36 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Turaiovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 98 255,49 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobcido 25. 6. 2025 částku 30 000 Kč s úrokem ve výši 21,90 % ročně z této částky za dobu od 2. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 14. 2. 2024 do zaplacení,do 25. 7. 2025 částku 30 000 Kč s úrokem ve výši 21,90 % ročně z této částky za dobu od 2. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 14. 2. 2024 do zaplacení,do 25. 8. 2025 částku 30 000 Kč s úrokem ve výši 21,90 % ročně z této částky za dobu od 2. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 14. 2. 2024 do zaplacení,do 25. 9. 2025 částku 8 255,49 Kč s úrokem ve výši 21,90 % ročně z této částky za dobu od 2. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 14. 2. 2024 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 23 387,80 Kč,kdy náklady řízení jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce, , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 26. 11. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 98 255,49 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je v tomto požadavku vůči žalovanému aktivně legitimován na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi společností , Anonymizováno, . jako postupníkem a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále take jen: původní věřitel či banka) jako postupitelem dne 29. 1. 2024 a mezi jím (žalobcem) jako postupníkem a společností , Anonymizováno, . jako postupitelem dne 6. 2. 2024. Původní věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 23. 9. 2018 smlouvu o povoleném debetu č. , Anonymizováno, (dále jen "smlouva"), součástí, které byly obchodní podmínky banky. Ve smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit mu poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně a poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru podle smlouvy. Původní věřitel žalovanému úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka 20. 11. 2023 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. V obchodních podmínkách bylo sjednáno, že pro případ, že se klient dostane do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou, popř. podmínkami, je banka oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy banky související s poskytnutým úvěrem k jistině. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, , v němž soud konstatoval, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ V daném případě byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen, žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečné úvěruschopnosti žalovaného. Před podáním žaloby uhradil žalovaný následující platby: 30. 4. 2024 částku 2 000 Kč, 30. 5. 2024 částku 5 000 Kč, 23. 7. 2024 částku 7 000 Kč, 2. 9. 2024 částku 7 000,00 Kč, 1. 10. 2024 částku 7 000 Kč, celkem 28 000 Kč, jež žalobce započetl následovně: 11 215,66 Kč na kapitalizované úroky a poplatky, 1 279,62 Kč na úrok (zákonný z prodlení) 15 % ročně a 15 504,72 Kč na úrok (sjednaný) se sazbou 21,90 % ročně. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 98 255,49 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván ke splnění předmětného dluhu podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.).

2. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu vydanému soudem, a to “z důvodu zjevné předchozí snahy o řádné splácení, a i v současné době dle dohodnutých splátek s inkasní společností. Došlo sice k opoždění platby, způsobené pozdní platbou zákazníka zaměstnavateli, ale tato byla nahrazena, a to dokonce v navýšené výši 10 000 Kč. I nadále jsme připraveni platit dohodnutý splátkový kalendář a věřím, že brzy dokážeme celý dluh splatit, nebude-li se nám zbytečně a neúměrně navyšovat o poplatky za cizí advokáty, soud a exekutory. Též z důvodu snahy o prodej našeho domu, především kvůli splacení tohoto dluhu, která by byla případným exekučním výměrem zcela znemožněna a došlo by tak k situaci, kdy by moje rodina byla vystěhována a nemovitost byla prodávána za aukční cenu, aby pokryla dluh v relativní výši 5,5% tržní hodnoty nemovitosti.” Při jednání, jehož se žalobce, resp. jeho zástupce nezúčastnil, s předchozí omluvou své nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), žalovaný uvedl, že uznává, že nezaplatil dosud plně původní dluh vůči věřiteli , právnická osoba, . ze smlouvy specifikované v žalobě, nezpochybňuje tvrzení v žalobě o vzniku tohoto dluhu ani postoupení nároku na jeho zaplacení současnému věřiteli, ale namítá lichevní úroky a jiné příslušenství, které navýšilo dluh, resp. požadavek současného žalobce na zaplacení celkové dlužné částky natolik, že se jedná podle jeho názoru o nemravný požadavek, je ochoten uhradit jistinu nesplaceného závazku a na úrocích pouze takovou sazbu, jaká odpovídá současné výši zákonných úroků z prodlení, přesněji výši těchto úroků v době, kdy došlo k prodlení na jeho straně. Žádal soud, aby zvážil požadavek žalobce na úhradu veškerého příslušenství, vzhledem k tomu, co soud považuje za přiměřené požadavky související s daným bankovním produktem. Pokud jde o lhůtu k zaplacení dluhu, žalovaný žádal o povolení splátek zhruba na čtyři měsíce postupně, kdy by uhradil každý měsíc cca ¼ jistiny a následně případné úroky, jejichž výše mu není známa a soud není schopen mu jejich výši sdělit. O splátky žádá, protože splácí i jiné dluhy, v dohledné době očekává výplatu odměny za svoji práci, ze které bude schopen tento dluh uhradit. Žalovaný předložil soudu dokument, který měl k dispozici na telefonu, z něhož plynulo, že mu přichází platba aktuálně přes 300 000 Kč a z té bude, podle svého vyjádření, schopen postupně uhradit i příp. dluh v této věci, kromě jiných svých závazků.

3. Soud žalobě vyhověl. Žalovaný nečinil sporným, že dluží žalobci jako současnému věřiteli plnění z pohledávky založené smlouvou mezi , Anonymizováno, a. s. a jím jako klientem banky, u níž měl žalovaný již založen běžný účet (účet č. , č. účtu, , založen 22. 7. 2008), kdy smlouvu o povoleném debetu s bankou uzavřel 23. 9. 2018 na svou žádost, banka mu v souladu se svými obchodními podmínkami (Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu , Anonymizováno, , a. s.) poskytla úvěr ve formě možnosti přečerpání (povoleného debetu) na běžném účtu do celkové výše 100 000 Kč, žalovaný se zavázal bance prostředky poskytnuté formou povoleného debetu vrátit a uhradit jí úroky z poskytnutého debetu a poplatky, jak sjednáno ve smlouvě, kdy úroky byly sjednány ve výši 21,9 % ročně, poplatek za využití povoleného debetu v daném měsíci 90 Kč měsíčně, poplatek za správu účtu 200 Kč, poplatek za upomínku 500 Kč, výše roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN) činila 28,95 %, celková částka splatná žalovaným podle smlouvy činila 125 670 Kč, částka úroku splatná za den při vyčerpání celkové výše povoleného debetu činila 60 Kč. Žalovaný byl povinen platit bance od prvního dne čerpání povoleného debetu až do úplného a konečného splacení jistiny úvěru úrok z čerpané a dosud nesplacené částky, povolený debet byl oprávněn čerpat nepřetržitě nejdéle po dobu jednoho roku, byl oprávněn jej kdykoli zcela nebo částečně splatit, nejpozději do jednoho roku a zajistit, že zůstatek takto požadovaný ke splacení 1 x ročně zůstane na běžném účtu alespoň do dne následujícího po dni takového úplného splacení povoleného debetu; jestliže tak neučiní, nedošlo k řádnému splacení úvěru. Z výpisu z účtu k povolenému debetu žalovaného u banky plyne, že naposledy bylo na úhradu zaplaceno v únoru 2023, od téhož měsíce banka evidovala narůstající neuhrazené poplatky ze strany žalovaného, úvěr zesplatnila výzvou z 20. 11. 2023 (dluh činil k uvedenému dni 115 681,15 Kč). Z dokladů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného v době poskytnutí povoleného debetu bankou plyne, že žalovaný byl od roku 2008 klientem banky, v době poskytnutí povoleného debetu žalovaný nebyl evidován jako dlužník po splatnosti (registr SOLUS), byl bez negativního záznamu k registru BRKI/NRKI (jen pozitivní úvěrová historie), dostal od banky nabídku k úvěru na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 106 539 Kč, nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr poskytnutý ve výši 100 000 Kč splácet.

4. K výše uvedeným skutečnostem, jež má soud za nesporná a nadto zjištěná z dokumentů předložených žalobcem, činil soud důkazy smlouvami o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení, smlouvou o povoleném debetu na běžném účtu včetně obecných smluvních podmínek banky, výpisy z osobního účtu a z účtu k povolenému debetu žalovaného u banky, korespondencí k zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou k plnění, dokumentací z interního systému banky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K průběhu jednání a provedení důkazů viz úřední záznam z 28. 3. 2025 (žalovaný se dostavil do jednací síně v průběhu již zahájeného jednání, následně se vyjadřoval přímo k žalobě, namítal lichevní úroky, žádal o splátky – viz odst. 2 odůvodnění).

5. Pokud jde o posouzení, jakou výši úroku lze považovat za nepřiměřenou, je za stěžejní považováno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, kde šlo o smlouvu o peněžité půjčce podle § 657 obč. zák. (z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013), při které byl sjednán úrok ve výši 5 % měsíčně, tedy 60 % ročně, podle zjištění soudu prvního stupně se obvyklá úroková míra bank v té době pohybovala mezi 9 a 15,5 % ročně. Nejvyšší soud v dané věci konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček – v daném případě, kdy sjednaný úrok byl téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, dovodil NS, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Obdobný závěr plyne z rozhodnutí NS sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007, případ smlouvy o peněžité půjčce s úrokem 66 % ročně, kdy NS zopakoval závěry z již citovaného rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. To s ohledem na vyšší riziko, které je spojeno s půjčováním peněz mezi fyzickými osobami. Zejména s ohledem na dlužníky, kteří by na úvěr u banky jen stěží dosáhli. Z uvedeného vyplývá, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček.

6. Ve zde posuzovaném případě soud nepovažuje u povoleného debetu k běžnému účtu za nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný ve výši 21,90 % ročně, vzhledem k výše uvedeným hlediskům posuzování (ne)přiměřenosti úroků z úvěru/zápůjček. Z údajů ČNB plyne, že úrokové sazby nových bankovních úvěrů pro obyvatele v roce 2018 byly ve výši 8,75 % na spotřebu, 18,04 % kontokorentní úvěry, 24,24 % úročené úvěry z kreditních karet. Úroky u kontokorentů (povolených debetů) jsou výrazně vyšší než u spotřebitelských zápůjček/úvěrů. Je tomu tak kvůli rozdílnému charakteru produktů. Kontokorent je na rozdíl od zápůjčky/spotřebitelského úvěru koncipován jako finanční rezerva na krátkodobé využití, třeba jen v řádu několika dnů či měsíce. Ve výsledku pak klient většinou zaplatí bance za krátkodobé využití úvěru ve formě kontokorentu korunové či jen halířové úroky. Dalším faktorem, který vstupuje do stanovení úrokové sazby, je vyšší rizikovost kontokorentu pro banku. Je to dáno tím, že u zápůjčky/spotřebitelského úvěru má klient nastavené pravidelné splátky na měsíční bázi. U kontokorentu tyto pravidelné splátky nejsou a banky jen mají obvykle v podmínkách, aby ho alespoň jednou za rok splatil. Celý rok tak banka klientovi poskytuje úvěrový rámec bez toho, aby se pravidelně splácela jistina.

7. Soudu je z vlastní rozhodovací činnosti známo (§ 121 o. s. ř.) či lze zjistit z veřejně dostupných zdrojů (internet), že úrok u kontokorentních bankovních účtů se poslední roky pohybuje kolem 20 % ročně (týká se např. , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., mBank, a. s. či nadále , Anonymizováno, , a. s.).

8. Námitku žalovaného, že sjednané úročení povoleného debetu je lichevní, tudíž neplatné, soud tedy neakceptoval. Nárok žalobce uplatnil podle úpravy dané § 2395 a násl. (smlouva o úvěru), § 1970 (zákonný úrok z prodlení), § 1895 a násl. (postoupení pohledávky) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše zákonného úroku z prodlení). Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci jako postupníku z pohledávky založené smlouvou mezi původním věřitelem a žalovaným nesplacenou jistinu pohledávky s příslušenstvím, tj. sjednanými poplatky (za vedení účtu, využití debetu, příp. upomínání aj.), sjednaným obchodním úrokem z povoleného debetu a (jako sankci za prodlení) s úrokem z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem.

9. Podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1, § 151 odst. 1, 2 o. s. ř., bylo žalovanému uloženo nahradit žalobci náklady řízení zahrnující soudní poplatek za žalobu 3 931 Kč a náklady právního zastoupení žalobce advokátkou, účelně vynaložené (žalobcem účtováno: 3 x 5 060 Kč odměna, 3 x 300 Kč paušální náhrada věcných výdajů za 3 úkony právní pomoci – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba), 3 376, 80 Kč - 21 % DPH z odměny a náhrad podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění - § 1, § 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13), celkem 23 387,80 Kč.

10. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve splátkách, kdy režim a výše splátek vychází ze žádosti žalovaného s přihlédnutím k jeho poměrům, jak je v řízení uvedl, byť neosvědčil (žalovaný předkládal soudu dokumenty z telefonu k tomu, že aktuálně disponuje příchozím příjmem cca 300 000 Kč, z čehož pak je možno uhradit předmětný dluh ihned v plném rozsahu, ovšem žalovaný tvrdil svou potřebu platit průběžně i jiné své závazky), když současně má soud za to, že postupným plněním tohoto dluhu nebude žalobce z materiálního hlediska nepřiměřeně nepříznivě dotčen, a to s ohledem na zaplacení dluhu v celkově přijatelné době.