35 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 29.7.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 992 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 498,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 14 992 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) dne , datum, uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, se splatností do 10 dnů. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr zaplatit, svému závazku ze smlouvy však nedostála, když nehradila řádně a včas. Z důvodu prodlení jí vznikla povinnost hradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, dále za SMS upomínky 800 Kč, za písemné upomínky 1 000 Kč a smluvní pokuta je požadována ve výši 3 492 Kč. Žalobkyně současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , , datum, , resp. , datum, došlo k převedení pohledávky na žalobkyni.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila s projednáním v nepřítomnosti; žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Vzhledem k pasivitě žalované soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní a zjistil, že dne , datum, měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi prvotním věřitelem , právnická osoba, . a žalovanou, na konci smlouvy je připojena vytištěná doložka “úvěrující” dne , datum, jednatel , Anonymizováno, a “dlužník”: dne , datum, 11:42:43, je uvedeno „podpis proveden SMS kódem“ , Jméno žalované, . Součástí smlouvy měly být obchodní podmínky, předsmluvní formulář spotřebitelských informací, z těchto listin plynou podmínky (náklady) sjednávaných úvěrových vztahů a doplňkové platby k poskytnutému úvěru. Z potvrzení o platbě ze dne 18. 7. 2023 bylo zjištěno zaúčtování platby ve výši 9 000 Kč původním věřitelem (úvěrujícím) na bankovní účet žalované. Žalobkyně dále doložila, že žalovanou opakovaně upomínala o úhradu formou SMS, e-mailu i písemně. Před podáním žaloby byla žalovaná taktéž o úhradu upomenuta, byl doložen i poštovní podací arch a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , resp. , datum, s přílohami, kdy pohledávka byla postupně převedena na dočasného věřitele , právnická osoba, , , právnická osoba, a žalobkyni.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako „nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.Podle čl. 25 odst. 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.Soud na základě provedené dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo postaveno najisto, že věřitel žalované poskytl 9 000 Kč na účet žalované. Soud však dospěl k závěru, že mezi věřitelem a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě (návrhu) smlouvy o spotřebitelském úvěru se podle označení žalované v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) jednalo o žalovanou v postavení spotřebitele. V takovém případě zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalované (a stejně tak i věřitelem). Z provedeného dokazování soud zjistil, že dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru je opatřena doložkou, kdy za věřitele není uveden žádný podpis, v případě žalované je uvedena pouze doložka “podpis proveden SMS kódem” dne , datum, 11:42:

43. Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V případě doložky by se mohlo jednat o „prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto „prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle „jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis prostřednictvím SMS kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o úvěru. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud „standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS. V daném případě, i pokud by bylo možné smlouvu považovat za uzavřenou, není zřejmé, zda od okamžiku podpisu smlouvy prostým elektronickým podpisem, nedošlo ke změně znění smlouvy o úvěru, protože prostý elektronický podpis nijak negarantuje, že by v textu smlouvy o úvěru nemohlo dojít ke změně. Není tedy ani zřejmé, jaká verze dokumentu je soudu překládána, stejně tak z doložky “podpis proveden SMS kódem” není nijak zjistitelné, že by dokument označený jako smlouva o úvěru uzavírala právě osoba žalované, neboť ničím není identifikována ani autentizována osoba žalovaná.Dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, podepsán kvalifikovaným elektronickým podpisem nebyl, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), nedošlo k platnému uzavření zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to i s přihlédnutím k nedostatečnému mechanismu ověření a určení identity žalované a stejně tak nedostatečné garance nezměnitelnosti obsahu právního jednání učiněného elektronickými prostředky.Soud z těchto důvodů prováděl dokazování pouze dokumenty, které se týkaly uzavření samotného tvrzeného smluvního vztahu a dále pak dokumenty, které se týkaly tvrzeného opakovaného postoupení pohledávek.Nárok žalobkyně v rozsahu částky 9 000 Kč však bylo možné bez dalšího posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované podle § 2991 o. z., byla to žalovaná, které věřitel poskytl peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, aniž by k tomu byl důvod. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 9 000 Kč a co do úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 29. 7. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť nebylo prokázáno platné ujednání týkající se smluvní pokuty, poplatků a dalších nároků. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879 o. z., § 1882 odst. 1 o. z. (prokázání postoupení pohledávky doručením žaloby – návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalované).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 498,80 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalované v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 992 Kč sestávající z částky 300 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 14 992 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 400 Kč ve výši 294 Kč. Soud při přiznání výše nákladů řízení vycházel ze skutečnosti, že jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, proto přiznal žalobkyni náklady řízení ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v aktuálním znění.