35 C 107/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 29 495 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 12. 1. 2025 do zaplacení a na nákladech řízení částku 1 072 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, počínaje od září 2026 s tím, že neuhrazením, byť i jediné splátky se stává splatným celý dluh.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 995 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 12. 1. 2025 do zaplacení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 29 495 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že žalované poskytla dne datum úvěr v celkové výši 30 000 Kč; jejím předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů prostřednictvím webové stránky Anonymizováno. Žalovaná měla online vyplnit své osobní údaje, potvrdit registraci a svou vůli být vázána smlouvou verifikačním SMS kódem a zaslat ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Žalovaná se zavázala každý měsíc uhradit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Spláceno mělo být každý měsíc nejpozději 11. den. Jistinu úvěru nebo její část mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy Žalovaná však sjednané povinnosti neplnila, dostala se do prodlení s úhradou celého úvěru, žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a celý úvěr ke dni 11. 1. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení celé zbývající části úvěru. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 29 495 Kč. Součástí žaloby je také požadavek na přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor s odůvodněním, že částečně na dluh plnila, dluh uznala a požádala o možnost jeho splácení ve splátkách. Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne datum. Zástupkyně žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání bez dalšího nežádala a na výzvu soudu stran tvrzení žalované nereagovala. Žalovaná se k jednání dostavila a uvedla, že splácí dluhy po otci, který zemřel. Pracuje v chráněné dílně 4 hodiny denně, z čehož má příjem asi 9 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále soudu předložila výpisy z účtu o provedených platbách žalobkyni (uhrazeno 3 000 Kč dne 23. 9. 2025, 2 000 Kč dne 26. 9. 2025, 3 x po 1 000 Kč dne 15. 10. 2025, 13. 11. 2025, 12. 12. 2025, 2 x po 500 Kč dne 13. 1. 2026, 11. 2. 2026, 2 x po 200 Kč dne 12. 3. 2026, 13. 4. 2026, 100 Kč 15. 6. 2026, celkem uhrazeno 9 500 Kč). Žalovaná dále požádala soud o odklad splatnosti na září.

4. Soud věc projednal a rozhodl, když přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

5. Žalobkyně prokazovala svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, listinou ze dne 11. 1. 2025 - zesplatnění úvěru, kopiemi osobních dokladů žalované, potvrzením o provedení platby dne 12. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč a 14. 8. 2024 ve výši 20 000 Kč, výpisy z účtu ID: Anonymizováno, Anonymizováno, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postoupených pohledávek a předžalobní upomínkou ze dne 16. 11. 2025 spolu s potvrzením o odeslání.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Z uvedených listin dospěl soud k závěru, že v procesu kontraktace byla zcela pominuta finanční situace žalované a ignorována pravidla posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně se spokojila s tvrzeními uvedenými v předsmluvní dokumentaci, přestože žalovaná je invalidní důchodkyně a příjmy nedokládala. Žalovaná byla v době žádosti o spotřebitelský úvěr zaměstnána u právnická osoba. na pozici distributor s tvrzeným měsíčním příjmem 19 200 Kč, tato částka však ve skutečnosti zahrnuje i příjem z invalidního důchodu a žalované její příjem nedostačoval k tomu, aby plnila své stávající závazky, natož závazky nové. Měsíční výdaje byly tvrzeny v částce 4 860 Kč. Z žaloby nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o výdajích ověřována. Soudu nebyly nijak doloženy podstatné výdaje žalované (např. nájemní smlouva, náklady na bydlení atd.). Navíc z předložených výpisů z účtu žalované je zřejmé, že ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalobkyní byla zatížena dalšími dluhy spočívajících v půjčkách od nebankovních subjektů např. právnická osoba, právnická osoba., Anonymizováno.Anonymizováno. Žalovaná sama na jednání soudu přiznala, že si k úhradě svých výdajů vypomáhá prostředky z různých zápůjček (úvěrů), kvůli jejichž splácení je pak nucena si brát další půjčky (úvěry). Pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, zjistila by, že nelze očekávat, že by žalovaná byla schopna hradit nemístně vysoký úrok ve výši 40 % měsíčně. Dle názoru soudu právě zde nastupuje důležitost profesionálního zhodnocení úvěruschopnosti věřitele (poskytovatele úvěru), který by měl identifikovat klienta, který není schopen dalšího zadlužení a z tohoto důvodu mu úvěr odepřít.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení, a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Soud má výhrady i k výši smluveného úroku z úvěru (§ 588 o. z.), tím se však s ohledem na uvedené již dále v odůvodnění rozsudku nezabýval.

14. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo tedy žalované uloženo zaplatit žalobkyni to, oč se plněním získaným bez právního důvodu obohatila. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že ve prospěch žalované bylo poskytnuto převodem na účet postupně 30 000 Kč, žalovaná na svůj dluh postupnými platbami uhradila 9 500 Kč. Ohledně částky 20 500 Kč bylo proto žalobě vyhověno. Podle § 1970 občanského zákoníku byly žalobkyni přiznány také úroky z prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nejpozději den po uplynutí lhůty stanovené v oznámení žalobkyně o zesplatnění úvěru, které obsahuje výzvu k zaplacení dluhu. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně ostatních uplatněných nároků byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy, o kterou se tyto nároky opírají.

15. Soud přistoupil na požadavek žalované ohledně možnosti splátek dluhu, neboť to považoval za přiměřené jejím doloženým příjmům a výši dluhu. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná, byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas. S ohledem na běh času (lhůtu k vyhotovení rozsudku, jeho doručení, trvání odvolací lhůty) soud také akceptoval žádost o odklad počátku splácení na září 2026 (žalovaná uváděla, že nyní splácí dluhy po smrti svého otce), neboť měl za to, že se fakticky nejedná o žádnou prodlevu v neprospěch žalobkyně.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 072 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 180 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 495 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.