34 C 9/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušník Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 22 276 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 347,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 13 376 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 813,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 3 232,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 26 653,96 Kč a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 12 132,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 22 276 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) uzavřela s žalovaným dne 11. 4. 2012 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které , Anonymizováno, poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit , Anonymizováno, půjčenou částku a dále částku ve výši 13 376 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 2 043 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 040 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 6. 2013. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 7 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla , Anonymizováno, postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 26 653,96 Kč (úrok ve výši 21 % ročně z částky 12 132,90 Kč od 6. 6. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 161,30 Kč (úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 12 132,90 Kč od 25. 9. 2012 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 21 % ročně z částky 12 132,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 12 132,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že , Anonymizováno, před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Dále žalobkyně upozornila na to, že smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 43/2013 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem , Anonymizováno, . Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo , hodnota, odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval ke dni zahájení řízení na území České republiky, na adrese , adresa, , došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , včetně Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, soud zjistil, že , Anonymizováno, uzavřel dne 11. 4. 2012 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 16 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 13 376 Kč, který tvoří kapitalizované úroky ve výši 2 043 Kč, odměna za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 040 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 29 376 Kč (16 000 Kč + 13 376 Kč) v 60týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka je ve výši 466 Kč. RPSN činila u této zápůjčky 63,91 %. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen , Anonymizováno, splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že , Anonymizováno, postoupil dne 21. 9. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 29. 9. 2023. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Ze zákaznické karty ze dne 11. 4. 2012 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je spoluvlastníkem (není zřejmé čeho), nemá žádné úvěry u společnosti , Anonymizováno, , pracuje jako svářeč u společnosti , Anonymizováno, a.s. na hlavní pracovní poměr, má jednu vyživovacéí povinnost. Jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč, platí nájem ve výši 5 000 Kč, spoření ve výši 300 Kč, telefon ve výši 200 Kč a výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč. Nemá kreditní kartu a nemá půjčky u jiných společností. Jeho tvrzení bylo ověřeno z dokumentů – pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a SIPA.

6. Vzhledem k tomu, že shora uvedená smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na posouzení dané věci ustanovení obč. zák., v tehdy platném znění.

7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

9. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že , Anonymizováno, řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřil úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je nájemní smlouva, pracovní smlouva a výplatní pásky. Soudu však doklady, ze kterých , Anonymizováno, údajně při prověřování úvěruschopnosti vycházel, předloženy nebyly. Z úřední činnosti je soudu známa dlouholetá praxe žalobkyně (resp. jejího právního předchůdce), kdy je prověřován pouze příjem ze zaměstnání, a nikoliv ostatní údaje. Z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by , Anonymizováno, před poskytnutím úvěru řádně zkoumal a prověřil měsíční výdaje žalovaného.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze účelově, když ve skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že řádné neprověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv nemá za následek absolutní neplatnost smluv, neboť smlouvy byly uzavřeny před účinností zákona č. 43/2013 Sb., tj. před datem 24. 2. 2013. Nejvyšší soud České republiky a Ústavní soud České republiky opakovaně dospěly k názoru, že neprověření úvěruschopnosti i před účinností zákona č. 43/2013 Sb. má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť je neakceptovatelné poskytovat právní ochranu věřitelům, kteří evidentně porušují práva svých klientů (viz. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33Cdo 217/2018, nebo rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33Cdo 201/2018). Žalobkyně tak má ve smyslu § 451 obč. zák. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno celkem 16 000 Kč, zaplaceno 7 100 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 8 900 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. zákonné úroky z prodlení (výrok I.).

11. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) soud považuje za absolutně neplatné ujednání o poplatku za půjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., když ani není zřejmé, co tento poplatek ve skutečnosti představuje a jaké skutečné náklady právní předchůdkyně žalobkyně jím měly být pokryty (výrok II.).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšný z větší části a měl by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %, ovšem žádné náklady mu v řízení nevznikly.