34 C 98/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , státní příslušnice Anonymizováno o zaplacení částky 11 088,85 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 088,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 848,85 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 088,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jí na základě smlouvy o dodávce elektřiny dodávala elektrickou energii na adresu odběrného místa , adresa, . Žalobkyně vyúčtovala nedoplatek za dodanou elektrickou energii za období od 30. 6. 2024 do 12. 4. 2025 na částku 10 848,85 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala upomínkou k zaplacení dohodnuté platby za elektřinu, za kterou si účtuje částku 240 Kč v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny. Žalovaná dlužnou částku dosud neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2025.Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a , Anonymizováno, o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen „Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaná má od 16. 11. 2021 až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese , adresa, . Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 21. 1. 2026) měla žalovaná na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 14. 5. 2026. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila.Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny má soud za zjištěné, že dne 29. 1. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované na adrese odběrného místa , adresa, , elektrickou energii a žalovaná se zavázala za dodanou elektrickou energii žalobkyni zaplatit dohodnutou cenu. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že v období od 30. 6. 2024 do 12. 4. 2025 vznikl žalované nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 10 848,85 Kč (splatnost 29. 4. 2025). Z upomínky ze dne 13. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky za dodanou elektrickou energii. Dne 17. 12. 2025 byla žalované zaslána předžalobní upomínka, do dnešního dne žalovaná ničeho neuhradila.Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku elektřiny, přičemž žalovaná svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnila, a dluží tak žalobkyni částku 11 088,85 Kč včetně nákladů na výzvu k zaplacení. Soud shledal, že náklady za výzvu jsou odůvodněné a částka 240 Kč za upomínku je přiměřená s ohledem na vynaložené náklady (poštovné, cena obálky, cena za tisk a papír, mzdové náklady). Uvedenou částku žalovaná doposud neuhradila, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jednotlivých částek ode dne následujícího po splatnosti faktury.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.