35 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 110 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 2 410 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 2 410 Kč od 10. 3. 2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 4 700 Kč od 10. 3. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5 %, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 9. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 479,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 7 110 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli poplatek ve výši 2 410 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 26 týdenních splátkách po 285 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12. 9. 2006. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, žalovaný následně ještě uhradil částku 300 Kč. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem z 6. 1. 2021. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 4 797,57 Kč, poplatku ve výši 2 312,43 Kč a částečně kapitalizovaných úroků z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o zápůjčce, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) a zjistil, že dne [datum] byla sepsána mezi žalovaným, jako dlužníkem, a společností [právnická osoba], jako věřitelem, smlouva o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 2 410 Kč, který nebyl blíže odůvodněn. Splatnost celé částky 7 410 Kč byla sjednána na 26 týdenních splátek po 285 Kč. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 5 000 Kč a zavázal se věřiteli uhradit zpět celkem 7 410 Kč ve splátkách v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávky přešly na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky ze dne 29. 7. 2021 s poštovním podacím lístkem. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. Podle § 52 odst. 1 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou je nutné posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaný měl z titulu půjčky vrátit částku celkem 7 410 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku (tj. 4 797,57 Kč na jistině a částka 2 312,43 Kč na dlužném poplatku), kterou žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 300 Kč. Soud má ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] za opodstatněný požadavek na zaplacení dlužné jistiny a odpovídající úrok z prodlení. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 39 obč. zák. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši poplatku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon, kdy zakrýval pravou podstatu poplatku (úrok), aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by téměř 50 %, přičemž takový úrok zjevně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Z těchto důvodů soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu žalované části poplatku ve výši 2 312,3 Kč. Co do zbývající části dluhu soud žalobě vyhověl, v části, v které dlužná jistina převyšuje dosud uhrazené splátky (5 000 Kč bez 300 Kč), a to i ohledně uplatněného příslušenství. Sazba úroku byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 479,46 Kč, přičemž tato částka představuje 32,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 110 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.