlouvu adhezní, neboť žalovaná jako spotřebitel a slabší strana neměla skutečnou možnost ovlivnit obsah smlouvy o dodávce plynu. Obsah smlouvy je dán na předepsaném formuláři, do kterého se pouze vpisují údaje o zákazníkovi, o odběrném místě a o místě a datu uzavření smlouvy. Smlouva má atypickou strukturu, kdy na první straně nejsou (jak je obvyklé) údaje o účastnících smlouvy a předmětu smlouvy, vč. specifikace odběrného místa, ale první stranu smlouvy tvoří ujednání o předmětu smlouvy, o sdružených službách dodávky plynu o trvání smlouvy, o cenových podmínkách, ostatní ujednání a prohlášení zákazníka. Ustanovení o smluvních pokutách nemá samostatné označení, ale jsou v odstavci nadepsaném jako„ ostatní ujednání“. Soud má za to, že již tato formulace, která může spotřebiteli podsouvat, že se jedná o ostatní čili nepodstatné ujednání, jde k tíži spotřebitele. Dále samotná formulace smluvních pokut (viz. výše) je dle názoru soudu zcela nepřehledná, neboť je psaná drobným písmem, v dlouhých souvětích a pro průměrně vzdělaného zákazníka/spotřebitele se musí jevit jako nepřehledná a nesrozumitelná. Soud má pochybnosti, zda žalobkyně skutečně žalovanou před podpisem smlouvy upozornila na toto ujednání o smluvních pokutách a to tak, aby jim skutečně porozuměla. Soud dále upozorňuje na naprostou nerovnováhu v ujednáních o smluvní pokutě, kdy za porušení povinností je smluvní pokutou (a to v opakované výši) sankcionován jednostranně a pouze spotřebitel/zákazník, žalobkyně pro případ porušení jejích smluvních povinností sankcionována smluvní pokutou není. Soud tedy s ohledem na shora uvedené dovozuje neplatnost ujednání o smluvní pokutě zejména s ohledem na § 1813 o. z., kdy z důvodu nepřiměřenosti se jedná o zakázané ujednání, které je s ohledem na § 580 o. z. neplatné, když obsahuje zakázané ujednání a tedy odporuje zákonu. Soud k této neplatnosti přihlíží ve smyslu § 588 o. z. i bez návrhu. Proto soud žalobu v rozsahu částky 6 000 Kč zamítl (výrok I.).

7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla neúspěšná pouze v nepatrné části (5 %), proto by měla vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, ovšem žádné náklady jí v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.