36 C 262/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Turaiovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 116 289,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 025,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 14. 10. 2024 do zaplacení, vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí až do zaplacení, kdy nezaplacením kterékoli ze splátek řádně a včas stává se zůstatek dluhu splatným v celém rozsahu.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení 87 263,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 340,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 78 587,65 Kč za dobu od 14. 10. 2024 do 4. 7. 2025, z částky 77 587,65 Kč za dobu od 5. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 21. 7. 2025 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 116 289,74 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 28. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy porušil, když uhradil toliko 93 460 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodl se žalobce v souladu se Smlouvou přistoupit k odstoupení od Smlouvy dopisem, kdy je ujednáno v odst. 10 Smlouvy, že odstoupení je doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobce považuje pohledávku za splatnou ke dni 13. 10. 2024. Případné nároky plynoucí žalobci z dřívějšího doručení odstoupení žalovanému žalobce neuplatňuje. Žalovaný je tak podle Smlouvy povinen zaplatit žalobci částku 135 630,05 Kč sestávající z jistiny ve výši 106 613,51 Kč, pojistného ve výši 9 676,23 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 19 340,31 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z jistiny 106 613,51 Kč ode dne 14. 10. 2024 do zaplacení. Pro vyloučení pochybností žalobce uvedl, že využívá svého dispozičního oprávnění a ostatní nároky plynoucí mu ze Smlouvy touto žalobou neuplatňuje. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobce zjistil, že příjem žalovaného ke dni uzavření Smlouvy činil 37 086 Kč, tedy splátka úvěru podle Smlouvy činila toliko 8,98 % příjmu žalovaného. Podle rozsudku Nejvyššího soudu (NS) ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, že smlouva je absolutně neplatná, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet; podle NS: pokud měsíční splátka úvěru činí méně než 16 % měsíčního příjmu spotřebitele, dlužník úvěr splácel, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobce v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na schopnost spotřebitele úvěr splatit. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že žalovaný byl schopen předmětný úvěr splatit. Žalobce zaslal žalovanému dne 27. 6. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil (vyjádření ze 17. 10. 2025). Uvedl, že u žalobce požádal o úvěr, vše bylo řešeno prostřednictvím telefonních hovorů, bylo mu poskytnuto cca 90 000 Kč, tzv. otevřený účet, kde si mohl vybírat peníze a pak hradit splátky, v té době již měl žalovaný úvěry u jiných společností a neví, zda žalobce řádně prošetřil registr, avšak jemu byl otevřen účet na 90 000 Kč. Hradil pravidelně až do té doby, než mu začala finanční krize. Nyní má již 2 exekuce, jsou mu prováděny srážky ze mzdy, zaměstnavatel mu posílá jen část mzdy ve výši životního minima. Žalovaný si u žalobce vybral celkem 96 454 Kč, což žalovaný dokládá výpisy ze svého bankovního účtu, uhradil žalobci celkem 94 460 Kč, vzhledem k tomu uznává žalovaný vůči žalobci dluh na jistině ve výši 1 994 Kč, neuznává však žalovaných 116 289 Kč, neboť půjčeno bylo 90 000 Kč, uhrazeno 93 460 Kč, dále 1 000 Kč na jiný účet, žalobce požaduje uhradit ještě 116 289,74 Kč, takže za 90 000 Kč žádá celkem cca 210 749 Kč, to představuje navýšení cca 250 %. Žalovaný chápe, že u každého úvěru je navýšení, s tím souhlasí, ale navýšení na 250 % je neadekvátní. Žalovaný žádal poskytnout splátky při uložení povinnosti uhradit předmětný dluh, navrhl 500 Kč měsíčně vzhledem ke svým současným finančním možnostem.

3. Žalobce v replice (z 9. 2. 2026) k vyjádření žalovaného potvrdil, že předmětný dluh je z revolvingového úvěru, v němž žalovaný mohl čerpat úvěr průběžně a opakovaně. Žalovaný čerpal z úvěru 50 000 Kč při uzavření Smlouvy (28. 1. 2022) a počínaje 15. 2. 2022 byl povinen hradit pravidelné splátky minimálně ve výši 3 300 Kč, dále žalovaný čerpal z úvěru 41 000 Kč dne 4. 2. 2022/32 000 Kč dne 7. 2. 2022 a 9 000 Kč dne 24. 2. 2022, dále 1 260 Kč dne 11. 4. 2022/ 1 200 Kč dne 7. 4. 2022, 1 694 Kč dne 7. 6. 2022/16. 6. 2022, 1 600 Kč dne 6. 9. 2022/8. 9. 2022, 900 Kč dne 7. 11. 2022/18. 11. 2022, 1 200 Kč dne 5. 1. 2023/9. 1. 2023, 30 100 Kč dne 9. 2. 2023/10 000 Kč dne 2. 2. 2023 a 15 000 Kč dne 8. 2. 2023 a 5 100 Kč dne 20. 2. 2023, 1 700 Kč dne 9. 10. 2023/6. 10. 2023, které byl povinen splácet sjednanými splátkami (žalobce v replice uvedl různé údaje o částkách a dnech čerpání úvěru: jednak v tabulce v čl. IV., jednak v čl. XII. repliky) Žalovaný na závazek uhradil 74 splátek v celkové výši 93 400 Kč, z toho 21 840 Kč bylo započteno na jistinu, která tím byla částečně ponížena na 107 613,51 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 34,33 % ročně, žalobce však využívá svého dispozičního oprávnění a obchodní úrok po žalovaném požaduje nižší, a sice 29,88 % ročně za období únor 2023–únor 2024, dále v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru požaduje obchodní úrok 14,06 % ročně za období březen 2024, dále ve výši 13,40 % ročně za období duben - září 2024, celkem na obchodním úroku částku 46 385,30 Kč, žalovaný na obchodní úrok uhradil za dobu únor 2023 – září 2024 včetně 27 035,56 Kč, proto žalobce požaduje doplatit rozdíl ve výši 19 340,31 Kč. Žalovaný rámci smluvního ujednání přistoupil k pojištění schopnosti splácet úvěr ve variantě JISTOTA a zavázal se tak hradit měsíční pojistné ve výši 0,65 % ze sjednaného úvěru, na pojistném byl povinen zaplatit za dobu únor 2023–září 2024 16 804,17 Kč, uhradil celkem 7 127,96 Kč, žalobce proto požaduje doplatit rozdíl ve výši 9 676,23 Kč. Žalobce dále odkazem na řadu judikátů konstatoval, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy posoudil řádně a nebyly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Zjištění ke skutkovému základu posuzovaného nároku soud učinil z dokladů předložených k důkazu účastníky, a sice ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, uzavřené účastníky dne 28. 1. 2022 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, a pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, Všeobecných pojistných podmínek č. , hodnota, – 12/2018, Sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , odstoupení od Smlouvy z 1. 10. 2024 žalobce vůči žalovanému, předžalobní upomínky z 27. 6. 2025 zástupce žalobce vůči žalovanému a dokladu o podání k doručení poštou 30. 6. 2025, z výpisů z bankovního účtu žalovaného u , právnická osoba, . za dobu 31. 1. 2022 – 24. 2. 2025, potvrzení o platbě jiné osoby za žalovaného na účet žalobce k úhradě předmětného závazku (splátka 1 000 Kč zaúčtovaná 4. 7. 2025), rozklad – vývoj čerpání a splácení úvěru v jednotlivých položkách, zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a doklady z tohoto posouzení: kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, roční a týdenní vyúčtování obchodního zástupce – žalovaného, potvrzení o zaměstnání žalovaného u , právnická osoba, . , adresa, , vyúčtování mzdy u uvedeného zaměstnavatele, doklad o oprávnění k podnikání žalovaného – registrace v živnostenském rejstříku, výpisy z účtu žalovaného pro potřeby posouzení úvěruschopnosti.

5. Při jednání žalovaný žalovaný po nahlédnutí do svého internetového bankovnictví uvedl, že u zaměstnavatele , právnická osoba, . měl čisté výdělky: za listopad 2021 (výplata v prosinci) ve výši 27 339 Kč, za prosinec 2021 (výplata v lednu 2022) ve výši 33 000 Kč, za leden 2022 (výplata v únoru 2022) ve výši 30 380 Kč, žalovaný v té době neměl žádné exekuce, měl povinnost splácet tehdy, tzn. listopad 2021–leden 2022, závazek ze smlouvy o úvěru u , právnická osoba, ve výši 4 670 Kč měsíčně, u téže společnosti další úvěr na splátky ve výši 3 300 Kč měsíčně, třetí závazek byl u „Kamali“ v různé výši, jednotky tisíc, který žalovaný čerpal v té době, aby hradil splátky pro , právnická osoba, , protože musel platit normální životní výdaje – bydlení, strava. Předmětný úvěr u žalobce (věc sp. zn. , spisová značka, ) byl první, který si žalovaný s ním sjednal, žádný další sjednán nebyl. Žalovaný potvrdil, že za rok 2022 měl příjem jako obchodní zástupce (ještě) vedle svého příjmu ze zaměstnání u , právnická osoba, . ve výši, jak plyne z potvrzení, tj. 251 462,12 Kč, čemuž odpovídá měsíčně přibližně 21 000 Kč, žalovaný z toho platil daň. Žalovaný potvrdil, že zaslal žalobci doklady k posouzení úvěruschopnosti v lednu 2022. Žalovaný k listinným důkazům týkajícím se jeho úvěruschopnosti namítal, odkud se (v dispozici žalobce) vzaly doklady o jeho příjmech, z pracovního poměru nebo z obchodního zastoupení z konce roku 2022 a z roku 2023, když on si bral úvěr u žalobce jenom jeden tento, a to v lednu 2022, nechápe, kde ty doklady žalobce získal. Žalovaný dále uvedl, že v době, kdy vyjednával se žalobcem zde posuzovaný spotřebitelský úvěr, to bylo tak, že chtěl od žalobce poskytnout – provést konsolidaci svých tří závazků jiných, jak je výše uvedeno, žalobci sdělil, jaké konkrétní úvěry už má a splácí, doložil tyto úvěry, žalobce neposkytl žalovanému konsolidaci, navrhl mu uzavření předmětného úvěru a žalovaný to tedy přijal. Žalovaný v tomto řízení nechtěl dokládat žádné další důkazy, z hlediska skutkového namítal, že žalobce při sjednání tohoto úvěru s ním nezkoumal řádně jeho úvěruschopnost, protože on už měl v té době jiné tři závazky, žalobce věděl, že tyto závazky žalovaný už má, žalobce tyto poměry žalovaného řádně nepřezkoumal, nevyhověl mu když žádal konsolidaci tehdejších tří závazků, naopak žalovanému zhoršil situaci, kdy mu vznikl čtvrtý závazek vedle těch dosavadních, a to mu nepomohlo hradit dobře ani ty dřívější. Žalovaný žádal žalobu zamítnout, respektive uznává dluh pouze v té výši, jak již uvedl (1 994 Kč), s přihlédnutím ke všem splátkám, které na závazek žalobci už zaplatil.

6. Soud žalobě částečně vyhověl, částečně ji zamítl. Z provedeného dokazování ve spojení s vyjádřením žalovaného má soud za zjištěné a prokázané, že dne 28. 1. 2022 uzavřel žalovaný jako úvěrovaný a žalobce jako úvěrující posuzovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , kdy součástí Smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky žalobce č. , hodnota, – 12/2018, Sazebník žalobce pro smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , součástí smluvního ujednání je sjednání pojištění schopnosti žalovaného splácet předmětný závazek, spojené s povinností žalovaného platit žalobci sjednané pojistné, práva a povinnosti stran Smlouvy se řídí úpravou danou § 2395 a násl. (smlouva o úvěru), § 1802 a násl. (úrok), § 2758 a násl. (pojištění) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z., zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Smlouvou žalobce poskytl žalovanému úvěr/úvěrový limit ve výši 90 000 Kč s možností opakovaného čerpání úvěrových částek v rámci daného limitu, žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splácet ve splátkách po minimálně 3 330 Kč měsíčně, kdy tyto splátky zahrnovaly rovněž platbu pojistného z pojištění žalovaného pro schopnost splácení. Žalovaný čerpal úvěr v průběhu ledna – listopadu 2022, vyčerpal celkem 96 454 Kč, úvěr splácel v průběhu února 2022 – února 2025 a uhradil na splátkách 93 460 Kč (plyne z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, u , právnická osoba, .).

7. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy žalobce zkoumal/mohl zkoumat z dokladů o příjmech žalovaného, které byly k dispozici v době do 28. 1. 2022 (den uzavření Smlouvy), nikoli poté. Žalovaný potvrdil, že žalobci poskytl doklady o svých výdělcích či příjmech z jiné výdělečné činnosti, že mu sdělil existenci a potřebu zaplacení jiných svých tří závazků (k tomu viz odst. 5. odůvodnění), resp. sdělil relevantní údaje o svých poměrech osobních aj. Zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zpracovanou žalobcem, doklady předloženými k témuž žalobcem ve spojení s vyjádřením žalovaného, včetně ústního sdělení žalovaného o výši příjmů z výdělku za období listopad 2021 – leden 2022, má soud za zjištěné, že v době uzavření Smlouvy (28. 1. 2022) žalovaný nebyl evidován v registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, což žalobce zjistil lustrací v uvedených registrech, žalovaný neměl vedenu exekuci na svou osobu (uvedl žalovaný a je známo zdejšímu soudu z vlastní úřední činnosti - § 121 o. s. ř. – exekuční řízení byla zahájena později), žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru u , právnická osoba, ., , adresa, s příjmem cca 30 000 Kč čistého měsíčně, měl další příjem z činnosti obchodního zástupce za rok 2022 ve výši celkem 251 462,12 Kč, tj. cca 21 000 Kč měsíčně (před zdaněním), což připadá poměrně jakožto příjem již do ledna 2022, za rok 2021 činil příjem žalovaného z této činnosti celkem 85 044,23 Kč, z čehož připadá na měsíc průběžný příjem cca 7 084 Kč, závazky hrazené žalovaným v době uzavření předmětné Smlouvy činily úhrnem podle tvrzení žalovaného (viz odst. 5 odůvodnění) ve spojení s údaji o tom ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti žalovaného zpracované žalobcem cca 16 000 Kč měsíčně. Z vývoje čerpání a splácení předmětného úvěru žalovaným vyplývá, že žalovaný úvěr splácel ve sjednaných či i vyšších splátkách, s výjimkou dubna 2023, řádně v období únor 2022–listopad 2023, poté žalovaný splácel v nižší výši, resp. nepravidelně do února 2025. Žalobce pro neplnění splátek ve sjednaném režimu od Smlouvy odstoupil ke dni 13. 10. 2024 z důvodu porušení povinností žalovaného při splácení úvěru. Soud k uvedeným skutečnostem uzavírá, že má ze strany žalobce za dostatečně splněnu povinnost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením posuzované Smlouvy, kdy žalobce vyhodnotil na podkladě informací přijatých od žalovaného, včetně informací o již existujících jím splácených závazcích, a dokladů o příjmech žalovaného, že žalovaný je/byl v tehdejší situaci schopen splatit poskytnutý úvěr v rozsahu sjednaných splátek, tj. úvěr s rámcem 90 000 Kč splácet po 3 330 Kč měsíčně včetně pojistného na pojištění schopnosti splácení, čemuž konvenuje skutečnost, že žalovaný téměř 3 roky, únor 2021 – listopad 2023, úvěr splácel řádně, tedy byl schopen závazkům ze Smlouvy dostát. Tolik k námitce žalovaného, že Smlouva je neplatná z pohledu úpravy dané §§ 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

8. Pokud jde o námitku žalovaného ohledně výše sjednaných úroků z úvěru, má soud za to, že Smlouva je částečně neplatná, neboť obchodní úrok ve výši 34,33 % ročně se hrubě vymyká obvyklé výši revolvingových úvěrů poskytovaných v daném období (leden 2022) finančními institucemi v České republice.

9. Pokud jde o posouzení, jakou výši úroku lze považovat za nepřiměřenou, je za stěžejní považováno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, kde šlo o smlouvu o peněžité půjčce podle § 657 obč. zák. (z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013), při které byl sjednán úrok ve výši 5 % měsíčně, tedy 60 % ročně, podle zjištění soudu prvního stupně se obvyklá úroková míra bank v té době pohybovala mezi 9 a 15,5 % ročně. Nejvyšší soud v dané věci konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček – v daném případě, kdy sjednaný úrok byl téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, dovodil NS, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy.

10. Ve zde posuzovaném případě soud považuje u revolvingového úvěru za nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný ve výši 34,33 % ročně, vzhledem k výše uvedeným hlediskům posuzování (ne)přiměřenosti úroků z úvěru/zápůjček. Z údajů ČNB plyne, že úrokové sazby nových bankovních úvěrů pro obyvatele v lednu 2022 byly ve výši 8,40 % na spotřebu, 13,31 % kontokorentní a revolvingové úvěry. Vzhledem k okolnostem případu, účelu čerpání úvěru (pro úhradu jiných existujících závazků dlužníka), považuje soud sjednaný obchodní úrok za neplatný podle § 1796 o. z. v rozsahu, v němž převyšuje obvyklou míru úvěrů poskytovaných v dané době bankami, tj. v rozsahu nad 13,31 % ročně.

11. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 13. 10. 2024 (plyne z odstoupení od smlouvy, dokladu o odeslání poštou žalovanému), žalovaný to nečinil sporným, požadoval zaplatit 116 289,74 Kč (zahrnující nesplacenou jistinu čerpaného úvěru 106 613,51 Kč a dlužné pojistné 9 676,23 Kč z pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet), kapitalizovaný obchodní úrok 19 340,31 Kč za dobu do 13. 10. 2024, zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru 107 613,51 Kč od 14. 10. 2024 do 4. 7. 2025, zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru 106 613,51 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení. Soud má za to, že žalobci ze Smlouvy částečně neplatné pro sjednání nepřiměřeně vysokého obchodního úroku náleží doplatit částka stanovená uvážením soudu (§ 136 o. s. ř.), zjištěná výpočtem: úvěr poskytnutý ve výši úvěrového limitu 90 000 Kč, Smlouva o úvěru trvající 28. 1. 2022 – 13. 10. 2024, obchodní úrok v obvyklé výši 13,31 % ročně, jemuž odpovídá kapitalizovaný obchodní úrok za období trvání Smlouvy v částce 32 485,86 Kč (úrok 13,31 % ročně z částky 90 000 Kč činí 32,814 Kč/den, tento úrok počítán za období 28./29. 1. 2022 – 13./14. 10. 2024), 90 000 + 32 485,86 = 122 485,86; pokud žalovaný uhradil žalobci na závazek dosud 93 460 Kč, zbývá mu doplatit žalobci 29 025,86 Kč (122 485,76 – 93 460 = 29 025,86). Žalovaný čerpal z úvěru celkem 96 454 Kč postupně během cca 11 měsíců, splácel na úvěr cca 3 roky řádně, pak v nižším než sjednaném rozsahu cca další rok, žalobce požaduje obchodní úrok a počítal s jím požadovanou výší 29,88 % ročně za období únor 2023–únor 2024, dále s výší 14,06 % ročně za období březen 2024, dále s výší 13,40 % ročně. Odlišnost právního hodnocení věci soudem od požadavku žalobce znamená mimořádné obtíže při výpočtu výše plnění stanoveného žalovanému vůči žalobci, proto soud odůvodňuje stanovení rozsahu platební povinnosti žalovaného vůči žalobci z daného závazku, podle názoru soudu částečně neplatného (viz výše), úvahou. Žalovaný je zavázán uhradit žalobci z úvěru částku zohledňující čerpání prostředků z poskytnutého úvěru (v rozsahu čerpání 96 454 Kč), povinnost k úhradě obchodního úroku z poskytnutého úvěru ve výši obvykle poskytovaných úvěrů tohoto typu finančními institucemi v daném období (leden 2022), se započtením plateb žalovaného na závazek ve výši 94 460 Kč. Nárok žalobce soud posoudil podle úpravy dané § 2395 a násl. (smlouva o úvěru), § 1796 (lichva), § 1802 a násl. (úroky), § 2758 a násl. (pojištění) o. z., zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou zůstatku závazku ze Smlouvy byl zavázán zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 29 025,86 Kč za dobu trvání prodlení od 14. 10. 2024 (ke 13. 10. 2024 Smlouva zanikla účinností odstoupení žalobce) podle § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše zákonného úroku z prodlení).

12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy procesně zásadně úspěšnější byl žalovaný, jemuž však v řízení nevznikly náklady, k jejichž náhradě by měl být žalobce vůči němu zavázán.