36 C 259/2017

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Turaiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem obec anonymizována dvě slova , PSČ obec , zastoupený obecným zmocněncem jméno příjmení , bytem obec anonymizována dvě slova , PSČ obec , proti žalovaným 1. název žalované , IČO , sídlem adresa žalované , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , sídlem adresa , 2. název žalovaného země , s. p., IČO , sídlem adresa , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul , sídlem adresa , o určení neplatnosti právního úkonu

I. Žaloba o určení, že právní úkon: Souhlasné prohlášení ze dne [datum] učiněné mezi [právnická osoba] [země], s. p. (2. žalovaný) a [anonymizována dvě slova] [obec] (1. žalovaný) týkající se pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. a [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], je neplatný, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení ve výši 14 198 Kč 1. žalovanému k rukám jeho zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa], ve výši 25 146 Kč 2. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou v této věci, podanou dne [datum], ve znění pozdějších doplnění a úprav doručených soudu v období [datum] [anonymizováno] [datum], domáhal se žalobce vůči 1. a 2. žalovaným určení neplatnosti právního úkonu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí (dále jen: souhlasné prohlášení) poté, kdy usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], pravomocným ke dni [datum], soud rozhodl o zastavení řízení vedeného původně rovněž vůči 3. a 4. žalovaným, připustil změnu žaloby na požadavek výše uvedený a zastavil řízení o jiných požadavcích žalobce. Neplatnost souhlasného prohlášení vyvozoval žalobce a žádal soudem určit s tvrzením/názorem, že žalovaní 1. a 2. tímto společným právním úkonem porušili § 29 zákona č. 229/2012 Sb., zmařili záměr zákona č. 428/2012 Sb., postupovali mimo oba tyto restituční zákony/obešli je. Pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] (dále jen: pozemek) byl vyčleněn z původního pozemku PK [číslo]. Podle žalobce ke dni 1. 1. 1951 zaniklo vlastnické právo tehdejší církevní právnické osoby, Katolického kostela sv. [jméno], právního předchůdce 1. žalovaného, k pozemku PK [číslo], a to podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, (i) bez rozhodnutí o výkupu státem a přídělu a bez zápisu tohoto rozhodnutí do pozemkové knihy. Vlastnické právo jmenovaného právního předchůdce 1. žalovaného bylo pak nezákonně a neodůvodněně obnoveno založením nového listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] tehdejším Střediskem geodézie v [obec] v roce 1978 v rámci komplexního zakládání evidence nemovitostí, nikdy nebyla vyznačena duplicita vlastnictví k pozemku. Žalobce pozemek považoval a považuje za vlastněný státem, s právem hospodaření pro 2. žalovaného, pozemek byl podle souhlasného prohlášení vydán státem 1. žalovanému mimo režim církevních restitucí upravených zákonem č. 428/2012 Sb., ačkoliv se jedná o pozemek s komunikacemi, který podle § 8 uvedeného zákona vydán být neměl, nýbrž měla za něj být (či byla poskytnuta hromadně) finanční náhrada. Žalobce předpokládal, že pozemek na něj bude státem převeden bezúplatně podle zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaní 1. a 2. podle žalobce pochybili, pokud spolu souhlasné prohlášení učinili, když správně měl 1. žalovaný ve lhůtě 1. 1. 2013 – 31. 12. 2013 podat řádnou výzvu k vydání pozemku a 2. žalovaný se měl pokusit o uzavření dohody zahrnující částečné majetkové vyrovnání mezi 1. žalovaným a státem, vzhledem ke složitosti případu by mohlo dojít i k soudnímu řízení u krajského soudu a soud by příp. mohl stanovit finanční vyrovnání za zastavěnou plochu pozemku. Žalobce má za to, že založení [list vlastnictví] bylo provedeno nezákonně, že vlastnické právo k pozemku pro Katolický kostel [obec] zaniklo přinejmenším k datu účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., 1. žalovaný měl ohledně pozemku podat výzvu k jeho vydání podle zákona č. 428/2012 Sb. Žalobce namítá, že stát jednal nezákonně při správě svěřeného majetku, kdy pokud pozemek 1. žalovanému vydal, chyběl k tomu souhlas zakladatele podniku 2. žalovaného. Žalobce vyzval 1. žalovaného k vrácení pozemku státu, kdy by současně s vrácením byla řešena finanční náhrada za pozemek, k čemuž však tyto strany shodně neměly vůli, 1. žalovaný zaujal stanovisko, že o jiných zastavěných pozemcích v dané lokalitě ([obec]) bude jednat s dotčenými fyzickými osobami – vlastníky staveb (typicky rodinných domů) na pozemcích. Žalobci byl 1. žalovaným nabídnut pozemek (p. [číslo]) ke koupi za cenu asi 350 000 Kč podle znaleckého posudku, což žalobce odmítl, rovněž nepovažuje za možný zápis stavby silničního tělesa na pozemku (myšleno: do katastru nemovitostí jako samostatný předmět vlastnictví), když nejde o jedinou stavbu na tomto pozemku, odmítá nabídku řešení záležitosti zřízením věcného břemene jako nevhodnou, nýbrž sleduje sjednocení vlastnictví pozemku a komunikace na něm ve své osobě. Zásadní omyl všech současných i původních žalovaných v této věci podle žalobce je, že se na pozemek nevztahují restituční předpisy.

2. Žalobce tvrdil, že má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti souhlasného prohlášení z důvodu, že tento právní úkon, resp. jeho důsledky, se dotýkají jeho právní sféry, na pozemku se nacházejí komunikace a inženýrské sítě, žalobce, pokud pozemek chce vlastnit, musel by jej odkoupit, když má zájem na sjednocení vlastnictví k pozemku a stavbám na něm, v současnosti pozemek slouží jako obslužná komunikace podle projektu z 80. let minulého století; projektování a zahájení této výstavby bylo legální, v právním zájmu MNV (Místní národní výbor) [obec] – [obec], po roce 1990 související práva MNV [obec] – [obec] přešla ze zákona na žalobce, změna vlastnictví pozemků s komunikacemi nebyla nutnou a prvořadou otázkou, geometrický plán (pro [územní celek]) zaměření komunikace obsahuje návrh změny vlastníka, který nebyl realizován – nabyvatelem měl být MNV, výmaz vlastnictví státu k pozemku nerespektoval záměry zakotvené v územním plánu žalobce, 1. žalovaný stanovil za pozemek nepřijatelnou kupní cenu.

3. Žalovaní 1. a 2. se žalobou nesouhlasili. Oba žalovaní namítali nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Dále 2. žalovaný argumentoval tak, že předmětné souhlasné prohlášení je platné podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), konkrétně z hlediska § 551, § 580 o. z., je platné rovněž v tom ohledu, že 2. žalovaný jednal v souladu se zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, byl oprávněn s pozemkem nakládat, neboť je mu svěřeno právo hospodaření s majetkem státu, a pokud šlo o konkrétní osobu jednající při souhlasném prohlášení a její podpis, jednal za 2. žalovaného takto tehdejší vedoucí pracovník/lesní správce [ulice] správy [obec], zmocněný k tomu vnitřními předpisy (podpisovým řádem) a svým postavením v organizační struktuře 2. žalovaného. Na převod pozemku se podle 2. žalovaného zákon č. 428/2012 Sb. vztahuje, když podle zápisu v pozemkové knize byl 1. žalovaný původním vlastníkem pozemku, 2. žalovaný jednal v souladu s § 6 uvedeného zákona, pokud pozemek 1. žalovanému vydal a společně požádali příslušný katastrální úřad, aby provedl zápis vlastnického práva k pozemku (ve prospěch 1. žalovaného) podle zvláštního zákona. 1. žalovaný argumentoval tím, že se jedná o pozemek, který byl podle pozemkové knihy, vložky [číslo] [anonymizováno] PK k. ú. [obec], [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] (protokol z [anonymizováno] [číslo]) psán vlastnicky pro něho, tj. 1. žalovaného, v této knihovní vložce není zápis o výkupu pozemku, z důvodu absence řádného nabývacího titulu stát neprovedl právně relevantně výkup podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, rozhodnutí o výkupu půdy ani další relevantní dokumenty nebyly nikdy předloženy právním předchůdcům katastrálního úřadu. Ve sbírce listin katastrálního úřadu není listina prokazující převod vlastnického práva z 1. žalovaného, resp. jeho právního předchůdce, na MNV [obec]. Podle 1. žalovaného vlastnické právo státu s právem hospodaření s tímto majetkem pro 2. žalovaného, tj. [anonymizováno] [země], [anonymizováno], nebylo zapsáno v souladu s listinami založenými ve sbírce listin katastrálního úřadu. Pokud katastrální úřad dříve konstatoval, že pozemek byl historickým majetkem církve a vlastnické právo k němu 1. žalovaný může nabýt/nabude až v souvislosti s církevními restitucemi, nebylo to možné, neboť 1. žalovaný tímto vlastníkem byl nepřetržitě a jeho vlastnické právo k pozemku - nabývací titul - plyne ze zápisu v pozemkové knize, existuje, nepozbyl svoji platnost ani účinnost. K uvedenému zápisu v pozemkové knize a ke své žádosti o zápis vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí doložil 1. žalovaný vůči katastrálnímu úřadu, mimo jiné, srovnávací sestavení parcel ze dne 26. 10. 2007 ve vztahu k předmětnému pozemku, kopii katastrální mapy s orientačním zákresem podle dřívějších pozemkových evidencí a geometrický plán ze dne 21. 10. 2009. Pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] byl veden (zapsán v katastru nemovitostí) na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], kdy právní titul pro tento stav zápisu nebyl znám (ani) 2. žalovanému. Podle 1. žalovaného souhlasné prohlášení neodporuje žádnému právnímu předpisu a je tudíž platné. Žalobce podle 1. žalovaného nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti právního jednání, když nebyl účastníkem tohoto jednání, posuzované právní jednání se jeho právní sféry (ani) netýká, žalobce zde napadá platnost právního jednání státu ve vztahu k majetku, jenž byl sporný mezi státem a církevní právnickou osobou. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení zde není, pokud dané určení nemůže vyloučit stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a nemůže-li plnit ani preventivní funkci. Žalovaní 1. a 2. svým souhlasným prohlášením postavili najisto, kdo z nich je vlastníkem pozemku, čímž právní nejistotu odstranili. Žalobce posuzovaným souhlasným prohlášením nebyl dotčen na svých subjektivních právech vyplývajících ze soukromého práva a není podle 1. žalovaného oprávněn žádat přezkum souladu právního jednání státu, resp. 2. žalovaného, v dané věci v tomtéž smyslu.

4. Soud k důkazu četl či sdělil podstatný obsah listin: ohlášení změny práva k nemovitosti k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 6. 6. 2013, vedeno pod sp. zn. Z [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], s přílohami, mezi nimiž je souhlasné prohlášení o uznání vlastnického práva pro účely zápisu v katastru nemovitostí ze dne 3. 7. 2013 učiněné mezi 1. a 2. žalovanými, fotokopie listin o výkupu půdy, o převzetí pozemků a o přídělu pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] ze dne 29. 6. 1950, 1. 10. 1950, 15. 12. 1950, ručně vedený [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], listy z pozemkové knihy vložka [anonymizována dvě slova] PK k. ú. [obec], knihovní vložka [anonymizována dvě slova] [obec], výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ve stavu zápisu práv ke dni 5. 2. 2003 a ke dni 20. 11. 2013, konstatoval veškeré další listinné důkazy předložené žalobcem, jimiž důkazy neprováděl, když obsah těchto dalších listin byl stranám znám a mezi stranami byly/jsou nesporné skutečnosti v těchto listinách zaznamenané.

5. Dokazováním provedeným v uvedeném rozsahu má soud za zjištěné a důkazně podložené, že rozhodnutím – výměrem Okresního národního výboru v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, že stát vykupuje z pozemkového vlastnictví Římsko-katolického kostela [obec] pozemkové parcely, mezi nimi parc. [číslo] les, v kat. úz. [obec] (dále také jen: pozemek parc. [číslo]) s tím, že o náhradě za vykoupenou půdu bude rozhodnuto samostatně, zápisem ze dne 5. 10. 1950 byl konstatován uvedený výkup pozemku parc. [číslo] státem a pozemek byl odevzdán jako MNV v [obec] jakožto nabyvateli, Krajský národní výbor v [obec] rozhodl dne 15. 12. 1950 pod [číslo jednací] (kopie listiny je zde nedostatečně čitelná) o přidělení pozemku parc. [číslo] Místnímu národnímu výboru v [obec], podle § 16 odst. 6 zákona [číslo] S., §§ 25 a 26 vyhlášky č. 1447 Ú. l. provádějící zákon č. 46/1948 Sb. (tyto listiny předložil k důkazu žalobce v kopiích, kopie listin vystaveny Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro [územní celek], pobočka [obec]). Pozemek parc. [číslo] je zapsán v pozemkové knize ve vložce [číslo] [anonymizováno] PK k. ú. [obec], knih. vl. [anonymizováno] k. ú. [obec], jako vlastník tohoto pozemku je zde zapsán Katolický kostel svatého [jméno] v [obec] zápisem práva ze dne z 23. 5. [číslo], pod položkou [číslo] běžného číslování. [příjmení] vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec], [územní celek], založený Střediskem geodézie v [obec] pro evidenci pozemků zapsaných v pozemkové knize pro uvedené k. ú., uvádí jako vlastníka pozemků zde evidovaných, včetně pozemku parc. [číslo] pod položkou [číslo] běžného číslování: Katolický kostel sv. [jméno] v [obec], s položkou výkazu změn [číslo] [číslo] pod položkou [číslo]: Církev římskokatolická, farní úřad v [obec], s položkou výkazu změn [číslo] v listu vlastnictví je uvedena poznámka: pozemky v k. ú. [obec] v užívání soc. organizace – [číslo]. Výpisy z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], dokladují stav zápisu práv k nemovitostem zde zapsaným takto: ke dni 5. 2. 2003 byl zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] vedeného ve zjednodušené evidenci – parcely původního pozemkového katastru (PK) 1. žalovaný, kdy nabývacím titulem pro tento zápis je: [příjmení] kniha vložka [anonymizována dvě slova] PK k. ú. [obec], [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] (protokol z 23. 5. [číslo] [číslo] sepsaný při zakládání nových pozemkových knih ve smyslu zemského zákona z 5. 12. [číslo]), položka výkazu změn [číslo] [rok], ke dni [datum] byl zapsán jako vlastník pozemku p. [číslo] vedeného v jedné číselné řadě 1. žalovaný, kdy nabývacím titulem pro tento zápis je rovněž: [příjmení] kniha vložka [anonymizována dvě slova] PK k. ú. [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] (protokol z 23. 5. [číslo] [číslo] sepsaný při zakládání nových pozemkových knih ve smyslu zemského zákona z 5. 12. [číslo]), položka výkazu změn [číslo] 1978.

6. Mezi účastníky řízení zde nebylo sporné to, že pozemek p. [číslo] byl vyčleněn z původního pozemku PK parc. [číslo] v k. ú. [obec], že nyní je evidován s výměrou 3310 m2, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, jak uvedeno nyní v katastru nemovitostí, a nebyla/není zde sporná jeho identita (tj. faktické umístění, rozsah/hranice a podoba v dané lokalitě); pozemek p. [číslo] byl vyčleněn v rámci vývoje pozemkových evidencí, kdy v k. ú. [obec] došlo v 60. letech minulého století k technicko-hospodářskému mapování geodetickou metodou, kde předmětem mapování a měření byly uživatelské hranice pozemků, vznikla nová technickohospodářská mapa, v níž původní parcela [číslo] PK byla součástí nově vytvořených parcel [číslo] lesní půda a [číslo] pozemek p. [číslo] byl do roku 1978 evidován na evidenčním listu [číslo] jako jeho uživatel uveden: Čs. stát – Severočeské státní lesy, [ulice] závod [obec], v roce 1978 bylo zahájeno komplexní zakládání evidence nemovitostí, pro něž základem byly zápisy v pozemkové knizem a v případě přečíslování parcel bylo nezbytné jejich srovnávací sestavení, toto sestavení dává přehled, z jakých původních parcel PK nebo jejich částí jsou vytvořeny parcely [číslo] pod položkou výkazu změn [číslo] 1978 byl na základě zápisu v pozemkové knize – [anonymizována tři slova] PK k. ú. [obec], [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] (protokol z 23. 5. [číslo] [číslo] sepsaný při zakládání nových pozemkových knih ve smyslu zemského zákona ze dne 5. 12. [číslo]) proveden zápis vlastnictví na [list vlastnictví] pro Katolický kostel sv. [jméno] v [obec], takto byl podle nabývacího titulu (protokolu z r. [číslo]) založen ručně vedený [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [parcelní číslo] byl zapsán s druhem využití lesní půda a výměrou 16649 m2, [parcelní číslo] byl zapsán s druhem využití ostatní plocha a výměrou 5627 m2; při tomto zakládání evidence nemovitostí, jmenovitě při založení a dalším vedení listu [číslo] nebyl Středisku geodézie [obec] předložen či znám zápis o přídělu pozemků pro MNV [obec] zahrnující rovněž lesní pozemek [parcelní číslo], známa a zapsána tehdy byla hospodářská smlouva [číslo] ze dne [datum] na převod správy národního majetku mezi MNV [obec] a [anonymizována tři slova] v [obec], čemuž odpovídá zápis o užívání pozemku socialistickou organizací na ručním [list vlastnictví], takto bylo vedeno vlastnictví a užívací právo k parcele [číslo] do roku 1987, v tomto roce byla Středisku geodézie doručena hospodářská smlouva [číslo] ze dne [datum], jíž byla [anonymizována tři slova] [obec] bezúplatně převedena část [parcelní číslo] na MNV [obec], převáděná část pozemku byla vyčleněna geometrickým plánem [číslo] označena nově jako pozemky [parcelní číslo] až [číslo], čemuž odpovídá položka [číslo] ve výkazu změn, nově vyčleněné pozemky byly určeny pro výstavbu rodinných domů a zapsány na [list vlastnictví] pro MNV [obec], byly určeny ke zřízení práva osobního užívání fyzických osob, na konci položky výkazu změn [číslo] je rekapitulace, že část zbylé parcely [číslo] o výměře 16649 m2 nadále zůstává zapsána v části D- [list vlastnictví] v užívání soc. organizace, v položce výkazu změn pod položkou [číslo] byla vyznačena změna v označení církevního vlastníka na Církev římskokatolická, farní úřad v [obec]; zbylá část původního pozemku [parcelní číslo] po oddělení pozemků [parcelní číslo] až p. [číslo] dostala označení p. [číslo] byla zapsána na existující [list vlastnictví] ve prospěch vlastníka [anonymizována tři slova], [obec]; pozemek p. [číslo] byl oddělen z pozemku [parcelní číslo] následně geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], kterým byly částečně změněny parcely pro výstavbu rodinných domů a zaměřena přístupová komunikace, a to v rozsahu 3940 m2. Ze spisové dokumentace v této věci, jmenovitě ze zápisu z jednání u [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 5. 3. 2014, plyne, že tehdy zástupce tohoto úřadu vysvětloval žalobci, který jednání u úřadu vyvolal, vývoj evidence pozemků PK parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], kdy konstatoval, že z porovnání sestavení parcel evidovaných ve zjednodušené evidenci pozemků na [list vlastnictví] a stavu zápisu v katastru nemovitostí po odstranění zjednodušené evidence plyne rozdíl ve výměře dotyčných pozemků v rozsahu 12264 m2 v neprospěch vlastníka pozemků na daném LV.

7. Účastníkům řízení je známo a není spornou skutečností, že 1. žalovaný před vznikem tohoto soudního sporu vedl řízení u katastrálních orgánů, jímž sledoval opravu chyb v katastru nemovitostí týkající se rovněž pozemku p. [číslo] kdy v rámci tohoto řízení katastrální orgány nezjistili zřejmý omyl spočívající v zápisu práv do katastru nemovitostí v rozporu s listinami založenými ve sbírce katastrálního úřadu. Věcí se zabýval rovněž Veřejný ochránce práv, který ve svém posouzení označil za podstatné, zda lze na základě listin o výkupu a přídělu pozemků z roku 1950, budou-li dohledány originály (kopie listin předložil 1. žalovaný katastrálním orgánům, když žádal provedení oprav v katastru nemovitostí), zapsat nyní do katastru nemovitostí práva podle těchto titulů, či nikoliv, a dále se vyjádřil k možnostem dalšího postupu církevní právnické osoby, která si činí nárok na pozemky, tj. 1. žalovaného, včetně možnosti řešení spornosti vlastnictví jeho uznáním mezi stranami ve prospěch jedné z nich.

8. V řízení byl proveden důkaz„ Souhlasným prohlášením o uznání vlastnického práva pro účely zápisu v katastru nemovitostí“ ze dne [datum] učiněným mezi 1. a 2. žalovanými, v němž, mimo jiné, 1. žalovaný prohlásil, že je na základě zápisu v pozemkové knize, vložce [anonymizována tři slova] PK k. ú. [obec], protokol ze dne 23. 5. [číslo] [číslo] sepsaný při zakládání nových knih ve smyslu zemského zákona ze dne 5. 12. [číslo] pro k. ú. [obec] výlučným vlastníkem dnešního pozemku katastru nemovitostí podle neměřického záznamu [číslo] p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o evidované výměře 3310 m2 v k. ú. [obec] (původně se jedná o část parcely PK [číslo]), dále jen: pozemek, 2. žalovaný prohlásil, že je k témuž pozemku v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo pro [anonymizována dvě slova] s právem hospodaření s majetkem státu pro 2. žalovaného na základě Rozhodnutí ministra zemědělství ČR [číslo jednací] o založení organizace [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [obec] ze dne 11. 12. 1991, rozhodnutí ministra zemědělství ČR [číslo jednací] ze dne 21. 10. 1992, soupis pozemků ze dne 24. 6. 1998 a ohlášení zániku práva hospodaření a vzniku práva hospodařit ze dne 17. 9. 2001, oba žalovaní shodně prohlásili, že vzhledem k tomu, že neexistuje nabývací titul, na jehož podkladě by k pozemku vzniklo vlastnické právo státu – [země], a to ani na základě nějaké právní skutečnosti (tj. např. yydržením práva), ale v katastru nemovitostí je toto vlastnické právo ve prospěch [země] zapsáno, uznává 2. žalovaný tímto výlučné vlastnické právo 1. žalovaného založené zápisem v pozemkové knize, vložce [číslo] k pozemku katastru nemovitostí dle neměřického záznamu [číslo] p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o evidované výměře 3310 m2 v k. ú. [obec], jako části bývalé parcely PK [číslo] s tím, že tato skutečnost mezi žalovanými není sporná ani pochybná a nemají vůči sobě v této souvislosti žádných nároků. Žalovaní v tomto prohlášení uvedli rovněž, že žádají, aby katastrální úřad provedl na základě tohoto prohlášení zápis výlučného vlastnického práva k pozemku pro 1. žalovaného.

9. Žalobu jako nedůvodnou soud zamítl. Žalobce žádal určit neplatnost souhlasného prohlášení učiněného společně 1. a 2. žalovanými a svůj naléhavý právní zájem na tomto určení shledal ve skutečnostech jím tvrzených, jak uvedeno výše. Soud má za to, že žalobce nemá právní zájem na určení neplatnosti daného právního úkonu podle § 985, § 986 o. z. a neprokázal na požadovaném určení ani naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Podle § 985 věta prvá o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu. Aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na ochranu práva podle § 985 o. z. má osoba, které svědčí skutečný právní stav, tedy osoba, jíž toto právo náleží, avšak ve veřejném seznamu toto právo není vůbec zapsáno nebo je na místě osoby skutečně oprávněné z tohoto práva zapsán někdo jiný. Pasivní legitimaci ve věci má osoba, jež je zapsána ve veřejném seznamu jako (domněle) oprávněná. Právní zájem na určení, že je osobou oprávněnou z věcného práva zapsaného do veřejného seznamu, osoba žalující podle § 985 o. z. nemusí tvrdit či osvědčovat, právní zájem na určovací žalobě je zde dán/plyne z povahy samotné této právní úpravy. Žalobce v daném případě však své věcné právo k pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] netvrdí. Z jeho vyjádření ve věci plyne, že má za to, že vlastníkem pozemku je 1. žalovaný, měl by jím být však (správně podle žalobce) stát, tj. Česká republika. Žalobce má zájem od státu pozemek bezúplatně získat, což zdůvodnil vývojem vlastnických vztahů k pozemku, jak k nim došlo v minulosti, zejména v 80. letech minulého stolení a následně až do současnosti, vývojem společenských a právních poměrů, včetně svého legitimního očekávání na získání pozemku do svého vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb. Pokud žalobce netvrdí, potažmo neprokázal, že je osobou s vlastním věcným právem k pozemku, jehož určení by žalobní požadavek obsahoval/sledoval, nemá ve věci právní zájem plynoucí konkrétně z §§ 985, 986 o. z.

10. Právní zájem na požadovaném určení zde žalobce rovněž nemá podle § 80 o. s. ř., podle něhož se lze domáhat určení, zda tu právní poměr či právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobní určení zde znělo na neplatnost, nikoli platnost, a to právního úkonu (souhlasného prohlášení o uznání vlastnického práva učiněného pro účely zápisu práva do katastru nemovitostí), nikoli samotného práva či právního poměru. (Ani) v případě vyhovění žalobě by katastrální úřad neprovedl zápis (vklad, změnu, výmaz) práva k pozemku, neboť zápis práva provede pouze ve prospěch osoby oprávněné z listiny předložené k zápisu práva (- vkladové listiny podle § 15 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí), ovšem z výroku rozsudku zde by neplynulo určení, kdo jiný než 1. žalovaný, nyní zapsaný vlastník pozemku, je po právu skutečným vlastníkem pozemku – žalobce nežaloval na určení (vlastnického) práva ani ve svůj prospěch, ani na určení daného práva ve prospěch jiné osoby. Předmětné souhlasné prohlášení samo o sobě zde bylo podkladem způsobilým pro zápis (vklad, změnu, výmaz) práva v katastru nemovitostí, přičemž šlo o právní jednání, jímž byla odstraněna spornost vlastnického práva dvou osob k témuž pozemku, kdy zápis práv byl proveden s odkazem na existující a katastrálnímu úřadu již známý titul – protokol ze dne 23. 5. [číslo] zapsaný pozemkové knize, výše zmíněný, s tím, že k pozemku p. [číslo] jako součásti dřívějšího pozemku PK parc. [číslo] v k. ú. [obec], nebyly dosud katastrálnímu úřadu předloženy jiné nabývací tituly. Rozhodnutí soudu, bylo-li by jím vyhověno požadavku na určení neplatnosti tohoto souhlasného prohlášení a bylo-li by předloženo katastrálnímu úřadu k zápisu práv do katastru nemovitostí, nemohlo by vypůsobit žádné účinky, katastrální úřad by na jeho podkladě zápis práv v katastru nemovitostí neprovedl. Žalobce tvrdil, že pozemek chce získat od státu bezúplatným převodem, avšak určením neplatnosti daného právního úkonu by tento převod reálně či právně proveden či (i jen) zajištěn nebyl (nemělo by to pro žalobce tento důsledek), žalobní požadavek zde uplatněný tedy nijak neeliminoval/neřešil nikoli jistý nárok žalobce na získání pozemku do jeho vlastnictví konkrétně od státu, a ani od jiné osoby. Požadované určení neplatnosti souhlasného prohlášení takto nebylo způsobilé ovlivnit/mít dopad na právní sféru žalobce (jeho právní poměry včetně poměrů majetkových) a žalobce na něm proto nemůže mít právní zájem.

11. Nedostatek naléhavého právního zájmu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř., příp. nedostatek právního zájmu na určení vyplývající z jiné právní úpravy, je důvodem pro zamítnutí předmětné žaloby bez dalšího. Pokud jde o žalobcem tvrzenou samu neplatnost souhlasného prohlášení, a tedy věcný předmět sporu, soud neplatnost neshledal. Souhlasné prohlášení žalovaných bylo učiněno dne 3. 7. 2013, takto za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v znění pozdějších předpisů (dále jen obč zák.), jenž právní úkony, jejich náležitosti, upravoval v § 34 a násl. a z hlediska této úpravy souhlasné prohlášení i s přihlédnutím k okolnostem, za nichž bylo učiněno, a ke všem souvisejícím dalším projevům jednajících osob, tj. žalovaných, je právním úkonem učiněným svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, jeho předmětem není plnění, nýbrž jde o projev shodné vůle žalovaných směřující k provedení zápisu (změny/výmazu) vlastnického práv k pozemku v katastru nemovitostí podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí a zápis práv do něho, sledoval odstranění spornosti v zápise práv k pozemku mezi žalovanými. Souhlasné prohlášení zde není právním úkonem, jímž byl sjednán převod vlastnických práv k pozemku mezi žalovanými, neobsahuje žádné jiné smluvní ujednání, není smlouvou, není dohodou o vydání pozemku státem jednajícím 2. žalovaným 1. žalovanému, neujednává vydání pozemku jinak, není v rozporu se zákonem č. 482/2012 Sb. či zákonem č. 229/1991 Sb., ani tyto zákony neobchází, neboť nebylo učiněno za účelem faktického vydání pozemku, za účelem řešení restitucí (církevního či jiného) majetku. Souhlasné prohlášení, jaké zde žalovaní společně učinili, předpokládá vyhláška č. 357/2013 Sb. provádějící § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, daný právní úkon má náležitosti stanovené § 66 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., jedná se tímto o postup vysloveně zákonem předvídaný, tedy nikoli nezákonný. Pokud jde o jednání 2. žalovaného při souhlasném prohlášení, byl k němu 2. žalovaný oprávněn v rámci svého právního statutu státního podniku, zapsaného v katastru nemovitostí jako osoba s právem hospodaření s dotyčným (svěřeným) majetkem státu.

12. Postup, který v řešení sporu o správnost zápisu vlastnického práva k pozemku v katastru nemovitostí zde žalovaní realizovali, odstranil nejistotu o právním režimu tohoto pozemku mezi jimi samými i navenek, vůči dalším osobám, včetně žalobce. Výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí je uveden vývoj samostatného vyčlenění pozemku p. č [číslo] z pozemku PK parc. [číslo] v té souvislosti zjištění hrubého celkového nesouladu mezi údaji o výměře původního pozemku parc. [číslo] úhrnu výměr pozemků z něj postupně oddělených, kdy v konečné rekapitulaci katastrální úřad i Veřejný ochránce práv konstatovali, že při zápisech těchto postupně nově oddělených pozemků do tehdejší evidence nemovitostí došlo k pochybením (nesoulad ve výměrách činí v úhrnu více než 12000 m2 v neprospěch 1. žalovaného). Mezi účastníky tohoto řízení, pokud byli účastni i předchozího mimosoudního řešení této věci, bylo a je nesporné, že původní pozemek PK parc. [číslo] charakterem pozemek lesní, takto i z něho vyčleněný pozemek p. [číslo] náleží do tzv. historického majetku církve, nikoli do historického majetku obecního, proto v rámci majetkových restitucí náležel jeho aktuální či budoucí právní režim k řešení mezi státem a příslušnou církevní osobou a obec stála vždy vně tohoto právního vztahu. Ze zákona č. 172/1991 Sb. žalobci neplynul konkrétní nárok na (zákonný či smluvní) převod pozemku tohoto charakteru, jak se jej zde (i dříve před tímto sporem) žalobce dovolával a odvíjel od něho svůj tvrzený právní zájem na žalovaném určení. Pokud žalobce má zájem pozemek vlastnit z důvodů, které uvedl, totiž sjednocení vlastnictví pozemku a staveb na něm vybudovaných ve své osobě, vyšel mu v tom 1. žalovaný jako vlastník vstříc přiměřeně, pokud mu pozemek nabídl ke koupi za tzv. úřední (vyhláškovou) cenu, nikoli za zpravidla vyšší cenu obvyklou, neboli tržní. Lze shrnout, že v případě vlastnictví pozemku p. [číslo] nejde o střet restitučních nároků církevní osoby a obce, obci nebyla způsobena novodobá (myšleno v období po roce 1989 a dále založená) majetková újma či křivda, nedosáhl-li kýženého převodu vlastnictví k pozemku zdarma, nýbrž pozemek je mu k dispozici za vlastníkem stanovenou cenu.

13. Podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. bylo žalobci, procesně neúspěšnému, uloženo nahradit žalovaným náklady řízení vzniklé jim právním zastoupením, a to 1. žalovanému ve výši celkem 14 198 Kč zahrnující odměnu a paušální náhradu věcných výdajů za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 7. 4. 2021) 3 x 3 100 Kč, 3 x 300 Kč, tedy 10 200 Kč celkem, náhrada cestovních výdajů spojená s cestou advokáta k jednání soudu na trase [obec a číslo], [ulice a číslo] – [obec] tam a zpět při její délce v jednom směru 98,5 km s použitím osobního motorového vozidla [tov.značka] [tov. značka] [příjmení], [registrační značka] s průměrnou (kombinovanou) spotřebou 4,8 litru /100 km s použitím paliva: benzín Natural 95, jehož cena podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. - § 4 činí 27,80 Kč (průměrná cena za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věta třetí zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), kdy cestovní výdaje činí 98,5 x 2 x 4,40 Kč základní náhrady za 1 km – celkem 867 Kč, dále 4,8: 100 x 27,80 x 98,5 x 2 náhrady za spotřebované pohonné hmoty – celkem 263 Kč, tedy cestovní výdaje úhrnem 1 130 Kč, náhrada za ztrátu pracovního času advokáta spojená s cestou na uvedené trase 3 hodiny, tedy 6 půlhodin x 100 Kč, celkem 600 Kč, náhrada 21% DPH z uvedené odměny a náhrad ve výši 2 506 Kč, 2. žalovanému ve výši celkem 25 146 Kč zahrnující odměnu a paušální náhradu věcných výdajů za 5 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 30. 9. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 28. 1. 2021, účast u jednání soudu dne 16. 12. 2020, dne 7. 4. 2021; soud nepřiznal 2. žalovanému odměnu a paušální náhradu spojenou s úkony: žádost o stavu věci ze dne 15. 9. 2020 a vyčíslení nákladů řízení, neboť je nehodnotí jako účelné bránění či uplatňování práva – vyčíslení nákladů řízení je úkon, jenž mohl být učiněn při jednání soudu dne 7. 4. 2021 a nevyžadoval provedení samostatným podáním, byť bylo takto provedeno náležitě) 5 x 3 100 Kč, 5 x 300 Kč, tedy 17 000 Kč celkem, náhrada cestovních výdajů spojená s cestou advokáta k jednání soudu na trase [obec a číslo], [ulice a číslo] – [obec] tam a zpět při její délce v jednom směru 94 km s použitím osobního motorového vozidla [tov.značka] [jméno], [registrační značka] s průměrnou (kombinovanou) spotřebou 8,7 litru /100 km s použitím paliva: motorová nafta, jejíž cena podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. činila 31,80 Kč, podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí 27,20 Kč (průměrná cena za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věta třetí zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), kdy cestovní výdaje spojené s cestou dne 16. 12. 2020 činí 94 x 2 x 4,20 Kč základní náhrady za 1 km – celkem 790 Kč, dále 8,7: 100 x 31,80 x 94 x 2 náhrady za spotřebované pohonné hmoty – celkem 520 Kč, cestovní výdaje spojené s cestou dne 7. 4. 2021 činí 94 x 2 x 4,40 Kč základní náhrady za 1 km – celkem 827 Kč, dále 8,7: 100 x 27,20 x 94 x 2 náhrady za spotřebované pohonné hmoty – celkem 445 Kč tedy cestovní výdaje úhrnem 2 582 Kč, náhrada za ztrátu pracovního času advokáta spojená s cestami na uvedené trase 2 x 3 hodiny, tedy 12 půlhodin x 100 Kč, celkem 1 200 Kč, náhrada 21% DPH z uvedené odměny a náhrad ve výši 4 364 Kč zaokrouhlováno na celé koruny, stanoveno podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění - § 1, § 2, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13, § 14, § 14a; náklady řízení podle výpočtu shora činí celkem 14 436 Kč pro 1. žalovaného, tento prostřednictvím svého právního zástupce žádal k náhradě částku 14 198 Kč a tato mu byla proto přiznána (rozdíl ve výpočtu konečné částky je dán příp. zaokrouhlováním), náklady řízení podle výpočtu shora činí celkem 25 146 Kč pro 2. žalovaného, který žádal k náhradě částku 25 320,68 Kč (rozdíl ve výpočtu konečné částky je dán odlišně uvažovanou tarifní hodnotou sporu, počtem k odměně požadovaných a přiznaných úkonů právní pomoci, příp. zaokrouhlováním).