34 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní titul Evou Červenkovou ve věci manžela: celé jméno podatela , datum narození anonymizováno státní příslušník bytem adresa podatela a manželky: celé jméno podatelky , datum narození bytem adresa podatelky o: rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno podatela], narozeného [datum] a [jméno] [celé jméno podatelky], rozené [příjmení], narozené [datum], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka podala návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství považovala za spokojené do října 2020, poté se dozvěděla o manželově nevěře. V lednu 2021 se manžel odstěhoval ze společné domácnosti. Manžel s rozvodem účastníků souhlasil. Vzhledem k tomu, že manžel je občanem [země] a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Jelikož Česká i [země] jsou členskými státy Evropské unie, je třeba přímo aplikovat nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení“). Podle kapitoly I článku 1 odst. 1 písm. a) Nařízení se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Dle kapitoly II. oddílu 1 článku 3 odst. 1 písm. a) věty druhé Nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudu toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Vzhledem k tomu, že poslední společné bydliště manželů bylo na území České republiky, a oba manželé stále na území České republiky bydlí, je dána pravomoc českých soudů k rozvodu jejich manželství. Rozvod manželství se pak řídí českým právním řádem dle § 49 odst. 1 a dle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, neboť osobní poměry manželů a tedy i rozvod jejich manželství se řídí právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, což je Česká republika. Z provedených důkazů (oddacího listu, výpisů z centrální evidence obyvatel, výslechu účastníků) soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce] manželství. V manželství se nenarodily žádné děti. Krátce po svatbě manželka odhalila nevěru manžela a manžel se v lednu 2021 odstěhoval ze společné domácnosti. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 o. z. Manželé spolu od ledna 2021 nežijí ve společné domácnosti a ani jeden z nich nemá zájem na zachování manželství. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje manželovu nevěru. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.