36 C 245/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Turaiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované stanovená naposledy usnesením Okresního soudu v České Lípě č. j. 34 C 41/2020-25 ze dne 9. 9. 2020 se zrušuje ke dni 16. 2. 2021.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 343 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobce JUDr. [jméno] [příjmení], PhD., advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobou v této věci, podanou dne 23. 6. 2021, ve znění jejího doplnění podáním doručeným soudu dne 2. 7. 2021, domáhal se žalobce zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované jakožto zletilé dceři ke dni 16. 2. 2021, kdy žalovaná (podle informací žalobci známých) ukončila studium učebního oboru na vlastní žádost, bez jakýchkoliv příčin, přičemž po dobu studia školu řádně nenavštěvovala, dokončení studia se účelově vyhýbala, na výzvy školy nereagovala, s vedením školy nekomunikovala. Žalobce dále požadoval po žalované vrácení výživného, jež jí poskytl v období od 1. 2. 2020 do 1. 5. 2021 ve výši úhrnem 16 000 Kč (později upraveno na požadavek vrácení výživného ve výši 18 500 Kč za období od 16. 2. 2021 dále) s poukazem na to, že od 1. 2. 2020 došlo ke zvýšení výživného na žádost žalované, odůvodněnou z její strany potřebou finančních prostředků ke studiu, kdy však lhala a získala výživné podvodem, pokud nestudovala řádně, do školy nedocházela a se školou nekomunikovala.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila z důvodu, že ve studiu pokračuje a ráda by nyní studovaný obor dokončila. Při projednání věci (8. 10. 2021) uvedla, že v dané škole nejdříve studovala obor cukrářka, ten nedokončila, nechodila na praxe, protože si nerozuměla s vedoucí odborného výcviku, následně začala studovat pomocné práce ve stravování jako nový obor, postoupila do 2. ročníku, avšak během„ covidové situace“ nedostávala řádně zadání úkolů po emailu, což řešila i se školou, v tomto oboru nakonec ve 2. ročníku neuspěla a po poradě s pedagogy se rozhodla, že zahájí studium tohoto oboru nově, proto je nyní opět v 1. ročníku. Ke svým osobním, majetkovým a příjmovým poměrům uvedla, že má příjem ze sirotčího důchodu po matce ve výši přibližně 8 400 Kč měsíčně, vlastní rodinný dům v [obec], ale neobývá jej, dostala jej darem od přítele své babičky v době, kdy měli mezi sebou (on a žalovaná) dobré vztahy, to bylo někdy v roce 2016 - 2017, současně s převzetím domu do vlastnictví bylo zřízeno pro babičku a jejího přítele doživotní věcné břemeno práva bydlení v domě, žalovaná má poslední 2 roky s přítelem babičky velké neshody, proto v domě nebydlí, začala bydlet v nájemním bytě, konkrétně na počátku roku 2021 v [obec] a od května 2021 v [obec], za toto bydlení platila měsíčně 7 000 Kč, bydlela s v bytě přítelkyní, která také studuje, přítelkyně nemá žádné příjmy, má nárok na výživné od rodičů, ale nedostává ho řádně, nemůže přispívat na společné bydlení. Žalovaná hospodaří se svým důchodem a potřebuje nadále výživné od svého otce, protože jinak by neměla dost prostředků na svou výživu. Uvedla, že chodí ve volném čase na brigády, ale jenom v létě, pracuje v kiosku, za prázdniny 2021 si takto vydělala celkem asi 20 000 Kč, tyto peníze vynaložila na nájem bytu, na jídlo, na provoz auta, které vlastní, babička jí ho koupila. Babička ji finančně podporuje průběžně, když žalovaná s přítelkyní nemají dost peněz. Žalovaná potvrdila, že v roce 2020 obdržela od rodičů svého otce 100 000 Kč na svůj bankovní účet jako dar, kdy prarodiče k tomu říkali, že by jí chtěli prostředky darovat na to, co ona potřebuje. Tyto prostředky ona už vyčerpala, uvedla (při jednání 25. 2. 2022), že je vynaložila v částce 28 000 Kč na koupi auta, neví, na co vynaložila zbývajících 72 000 Kč, nadále pobírá sirotčí důchod, z něhož vrací půjčku své babičce v celkové výši 40 000 Kč, což vynaložila na provoz svého auta, na placení bydlení a další potřeby; aktuálně bydlí u kamarádky, protože (již) neměla prostředky na placení nájmu bytu, vyřizuje si práci v [obec], aby tím získala nějaké prostředky na svou výživu. Školu by ráda dostudovala, ale nemá peníze na to, aby do školy dojížděla.

3. Žalobce při projednání věci uvedl, že dlouhodobě nesouhlasí se způsobem života žalované, je mu známo, že chodila do hospod, věděl to od blízkých osob v rodině, ale nechtěl dělat zle a přál si, aby dcera dostudovala, ale už ho to nebaví, dcera je převážně doma, do školy nechodí, není důvod, aby jí platil výživné na to, jak ona žije. Ke svým poměrům uvedl (8. 10. 2021), že oproti stavu v září 2020, jak byl tento stav zjištěn ve věci zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], došlo ke změnám, měl problémy se zdravím, změnil zaměstnání, má aktuálně uzavřenou pracovní smlouva se zaměstnavatelem [právnická osoba] do konce roku 2021, poté zřejmě přijde o zaměstnání a bude se registrovat na úřadu práce, ze zaměstnání má měsíční výdělek kolem 20 000 Kč hrubého, diety nepobírá. Bydlí u partnerky, s níž udržuje vztah 8 let, partnerka je příjmově zabezpečená, žalobce nevlastní významný majetek, vyživuje syna [jméno], na kterého platí výživné 3 000 Kč měsíčně, byl na nemocenské, vznikly mu dluhy, proto ani nezaplatil výživné žalované. Při jednání dne 25. 2. 2022 žalobce upravil požadavek na vrácení výživného od žalované tak, že žádal vrátit celkem 18 500 Kč za dobu od 16. 2. 2021 dále, přičemž navrhl řízení o tomto požadavku vyloučit k samostatnému projednání a rozhodnutí.

4. K poměrům žalované bylo zjištěno z jejího ústního vyjádření (žalovaný tato sdělení nečinil spornými), že je svobodná, bezdětná, pobírá sirotčí důchod ve výši aktuálně kolem 8 400 Kč měsíčně, vlastní automobil a rodinný dům v [obec] zatížený služebností práva doživotního užívání babičkou a jejím druhem, dům žalovaná neužívá, bydlí nyní u kamarádky, od počátku roku 2021 dále bydlela společně se svou přítelkyní v nájemním bytě, kdy za nájem a služby s tím spojené platila sama 7 000 Kč měsíčně (k tomu proveden důkaz smlouvou o nájmu bytu 2+kk v domě [adresa] [obec], uzavřenou dne 1. 5. 2021 mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], nar. 2001, jako nájemkyněmi a [jméno] [příjmení] jako pronajímatelkou). Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku je žalovaná dosud studentkou 1. ročníku oboru„ práce ve stravování“, kdy studium tohoto oboru nastoupila podruhé (po dvou letech předchozího neukončeného studia téhož oboru), v období letních prázdnin je žalovaná brigádně činná, finančně ji průběžně podporuje babička z matčiny strany, od rodičů žalobce obdržela v roce 2020 dar 100 000 Kč, tyto prostředky již vyčerpala. Soud má za zjištěné a prokázané (spisovou dokumentací ve věci sp. zn. [spisová značka], potvrzeními o studiu, výpisem z vysvědčení žalované za první pololetí tohoto školního roku a zprávami [Název školy] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [obec], [ulice a číslo], příspěvková organizace, dále jen: škola), že v rámci soudního smíru ve věci sp. zn. [spisová značka] se žalobce zavázal s účinností od 1. 2. 2020 přispívat na výživu žalované částkou 4 000 Kč měsíčně, namísto dříve stanovených 3 000 Kč měsíčně, kdy důvodem pro zvýšení výživného bylo studium žalované. Žalovaná je žákyní uvedené střední školy průběžně již od 1. 9. 2017, kdy nastoupila do 1. ročníku tříletého učebního oboru„ cukrář“, ve školním roce 2017 2018 zameškala 300 hodin, z nichž 54 nebylo řádně omluvených, byla kázeňsky potrestána (důtkou třídního učitele za neomluvenou absenci, za vzdorovité chování a neuposlechnutí pokynů učitele odborného výcviku), v prvním pololetí uvedeného školního roku neprospěla, v druhém vykonala opravné zkoušky a postoupila do 2. ročníku, ve kterém (školní rok 2018 2019) zameškala celkem 448 hodin, z nichž nebylo řádně omluveno 266, neprospěla v prvním ani druhém pololetí, byla kázeňsky potrestána, a to napomenutím třídního učitele, důtkou třídního učitele a důtkou ředitele školy, měla snížený stupeň z chování, ve školním roce 2019 2020 nastoupila do 1. ročníku dvouletého učebního oboru„ práce ve stravování“, zameškala celkem 353 hodin, z nichž 135 nebylo řádně omluveno, v prvním pololetí neprospěla, v druhém, kdy měla i nižší absenci, prospěla a 1. ročník úspěšně ukončila v řádném termínu a postoupila tak do 2. ročníku, ovšem kázeňsky byla trestána i v tomto školním roce, a to především za neomluvenou absenci, ve školním roce 2020 2021 nastoupila do 2. ročníku oboru„ práce ve stravování“, do školy však nechodila (zameškala 524 hodin, žádnou neomluvila, za což dostala několik kázeňských postihů), nespolupracovala během distanční výuky a 16. 2. 2021 zanechala vzdělávání na škole. Dne 1. 9. 2021 opět nastoupila do 1. ročníku oboru„ práce ve stravování“, do školy však řádně nedocházela a za neomluvenou absenci byla opět kázeňsky trestána - dne 15. 9. 2021 jí bylo uděleno napomenutí třídního učitele, dne 1. 10. 2021 důtka třídního učitele a dne 1. 11. 2021 důtka ředitele školy, byla pozvána k jednání ohledně zahájení správního řízení ve věci podmíněného vyloučení ze studia na den 29. 11. 2021, jednání se bez omluvy nezúčastnila, jednání ve věci podmíněného vyloučení proběhlo až dne 20. 1. 2022, kdy byla žalované stanovena zkušební lhůta k 30. 6. 2022, k nápravě z její strany nedošlo, neboť od předmětného jednání nebyla opět ani jednou ve škole. Škola žalované dne 7. 2. 2022 zaslala dopis o neomluvené absenci, ve kterém ji vyzvala, aby svou nepřítomnost řádně omluvila, jinak její absence bude posuzována, jako by zanechala vzdělávání na škole ve smyslu § 68 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. Žalovaná byla v prvním pololetí školního roku 2021 /2022 neklasifikována ze všech předmětů, byly jí stanoveny náhradní termíny zkoušek, jichž se však nezúčastnila, nijak se neomluvila, celkově v prvním pololetí zameškala 435 hodin, z nichž 404 řádně neomluvila. K širším majetkovým poměrům žalované je soudu známo z úřední činnosti (§ 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), konkrétně ze spisové dokumentace ve věci sp. zn. [spisová značka], že ke dni 26. 8. 2019 byla držitelkou vkladní knížky [právnická osoba], vedené na její jméno se zůstatkem tehdy ve výši 656 263,28 Kč.

5. K poměrům žalobce bylo zjištěno z jeho ústního vyjádření (žalovaná uváděné skutečnosti nečinila spornými), pracovní smlouvy předložené jím k důkazu, že žalobce byl (ke dni 8. 10. 2021) zaměstnán jako řidič u společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy uzavřené dne 28. 7. 2021 na dobu do konce roku 2021 s měsíčním výdělkem kolem 20 000 Kč hrubého, nevlastní žádný významný majetek, bydlí u své partnerky, vyživuje syna [jméno], nar. 2010, na něhož platí 3 000 Kč měsíčně. Z poštovních poukázek předložených žalobcem dále plyne, že v období od 6. 3. 2021 do 23. 9. 2021 zaplatil žalované na výživném celkem 18 500 Kč, předtím dne 3. 2. 2021 částku 5 000 Kč.

6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

7. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované byla naposledy upravena usnesením zdejšího soudu ze dne č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 9. 2020, jímž soud schválil smír, v němž se s účinností od 1. 2. 2020 žalobce zavázal přispívat na výživu žalované částkou 4 000 Kč měsíčně, čímž byl v příslušném rozsahu změněn předchozí rozsudek soudu o výživném. Soud v nynějším řízení posuzoval, zda došlo k podstatné změně okolností rozhodných pro další trvání, resp. rozsah vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované, když žalovaná do současné doby nemá ukončené vzdělání na střední škole, studium zvoleného oboru ve škole, kde studuje pátým rokem, zahájila v tomto školním roce napotřetí, přičemž se jedná o dvouletý učební obor, jejž navštěvovala v předchozích letech v 1. a 2. ročníku, studium neukončila v řádné/obvyklé době, nýbrž v počátku druhého pololetí 2. (závěrečného) ročníku, a je na zvážení, zda způsob studia žalované na střední škole a její celkové poměry odůvodňují požadavek na pokračující plnění vyživovací povinnosti vůči ní žalobcem jako jejím otcem.

8. Žalovaná nabyla zletilosti v lednu 2020, v té době studovala (poprvé) dvouletý obor„ práce ve stravování“, a to po předchozím dvouletém (neukončeném) studiu oboru„ cukrář“. Ve 2. ročníku oboru„ práce ve stravování“ dne 16. 2. 2021 studia zanechala, následně dne 1. 9. 2021 nastoupila opět studium 1. ročníku stejného oboru. Již od počátku studia na dané škole, tedy od 1. 9. 2017, žalovaná zanedbávala své studijní povinnosti, zameškala mnoho vyučovacích hodin, z nichž řadu neomluvila, byla mnohokrát kázeňsky potrestána, a to především za neomluvenou absenci, vícekrát neprospěla v jednotlivých předmětech výuky. V prvním pololetí tohoto školního roku zameškala 435 hodin, z nichž 404 řádně neomluvila, byla neklasifikována ze všech předmětů, opravných zkoušek v náhradním termínu se bez omluvy nezúčastnila. S ohledem na výše uvedené došlo k jejímu podmíněnému vyloučení ze studia se zkušební lhůtou k 30. 6. 2022, k nápravě z její strany ani poté nedošlo, nereagovala nijak na výzvu školy k dodatečné omluvě absence podle § 68 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., z čehož lze předpokládat, že studium na škole ukončila/studia opět zanechala (po marném uplynutí lhůty k omluvě absence ve vyučování). Z uvedených skutečností plyne, že žalovaná se již dlouhodobě nepřipravuje náležitě na budoucí povolání, když neplní základní povinnosti studenta školy spočívající v řádné docházce, přičemž naprostou ztrátu vážného zájmu žalované o studium soud shledává od 26. 2. 2021 dále. Znovu nastoupené studium téhož oboru od 1. 9. 2021 dále, s ohledem na v zásadě absolutní neomluvenou absenci, nemožnost klasifikace ve všech předmětech, celkovou nespolupráci se školou jak v prvním, tak v druhém pololetí tohoto školního roku nelze považovat za studium vůbec, nýbrž za účelové prodlévání ve statutu studenta, bez racionálního chování směřujícího k řádnému výkonu a úspěšnému ukončení studia. Žalovaná, ač soudem vyzvána (§ 118 a odst. 1, 3 o. s. ř.), netvrdila a neprokázala okolnosti, které jí případně bránily v řádném studiu v jakýchkoli souvislostech. Za tohoto stavu nelze po žalobci nadále požadovat poskytování výživy žalované, jíž s ohledem na dosaženou zletilost nic nebrání v nástupu do zaměstnání, a přeje-li si studium školy absolvovat, je na místě, aby náklady svého studia hradila z prostředků získaných vlastním přičiněním, příp. z jiných zdrojů; v této souvislosti je na místě konstatování, že žalovaná nebyla/není nemajetná, od rodičů žalobce obdržela v roce 2020 částku 100 000 Kč, na vkladní knížce měla ke dni 26. 8. 2019 uloženy finanční prostředky ve výši 656 263,28 Kč, průběžně pobírá sirotčí důchod, vlastní nemovitost a osobní automobil, přičemž s uvedeným majetkem podstatné hodnoty doposud nehospodařila v zájmu dosažení odborné kvalifikace, kterou by poté mohla využít pro získání zaměstnání, resp. vlastního příjmu pro zajištění své obživy.

9. Žalobě jako důvodné soud vyhověl a zrušil vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované ke dni 26. 2. 2021, když od této doby se žalovaná prokazatelně nepřipravuje na budoucí povolání způsobem, který by odůvodnil požadavek na poskytování výživy od žalobce ve smyslu §§ 910 – 923 o. z., nýbrž byla v řízení prokázána změna okolností podstatných pro trvání vyživovací povinnosti podle § 163 o. s. ř.

10. Podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. bylo žalované uloženo nahradit žalobci, ve věci procesně úspěšnému, náklady řízení vzniklé mu právním zastoupením advokátkou. Tyto náklady zahrnují odměnu za 2 úkony právní pomoci (příprava a převzetí věci, účast u jednání soudu), paušální náhradu nákladů spojenou s uvedenými úkony, za něž bylo požadováno 2 x 1 000 Kč a 2 x 300 Kč, tedy celkem 2 600 Kč, náhradu cestovních výdajů spojených s cestou advokátního koncipienta k jednání soudu na trase [obec] – [obec] tam a zpět v délce 97,5 km v jednom směru s použitím osobního motorového vozidla NISSAN NAVARA, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 7,17 litrů /100 km s použitím paliva: motorová nafta, jejíž cena podle § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb. činí 36,10 Kč (průměrná cena za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věta třetí zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), kdy cestovní výdaje pak činí 97,5 x 2 x 4,70 Kč základní náhrady za 1 km – celkem 916,50 Kč, dále 7,17: 100 x 36,10 Kč x 97,5 x 2 náhrady za spotřebované pohonné hmoty – celkem 504,73 Kč, úhrnem 1 421,23 Kč, k náhradě bylo požadováno 1 197 Kč, a dále náhradu za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 546 Kč; přiznáno podle § 1, § 2, § 8 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), g), § 13, § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, ve výši požadované žalobcem.

11. Řízení o požadavku žalobce vůči žalované na zaplacení částky 18 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným přijímáním výživného za dobu od 16. 2. 2021 dále soud vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí postupem podle § 112 o. s. ř.; důvodem je dosud neskončené řízení o trvání/zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované.