35 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 542 336,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 274 621,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 274 621,62 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 267 715,05 Kč, co do úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 274 621,62 Kč za dobu od 2. 8. 2023 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 23 408,85 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 542 336,67 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „věřitel“) měl uzavřít na základě žádosti s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl věřitel žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat splatit úvěr nejpozději do 20. 3. 2027 v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 5 242 Kč. Peněžní prostředky měly být poskytnuty dne , datum, na účet žalované č. , č. účtu, . Pro případ prodlení byla mezi věřitelem a žalovanou sjednána smluvní pokuta. Žalovaná svému závazku ze smlouvy nedostála, když poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila. Pohledávka za žalovanou měla být postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Žalobkyně se po žalované domáhá jistiny ve výši 274 621,62 Kč, poplatků 4 858 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 23 408,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 39 478,20 Kč, smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč a úroků běžících.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně ani žalovaná se jednání neúčastnili ani se z účasti na jednání řádně a včas neomluvili. O odročení jednání bez dalšího nežádali. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu.

4. Z dokumentu označeného jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , Anonymizováno, ze dne , datum, spolu s akceptačním dopisem ze dne 12. 4. 2019 je zjištěné, že se jedná o dokumenty, ve kterých je označen věřitel a taktéž žalovaná. Žalovaná je označena osobními údaji včetně rodného čísla, čísla pasu, trvalého pobytu, e-mailu a tel. čísla. Předmětem dokumentu je závazek věřitele poskytnout žalované úvěr spotřebitelského charakteru ve výši 400 000 Kč, s datem splatnosti 20. 3. 2027 se zápůjční úrokovou sazbou 5,9 %. Jako způsob poskytnutí je uveden bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr bude splácen pod VS , var. symbol, k 20. dni v měsíci v 96 splátkách po 5 242 Kč počínaje 23. 4. 2019. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků.

5. Z dohody o změně pracovní smlouvy žalované ze dne , datum, má soud za zjištěné, že žalovaná je zaměstnána jako šička u společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, . na dobu neurčitou, je rozvedená, má jedno nezletilé dítě.

6. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů žalované ze dne 4. 4. 2019 je za zjištěné, že průměrný čistý měsíční příjem za posledních dvanáct měsíců činil 17 635 Kč.

7. Z protokolu o zkoumání úvěruschopnosti ze dne 4. 4. 2019 soud zjistil že měsíční příjem žalované činí 19 794 Kč, měsíční splátky závazků činí 4 388 Kč, po konsolidaci úvěrů 5 242 Kč, ostatní měsíční výdaje činí 11 891 Kč, měsíční výdaje žalované činí celkem 16 279 Kč. Výsledkem prověření posouzení úvěruschopnosti je závěr věřitele, že úvěr lze poskytnout. Žalobkyně taktéž doložila kopii dokladu totožnosti žalované.

8. Z výpisu z účtu žalované před poskytnutím úvěru č. , č. účtu, za období 1. 2. 2019 – 28. 2. 2019 soud zjistil, že výdaje žalované činily 64 407,80 Kč.

9. Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. , č. účtu, je považováno za zjištěné, že dne 12. 4. 2019 byla připsána na tento účet od společnosti , právnická osoba, . částka 400 000 Kč.

10. Z výzvy věřitele ze dne 25. 7. 2022 je zjištěné, že pohledávka za žalovanou ve výši 26 210 Kč byla věřitelem převedena na oddělení vymáhání problematických pohledávek, za což je žalované účtován poplatek 500 Kč.

11. Z prohlášení úvěru za splatný ze dne 9. 8. 2022 je zjištěné, že věřitel dne 9. 8. 2022 zesplatnil nesplacenou část úvěru, zbylou nesplacenou část úvěru včetně příslušenství zesplatnil ke dni 24. 8. 2022 a žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 287 111,27 Kč na účet č. , č. účtu, , jako variabilní symbol má být uvedeno číslo , hodnota, .

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila dne , datum, na žalobkyni pohledávku za žalovanou s účinností od , datum, a o tomto postoupení byla žalovaná informována. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené kalkulaci zjištěno, že uváděný příjem žalované je 19 794 Kč (příjem potvrzený zaměstnavatelem však pouze 17 635 Kč průměrně za poslední rok), náklady na splátky závazků 4 388 Kč, po konsolidaci 5 242 Kč, ostatní náklady ve výši 11 891 Kč. Žalobkyně současně předložila principy posuzování úvěruschopnosti u spotřebitelů. Z žaloby však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o výdajích ověřována, resp. žalobkyně v podání z 16. 6. 2025 uvedla, že z výpisu z účtu. Soudu nebyly nijak doloženy podstatné výdaje žalované (např. nájemní smlouva, náklady na bydlení). A to ani poté, když soud žalobkyni vyzval, aby upřesnila, z jakých údajů bylo vycházeno při posuzování měsíčních výdajů žalované. Výše výdajů dle měsíčního výpisu z účtu totiž násobně převyšuje příjem žalobkyně a z tam uvedených skutečností, není zřejmé, zda má žalovaná další zdroje příjmu. Dle výpisu z evidence obyvatel měla také žalovaná v době sjednání úvěru dvě nezletilé děti.

20. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. V dané věci jsou poměry žalované velmi nejasné, žalobkyně je k výzvě neobjasnila a k jednání soudu se nedostavila.

21. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení, a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

23. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace týkající se pouze jejích příjmů. Současně však nebyly nijak blíže zjišťovány, a ověřovány podstatné výdaje žalované, což je vhledem k péči minimálně o jedno dítě zarážející. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení žadatele (částka výdajů), aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

24. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě. V protokolu o prověřování úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr bylo uvedeno, že výdaje žalované zahrnující náklady na bydlení, stravu, ošacení a hygienu činí 11 891 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Z výpisu z účtu žalované před poskytnutím úvěru (konkrétně za období únor 2019) je přitom patrné, že žalovaná má měsíční výdaje v částce 64 407,80 Kč, což je v rozporu s výdaji uvedenými v protokolu o prověřování úvěruschopnosti žalované. Věřitel před poskytnutím úvěru nezkoumal ani osobní poměry žalované, přičemž z potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmů žalované vyplývá, že žalovaná je rozvedená a má jedno nezaopatřené dítě. Právní předchůdce žalobkyně si tedy vystačil jen s tvrzeními, které nijak neověřoval, ač tak učinit mohl a měl.

25. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 274 621,62 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl (poplatky 4 858 Kč, smluvní úrok a smluvní pokuta 200 000 Kč).

26. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 274 621,62 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Od 2. 8. 2023 je žalovaná v prodlení prokazatelně s ohledem na výzvy k úhradě a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (15 %).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.