34 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 695,43 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 240 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že ačkoliv je žalovaný vlastníkem televizního přístroje, neuhradil za období od ledna 2019 do prosince 2020 (dále též„ rozhodné období“) televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně ve smyslu § 7 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Současně se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 27. 10. 2021 ve výši 695,43 Kč. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a [anonymizována tři slova] o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen„ Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaný má od 9. 8. 2021 až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného]. Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 27. 10. 2021) měl žalovaný na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 11. 3. 2022. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě soudu nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vystaveného [státní podnik], [anonymizováno] – výpisem z evidence [státní podnik], vyplývá, že žalovaný byl od června 2017 zařazen do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil měsíční platby za měsíc leden 2019 až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. Celkem tedy eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 3 240 Kč (24 x 135 Kč). Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala upomínkou, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v tehdy platném znění, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle ustanovení § 3 odst. 2 cit. zákona poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Měsíční výše televizního poplatku činí podle § 6 cit. zákona od 1. 1. 2009 dosud částku 135 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně prokázala, že žalovaný měl v rozhodném období povinnost platit poplatek v zákonem uvedené výši 135 Kč měsíčně, žalovaný však za rozhodné období poplatky neuhradil. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši 695,43 Kč ke dni 27. 10. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), paušální náhrada nákladů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.