36 C 296/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Aleny Turaiové a přísedících Bc. Pavla Půčka a Heleny Wiedermannové ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 zaplacení 87 511 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 51 486 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 888 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce, , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta se sídlem , adresa, .

IV. Žalobce je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 1 672 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v České Lípě č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .

1. Žalobou podanou dne 14. 9. 2022, doplněnou podáním ze dne 17. 3. 2023, domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 87 511 Kč s příslušenstvím s tímto tvrzením. Žalovaná byla u žalobce zaměstnána jako účetní, v průběhu ledna – srpna 2020 nevedla účetnictví žalobce v souladu se závaznými účetními pravidly, pochybila zejména v tom, že nezpracovala inventarizaci účtů k počátku účetního období, nezajistila včasné předpisy úhrad záloh na daň z příjmů právnických osob (DPPO) a dalších souvisejících daňových povinností žalobce, nezpracovala a nepředala řádně a včas podklady pro externí daňovou poradkyni ke zpracování daňového přiznání žalobce za rok 2019, účtovala položky v účetnictví žalobce v rozpory s účetními pravidly. Žalobce pochybení v účetní činnosti žalované zjistil až následně - z komunikace s daňovou poradkyní ohledně podání přiznání k DPPO za rok 2019, kdy pro závady v podkladech bylo daňové přiznání, po dodatečném odstranění vad, podáno až v listopadu 2020, přičemž žalovaná po zjištění nedostatků v podkladech pro podání přiznání k DPPO nespolupracovala na nápravě účetních podkladů a neposkytla k tomu žalobci součinnost, žalobce na nápravu stavu účetnictví včetně zajištění podkladů pro podání přiznání DPPO za rok 2019 musel najmout externí pracovníky, které by jinak nenajímal, protože veškerou účetní činnost v daném období měla pro žalobce vykonávat žalovaná jako jeho zaměstnankyně. Žalobci vznikla v důsledku porušení pracovních povinností žalované jako účetní škoda spočívající v tom, že finanční úřad vyměřil žalobci pokuty a penále ve výši 36 511 Kč, dále vznikla žalobci škoda ve výši 51 000 Kč na nákladech za externí pracovníky, které žalobce najal na nápravu účetnictví. Žalobce vyzval žalovanou k náhradě uvedené škody ve výši celkem 87 511 Kč do 20. 3. 2021 dopisem ze 3. 3. 2021, na což žalovaná reagovala tak, že je pojištěna pro odpovědnost za porušení pracovních povinností, ale škodu žalobci až dosud nenahradila.

2. Žalobce tvrdil, že předmětnou náhradu škody požaduje po žalované ve vztahu k jejím pochybením v pracovní činnosti v období leden–srpen 2020, ne za dobu pozdější (podání žalobce ze 17. 3. 2023). Žalobce dále tvrdil, že částku 36 511 Kč zaplatil na pokutách a penále podle výměru finančního úřadu za pozdní podání přiznání DPPO za rok 2019 (podání žalobce z 16. 2. 2024), což v rámci ústního přednesu jednatele společnosti (jednání 21. 6. 2024) vysvětlil tak, že jde o úhrn úroku z prodlení z DPPO za rok 2019, pokuty za opožděné tvrzení daně z příjmů fyzických osob (zaměstnanců žalobce; DPFO) za listopad 2019 a prosinec 2019. Vzhledem k tomu, že takto tvrzený skutkový základ nároku na zaplacení částky 36 511 Kč představuje změnu žaloby (původně se podle žalobce jednalo jen o sankce za pozdní podání přiznání DPPO za rok 2019), soud podle § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., změnu žaloby připustil (usnesením v průběhu jednání 21. 6. 2024). Žalobce vzal žalobu zpět v rozsahu požadavku na zaplacení částky 850 Kč s příslušenstvím z titulu úroku z prodlení z daně silniční za rok 2019, kdy soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 o. s. ř., když žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila (usnesení z 21. 6. 2024).

3. Žalobce v závěru řízení shrnul, že žalovaná jako účetní nezpracovala řádně do 31. 3. 2020 účetní závěrku žalobce za rok 2019 tak, aby tato dokumentace mohla být podkladem pro podání přiznání k DPPO za rok 2019 v závazném termínu, svá pochybení v tomto směru nenapravila ani později, celkově účetnictví žalobce vedla s chybami, v rozporu s právní úpravou, tj. zejména zákonem o účetnictví, a účetními pravidly. Žalovaná měla vědomost o způsobu a termínech podání přiznání k DPPO u žalobce, neboť před pracovním poměrem u žalobce zpracovávala pro něho účetnictví prostřednictvím společnosti , právnická osoba, , v níž působila, a pracovní poměr s ní žalobce uzavřel po vzájemné dohodě na základě jejich předchozí spolupráce. Nedostatky v práci žalované, v jejichž důsledku vznikla žalobci předmětná škoda, potvrdily daňová poradkyně , jméno FO, a současná účetní žalobce , Anonymizováno, , která dále potvrdila, že nedostatky v účetnictví odstraňovala , jméno FO, , s níž žalobce uzavřel dohodu o provedení práce na nápravě účetnictví a jíž zaplatil za práci na této nápravě 51 000 Kč.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, žádala její zamítnutí. Nezpochybnila, že byla zaměstnána žalobcem jako účetní. Namítala, že kritizované účetní doklady žalobce (za roky 2019, 2020) zpracovávala průběžně, shodně s předchozími roky, není si vědoma pochybení v účetní činnosti pro žalobce. Ohledně podkladů pro podání přiznání DPPO za rok 2019 došlo k jejímu setkání s daňovou poradkyní , jméno FO, v sídle žalobce, byl domluven další postup, některé doklady byly vyřízeny na místě, na dalších žalovaná pracovala do doby, dokud měla umožněn přístup do účetnictví žalobce, do 11. 9. 2020 pracovala běžně v domluvených pracovních podmínkách, 14. 9. 2020 byla akutně hospitalizována, z nemocnice dále pracovala pro žalobce, tj. zpracovávala účetní doklady, 21. 9. 2020 jí byl bez ohlášení ukončen vzdálený přístup do účetnictví. Pokud byla zjištěna neshoda, spolupracovala na nápravě, odmítá, že nebyla ochotna nápravy a spolupráce na ní. Externí pracovníky na účetní práci si žalobce musel zjednat hlavně proto, že žalovaná byla hospitalizována na blíže neurčenou dobu, což nelze mít za úmyslné jednání z její strany. Po dobu hospitalizace byla ochotna pracovat pro žalobce rovněž, ale nebylo jí to umožněno. V prosinci 2020 po zlepšení jejího zdravotního stavu byla požádána, aby se dostavila na pracoviště opravit účtování dokladů z období leden–srpen 2020, které byly podle současných požadavků žalobce chybné, čemuž vyhověla a doklady opravila. Pokud žalovaná osobně na výzvu žalobce provedla opravu dokladů v 12/2020, není zřejmé, jaké opravy byly provedeny pro žalobce externími pracovníky za 51 000 Kč, jak tvrdí, k čemuž žalovaná žádala rozpis úkonů těchto pracovníků a jejích pochybení, které napravili. Výzvu žalobce ze 3. 3. 2021 k náhradě škody žalovaná převzala až 29. 4. 2021 při jednání s právním zástupcem žalobce, nebyla jí doručena dříve, neboť nebydlela na adrese, kam jí žalobce výzvu zaslal (, adresa, ), od žalobce žádala vyčíslení požadované náhrady škody, což jí nebylo poskytnuto, ona nahlásila předmětnou záležitost jako pojistnou událost u smluvní pojišťovny (, právnická osoba, ), u níž je pojištěna jako zaměstnanec, kdy pojišťovna byla aktivní v šetření události, ovšem ze strany žalobce jako zaměstnavatele na opakované výzvy pojišťovny nebyly poskytnuty podklady, jen zápis z jednání škodní komise ze 4. 1. 2021, nebyl doložen rozpis částek uváděných v zápisu škodní komise. Věc se žalované jeví jako záměrný postup žalobce k její újmě, aby škoda nemohla být vyřízena pojišťovnou.

5. Žalovaná namítala, že ona nebyla osobou odpovědnou za podání přiznání k DPPO u žalobce, přiznání k DPPO podával žalobce pravidelně prostřednictvím daňové poradkyně, účetní žalobce k tomu nebyla zmocněna. S daňovou poradkyní, s níž žalobce spolupracoval, žalovaná komunikovala v rámci svých pracovních úkolů. Účetnictví žalobce vedla žalovaná podle pravidel a podle pokynů žalobce, tedy v souladu s pracovní smlouvou, obdobně jako v předchozích letech. Žalobce žalovanou před ukončením pracovního poměru neupozorňoval na nesprávné vedení účetnictví, nejevil nespokojenost s výkonem její práce. Žalovaná si tak nebyla vědoma, že by účetní agendu vedla chybně či nikoli včasně, neboť od žalobce nedocházelo k žádným upozorněním či výtkám ohledně nedodržování pracovní smlouvy. Žalovaná podle svého mínění neporušila pracovní povinnosti vůči žalobci, žalobcem uplatněná škoda není v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Částka vynaložená na externí pracovníky není škodou vzniklou žalobci, neboť k výkonu účetní práce těmito osobami pro žalobce v době hospitalizace žalované (od 11. 9. 2020) do skončení pracovního poměru 6. 1. 2021) došlo z důvodu faktické nepřítomnosti žalované, jí nezaviněné.

6. Žalovaná doplnila výhrady k žalobě (vyjádření žalované ze 16. 2. 2024) tak, že nenese odpovědnost za pozdní dodání plné moci daňové poradkyně finančnímu úřadu, vztah mezi daňovou poradkyní a jednatelem žalobce nebyl žalované v podstatně znám, žalovaná byla informována, že přiznání k DPPO žalobce je podáváno prostřednictvím daňové poradkyně. Žalovaná nemohla sama daňovou poradkyni jakkoli zmocnit pro účely komunikace s finančním úřadem, neboť sama nemohla jednat za žalobce. Plnou odpovědnost za pozdní zmocnění či jednání s daňovou poradkyní nese jednatel žalobce. V té souvislosti žalovaná odmítá odpovědnost za vyměřenou pokutu/penále za pozdní podání přiznání k DPPO, neboť vyšlo najevo z výpovědi daňové poradkyně A. , jméno FO, , že jednatel žalobce se na ni obrátil v souvislosti s podpisem plné moci ve fázi, kdy již bylo zjevné, že daňové přiznání bude podáno opožděně a to bude mít pro žalobce finanční následky. Žalovaná nenese odpovědnost za pozdní podání přiznání k DPPO žalobce za rok 2019, její pochybení k tomu vedoucí nebyla žalobcem dostatečně konkretizována, to se týká rovněž tvrzení žalobce o tom, že ani v srpnu 2020 nebylo možné přiznání k DPPO podat pro vady v účetních podkladech, za něž měla žalovaná odpovídat. V roce 2020 byl termín podání přiznání k DPPO prodloužen do 18. 8. (rozhodnutím Ministerstva financí v souvislosti s mimořádnými opatřeními přijatými k prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19), do té doby mohlo být podle žalované podáno na podkladech, které ona k tomu dodala, a pokud nebylo, je to odpovědnost žalobce, nikoli její. Nárok na náhradu 51 000 Kč vyplacených žalobcem , jméno FO, za její účetní práci pro žalobce žalovaná zpochybňuje také proto, že se nejedná o objektivizovanou cenu práce, nýbrž o smluvenou částku, jmenovaná osoba podle žalované nebyla nestranná při hodnocení práce žalované (blízká příbuzná bývalého manžela žalované, vztah zatížený rozpadem manželství žalované). Žalovaná se důrazně ohradila proti dehonestaci její práce jako účetní s tím, že v daném oboru je činná od roku 2004, má tomu odpovídající pracovní zkušenosti a dovednosti.

7. Žalovaná v závěru shrnula, že ona jako účetní žalobce nebyla osobou povinnou k podání jeho přiznání DPPO, žalobce k tomu vždy využíval činnost daňového poradce, a tedy prodlouženou lhůtu k podání přiznání k dani (1. 7.), ohledně podání přiznání k DPPO za rok 2019 byla žalovaná jednatelem žalobce informována, že bude opět podáno prostřednictvím daňové poradkyně, v roce 2020 byla lhůta k podání přiznání k dani PO prodloužena, a to až do 18. 8., již v průběhu toho roku bylo zjevné, že žalobce podá přiznání k DPPO v prodloužené lhůtě a prostřednictvím daňové poradkyně. Jednatel žalobce měl v době, kdy hradil zálohu na DPPO, k dispozici účetní předvahu s podrobným rozpisem, kdy tyto výstupy provedené žalovanou (žalovaná je má k dispozici, k důkazu nebyly předloženy) se jen drobně liší od finálního daňového přiznání. Žalovaná má za to, že neporušila povinnosti plynoucí jí z pracovní smlouvy, vnitřních předpisů či pokynů žalobce, z právních předpisů, že tu není příčinná souvislost mezi jejím zaviněným porušením povinností a škodou vzniklou v tom důsledku žalobci – v rozsahu náhrady částky 36 511 Kč, tj. sankce FÚ za pozdní podání přiznání DPPO či pozdní tvrzení daně, žalovaná namítala mj. že skutečnost či tvrzení, že podklady dodané žalovanou daňové poradkyni pro přiznání DPPO nebyly dostačující, je založeno na subjektivním hodnocení daňové poradkyně, žalobce své výhrady náležitě nekonkretizoval – v rozsahu náhrady částky 51 000 Kč, tj. odměna za práci P. , jméno FO, na nápravě účetnictví, žalovaná namítala, že požadavek považuje za účelový, neprokázaný, žalovaná pracovala pro žalobce jako jediná účetní do 11. 9. 2020 (hospitalizace žalované), od října 2020 zaměstnal žalobce jinou účetní (, Anonymizováno, ), P. , jméno FO, měla pro žalobce provést práci za uvedenou odměnu, přičemž z tvrzení ani důkazů nevyplývá, co a kdy pro žalobce konkrétně vykonala, zda a jak došlo k výplatě její mzdy/odměny za práci, zda se jednalo o práci nutnou, efektivní a s jasným výsledkem vzhledem k tvrzeným nedostatkům v práci žalované jako účetní. Žalovaná rovněž namítala, že vzniklou škodu s ní žalobce jako zaměstnavatel řádně neprojednal (§ 263 zákoníku práce), nebyla přítomna jednání škodní komise, z něhož pochází zápis ze 4. 1. 2021 jakožto doklad k vyčíslení škody, za niž odpovídá.

8. Po provedeném dokazování je mezi účastníky nesporné a soud nadto má za zjištěné a prokázané, že žalovaná byla zaměstnána u žalobce se sjednaným druhem práce: účetní podle pracovní smlouvy ze dne 22. 2. 2019 s nástupem do práce 25. 2. 2019, tento pracovní poměr skončil ke dni 6. 1. 2021 okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalovaná byla hospitalizována 14. 9. – 4. 10. 2020, poté nastoupila mateřskou dovolenou. Do 22. 9. 2020 žalovaná udržovala dálkovým způsobem komunikaci se žalobcem k plnění pracovních úkolů, poté do skončení pracovního poměru práci pro žalobce běžným způsobem již nevykonávala, vyjma opravy dokladů v prosinci 2020 (k uvedeným skutečnostem byly provedeny důkazy: pracovní smlouvou ze dne 22. 2. 2019, dopisem žalované žalobci z 6. 1. 2021 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne – adresa žalované uvedena: , adresa, v P., lékařskou zprávou o hospitalizaci, dokumentací o telefonické/sms komunikaci mezi účastníky 21. - 22. 9. 2020).

9. Soud má za zjištěné a prokázané, že žalobce vyhotovil zápis z jednání škodní komise ze dne 4. 1. 2021 o projednání škody vzniklé jednáním žalované jako zaměstnankyně, vznik škody je popsán tak, že žalovaná v období 01–08/2020 nevedla účetnictví žalobce podle závazných účetních pravidel, zejména nezpracovala inventarizaci účtů k počátku účetního období, nezajistila včasné předpisy úhrad záloh na DPPO a další daně, nezpracovala a nepředala podklady daňové poradkyni pro zpracování přiznání DPPO, nezaúčtovávala položky v účetnictví podle pravidel, uvedené skutečnosti byly zjištěny po uplynutí prodlouženého termínu pro podání přiznání DPPO po dotazu daňové poradkyně, zda si žalobce zařídil podání přiznání DPPO jiným poradcem nebo zda přiznání DPPO podal sám ve stanoveném termínu, následně žalovaná prakticky nespolupracovala na nápravě zjištěných nedostatků v účetnictví až do své hospitalizace, pro možnost podat přiznání DPPO v co nejkratším termínu bylo nutné zajistit zpracování účetnictví za období 1-8/2020 externími pracovnicemi, škoda žalobci vznikla jednak z pokut a úroků z prodlení ze strany FÚ a dále z nutnosti uhradit náklady externích pracovníků za zpracování účetnictví uvedeného období, žalovaná za dané období pobírala smluvní mzdu, ale neodváděla pracovní smlouvou sjednané povinnosti zaměstnance, po skončení hospitalizace žalovaná nastoupila mateřskou dovolenou a se zaměstnavatelem prakticky nekomunikovala, komise má za to, že škody vznikly hrubou nedbalostí žalované, z daňového portálu Finanční správy je zřejmá výše pokut a úroků z prodlení ve výši 36 511 Kč vůči žalobci, na základě dohod o provedení práce při rekonstrukci účetnictví za období 1-8/2020 bylo externím pracovníkům vyplaceno celkem 51 000 Kč, celková škoda ke dni 4. 1. 2021 tedy činí 87 511 Kč, komise navrhuje uložit žalované uvedenou škodu k úhradě v plné výši, příp. náhradu škody řešit právní cestou (k uvedenému soud provedl důkaz zápisem ze 4. 1. 2021, výpovědí svědkyně , jméno FO, ).

10. Mezi účastníky je nesporné a soud má za prokázané, že žalobce vůči žalované uplatnil předžalobní výzvou ze 3. 3. 2021 požadavek na náhradu škody v rozsahu a ze skutkového základu, jako v předmětné žalobě (viz odst. 1 tohoto odůvodnění), úhradu částky 87 511 Kč požadoval do 20. 3. 2021, zasláno žalované na adresu , adresa, . Žalovaná požadavek na náhradu škody ohlásila dne 25. 5. 2021 jako škodnou/pojistnou událost u , právnická osoba, (k těmto skutečnostem byly provedeny důkazy korespondencí mezi účastníky v období 3/2021–10/2021, dokladem o podání zásilky k doručení poštou ze 3. 3. 2021, doklady o komunikaci pojišťovny se žalovanou a žalobcem v období 5 – 8/2021).

11. Nebylo sporu mezi účastníky a soud má za zjištěné a prokázané, že Finanční úřad pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v , Anonymizováno, platebním výměrem uložil žalobci zaplatit pokutu ve výši 93 119 Kč za opožděné tvrzení daně, konkrétně za opožděné podání přiznání DPPO za zdaňovací období 1. 1. 2019 - 31. 12. 2019, kdy lhůta pro jeho podání uplynula 1. 4. 2020, daňové přiznání bylo podáno 20. 11. 2020. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že 28. 5. 2020 byla na FÚ pro Liberecký kraj, ÚO v , Anonymizováno, podána plná moc ke zpracování daňového přiznání, kde daňový subjekt zplnomocňuje p. , jméno FO, k podání daňového přiznání DPPO za rok 2019 v prodloužené lhůtě, tj. do 1. 7. 2020. Podle § 136 odst. 1 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 se daňové přiznání podává v prodloužené lhůtě pouze v případě, je-li příslušná plná moc udělená poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle § 136 odst. 1 daňového řádu. Daňové přiznání bylo podáno 20. 11. 2020, tj. 233 dnů po stanovené lhůtě pro podání tohoto daňového přiznání, resp. 226 dnů prodlení následujících po 5 pracovních dnech od stanovené lhůty. Na jeho základě byla platebním výměrem č. j. , Anonymizováno, vyměřena k 1. 4. 2020 DPPO ve výši 1 862 380 Kč, která je základem pro výpočet pokuty podle § 250 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Dále FÚ pro Liberecký kraj, ÚO , adresa, předepsal žalobci k úhradě úrok z prodlení ve výši 31 188 Kč za pozdní úhradu daňových povinností – k úhradě DPPO za rok 2019 ve výši 1 862 380 Kč, jejíž splatnost nastala (zpětně již) ke dni 1. 4. 2020, došlo postupně 30. 6. 2020 a 10. 7. 2020, a tedy byla sankčně úročena dlužná část daně za období 1. 4. – 30. 6. 2020, resp. 30. 6. – 10. 7. 2020, dále FÚ uložil žalobci zaplatit pokutu ve výši 3 299 Kč za opožděné tvrzení DPFO ze závislé činnosti (týkalo se zaměstnanců žalobce) podle platebního výměru č. j. , Anonymizováno, z 9. 1. 2020, doručeného žalobci dne 10. 1. 2020, a zaplatit pokutu ve výši 688 Kč za opožděné tvrzení DPFO (týkalo se zaměstnanců žalobce) podle platebního výměru č. j. , Anonymizováno, , doručeného žalobci dne 9. 3. 2020 (k tomu byly provedeny důkazy: platebním výměrem č. j. , Anonymizováno, ze dne 7. 1. 2022, vyrozuměním o úroku z prodlení č. j. , Anonymizováno, ze dne 11. 4. 2022, informacemi z portálu Finanční správy o uložení pokut).

12. Dokazování bylo provedeno k okolnostem podání přiznání DPPO za rok 2019 žalobcem, k práci žalované pro žalobce v roce 2020, k nápravě stavu účetnictví žalobce v tomto roce. Výpovědí svědků (pracovnic žalobce: , Anonymizováno, , jméno FO, , daňové poradkyně , jméno FO, ), emailovou komunikací mezi jednatelem žalobce a daňovou poradkyní z 19. 8. 2020 ve spojení s tvrzeními žalobce a žalované, má soud za zjištěné a prokázané, že žalované jako zaměstnankyni žalobce bylo známo od nástupu do pracovního poměru u žalobce v roce 2019 od předchozí účetní žalobce, jakož i od jednatele žalobce, že žalobce spolupracuje s daňovou poradkyní , jméno FO, , a to každoročně rovněž na podání přiznání DPPO, že s touto daňovou poradkyní bude podáváno přiznání DPPO i za rok 2019, kdy lhůta při podání přiznání DPPO s daňovým poradcem je do 1. 7. 2020, žalovaná uvedla (jednání 17. 1. 2024), že ona do tohoto dne řádně předala daňové poradkyni podklady pro podání přiznání DPPO, žalovaná zaslala FÚ v květnu 2020 plnou moc udělenou jednatelem žalobce daňové poradkyni pro podání přiznání DPPO za rok 2019, daňová poradkyně A. , jméno FO, sdělila jednateli žalobce emailem 19. 8. 2020, že „i tento rok nemůže podle sestav, které jí poslala žalovaná, zpracovat daňové přiznání za žalobce, sestavu „náklady a výnosy“ obdržela až předchozí den (18. 8. 2020) a to byl poslední den pro podání přiznání DPPO bez sankcí, že obratem vyzvala žalovanou k dodání toho, co je potřeba, podle poradkyně předvaha uvádí u některých účtů konečné stavy, které svědčí o tom, že nebyla provedena inventarizace účtů ke konečnému období a nebylo zřejmě vše proúčtováno, za předchozí daňové období (2018) vzhledem k mimořádné situaci a po konzultaci s jednatelem a žalovanou, která přiznání DPPO tenkrát zpracovala, připojila k němu daňová poradkyně svůj podpis, aby byly zachovány lhůty pro odložení, situace se zopakovala za rok 2019, kdy je přiznání DPPO opět podáváno na poslední chvíli nebo po termínu, aniž by byla ověřena správnost daňového základu“. Jednatel žalobce reagoval týž den nazpět, že jej žalovaná ujišťovala od konce června, že všechny podklady v pořádku předala, jednatel podle předvahy zaplatil doplatek na vypočtenou DPPO. Daňová poradkyně oznámila jednateli žalobce v průběhu léta 2020, že nemá žádné podklady pro zpracování přiznání DPPO, a že je tedy nemůže podat, fakticky na zpracování přiznání DPPO začala poradkyně pracovat až v počátkem září 2020, kdy se k tomu jednorázově sešly ona a žalovaná na pracovišti žalobce; daňová poradkyně uvedla (jednání 17. 1. 2024) shodně to, co plyne i z emailu z 19. 8. 2020, a sice že podklady ke stavu některých účtů nevykazovaly žádné změny vzhledem k předchozímu účetnímu období, takže byly pochyby, zda byly provedeny řádně inventury účtů. Daňové přiznání nemohla poradkyně zpracovat včas, neboť podle svého vyjádření neměla podklady, několikrát o ně upomínala jednak žalovanou, později napsala jednateli, že nemůže přiznání DPPO zpracovat, neboť jí žalovaná k tomu neposkytla podklady, podklady neměla k dispozici vůbec v červnu, teprve koncem července či v srpnu obdržela nějaké, nedostačující, o čemž pak informovala i jednatele žalobce. Podklady pro zpracování přiznání DPPO předala v září a později daňové poradkyni , jméno FO, , která podle daňové poradkyně dávala účetnictví do stavu, aby korespondovaly stavy účtů v bance s tím, co bylo na klasických výpisech, aby bylo zjištěno zaplacení pohledávek a závazků, neboť výkazy v rozvaze nesouhlasily s fyzickým stavem. Daňovou poradkyni za žalobce v předchozích letech (před působením žalované jako účetní u žalobce) oslovovala, tj. žádala o spolupráci na zpracování DPPO vždy účetní, a to před uplynutím běžné lhůty k podání přiznání DPPO, tj. před 1. 4., také ji účetní žalobce žádala o vystavení plné moci k podání přiznání DPPO pro FÚ, kdy poradkyně plnou moc vystavila, odeslala žalobci a žalobce ji sám zasílal na FÚ. Daňová poradkyně potvrdila, že žalovaná nevedla účetnictví žalobce podle závazných účetních pravidel, pokud nebyly zaúčtované všechny účty kompletně za každý měsíc, nebyla provedena inventarizace účtů ke konci účetního období, nebyly zpárované zálohy na platbách od klientů s příslušnými fakturami (to je příklad nezaúčtování položek). Současná účetní žalobce, , Anonymizováno, je zaměstnána žalobcem od října 2020, ke spolupráci ji oslovil v létě 2020 jednatel žalobce, tato účetní komunikovala s , jméno FO, o tom, jak se napraví a zaúčtují v účetnictví žalobce nedostatky, kterých tam bylo podle svědkyně M. , Anonymizováno, hodně (vstupy faktur na příkazy k úhradě, které nebyly zaúčtované, což vše za rok 2019 napravovala P. , jméno FO, , vstupy bankovních výpisů, faktury za energie s přeplatky či nedoplatky, na něž byly také jen příkazy k úhradě a nebyly zaúčtované aj., přišlo se na to podle svědkyně až těsně před podáním přiznání DPPO, nebyla provedena účetní závěrka za rok 2019, vytvářela se nová inventarizace), podle svědkyně nebylo možné účetnictví v tomto stavu použít pro zpracování přiznání DPPO, i ona dělala a dělá dosud úpravy v účetnictví žalobce, protože některé účty „nejdou narovnat“ ještě teď. Pracovnice P. , jméno FO, zpracovala účetní doklady za rok 2019 a za část roku 2020, dále už ne, prováděla to od léta do podání přiznání DPPO a než nastoupila M. , Anonymizováno, do pracovního poměru, která od podání přiznání DPPO (20. 11. 2020) vede účetnictví již sama.

13. Podle § 250 zákoníku práce:(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

14. Podle § 257 zákoníku práce:(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.(5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

15. Podle § 262 zákoníku práce:Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.

16. Podle § 263 zákoníku práce:(1) Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit.(2) Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.(3) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její náhrady, s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč, je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací.

17. Žalobě jako důvodné soud vyhověl v rozsahu požadavku na zaplacení částky 35 175 Kč zahrnující 31 188 Kč úroku z prodlení s úhradou DPPO za rok 2019, 3 299 Kč a 688 Kč pokuty za opožděné tvrzení DPFO, zamítl ji v rozsahu požadavku na zaplacení částky 51 000 Kč nákladů na práci P. , jméno FO, pro žalobce. Zjištěný skutkový stav hodnotí tak, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobce na pozici účetní v době 22. 2. 2019 – 6. 1. 2021. Na pozici účetní byla povinna konat práci pro žalobce v souladu s obecně závaznými předpisy (zákoník práce a jiné předpisy, zejména zákon o účetnictví a další předpisy týkající se účetnictví – vyhláška k zákonu o účetnictví, účetní standardy, daňové zákony), pracovní smlouvou včetně pracovní náplně, vnitřními předpisy zaměstnavatele, pokyny žalobce jako zaměstnavatele. Povinností žalované bylo vedení účetnictví pro žalobce a s tím související operace, do nichž patří i zpracování podkladů k daňovému přiznání, ne samotná tvorba daňového přiznání, jež zde za rok 2019 podle dohody s jednatelem žalobce zpracovávala daňová poradkyně , jméno FO, . Termín podání přiznání DPPO za rok 2019 byl v důsledku tzv. covidových opatření prodloužen až do 18. 8. 2020 (Rozhodnutí o prominutí daně, příslušenství a správních poplatků z důvodu mimořádné události č. j. 15195/2020/3901-4, neboli „generální pardon č. , hodnota, “ Ministerstva financí ČR). Žalobci by v případě, že by podal DPPO za rok 2019 nejpozději do 18. 8. 2020, byly prominuty sankce za pozdní tvrzení DPPO (pokuta činila 93 119 Kč) a za pozdní úhradu DPPO (úrok z prodlení činil 31 188 Kč), ovšem protože tak učinil až 20. 11. 2019, byl v prodlení s tvrzením i platbou DPPO již od 1. 4. 2020. Soud má za prokázané, že k opožděnému tvrzení i úhradě DPPO došlo zaviněným porušením povinností žalované, která nepředala daňové poradkyni řádně a včas podklady z účetnictví potřebné pro podání přiznání DPPO. Žalovaná tvrdila, že podklady předala do 30. 6. 2020, že má tyto podklady k dispozici a jejich obsah se jen nepatrně liší od finálního obsahu přiznání DPPO. Tato tvrzení však neprokázala ani dokladem o komunikaci s daňovou poradkyní k tomu (daňová poradkyně dosvědčila a žalobce doložil písemně, že žalovaná nedodala daňové poradkyni v červnu podklady žádné, v červenci – srpnu podklady nedostačující a nevěrohodné vzhledem k dokladům z předchozího účetního období, jež byly daňové poradkyni známé z její činnosti pro žalobce), ani samotnými podklady či i jen vzorkem takového podkladu. Tímto porušením povinností při zpracování a předání podkladů pro přiznání DPPO za rok 2019 žalovaná zavinila, že tvrzení a úhrada DPPO byly provedeny s prodlením (podklady pro daňovou poradkyni žalobce zajišťoval k jejím urgencím až v září 2020 a později – žalovaná sama uvedla mj., že některé doklady opravila na místě, při jejich schůzce, tj. doklady nebyly vyhovující či bez závad a později je opravovala ještě v prosinci 2020, svědkyně A. , jméno FO, a M. , Anonymizováno, uvedly shodně, že zajištění podkladů pro podání přiznání DPPO a jiné doklady z účetnictví provedla zejména P. , jméno FO, , příp. M. , Anonymizováno, ), žalobce byl sankcionován mj. úrokem z prodlení v částce 31 188 Kč, což představuje újmu na jeho majetku, a tedy vznik škody v přímé souvislosti s porušením pracovních povinností žalované. Skutečnost, že plná moc pro daňovou poradkyni k podání přiznání DPPO byla FÚ doručena po 31. 3. 2020, není zásadní okolností případu, nýbrž rozhodné je a sankce za pozdní tvrzení a úhradu DPPO zpětně způsobila okolnost, že přiznání DPPO bylo podáno po 18. 8. 2020, což zapříčinila jedině žalovaná tím, že ač k tomu byla jako účetní povinna, nedodala daňové poradkyni včas a v řádné podobě poklady pro zpracování přiznání DPPO, nýbrž podklady byly napravovány a zajišťovány v době po 18. 8. 2020 až do 20. 11. 2020 jak žalovanou, tak dalšími osobami, které se musely urychleně zorientovat v účetnictví žalobce.

18. Soud má za to, že žalovaná obdobně odpovídá za vznik majetkové újmy, tj. škody vzniklé žalobci zaviněným porušením povinností žalované při zajištění/zhotovení účetních podkladů – předpisu záloh na DPFO zaměstnanců žalobce za měsíce listopad a prosinec 2019, za což byla žalobci uložena pokuta za opožděné tvrzení daně ve výši 3 299 Kč a 688 Kč (k tomu viz odst. 11 odůvodnění), neboť zajištění těchto podkladů/předpisů rovněž náleží do pracovních povinností účetní, jednatel žalobce a žalovaná se vyjádřili k těmto sankcím, žalovaná s tím, že vždy ve všech měsících prováděla předpisy záloh na DPFO, odvody na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců současně v jednom příkazu, což jednatel potvrdil s tím, že takové platby on autorizoval, tj. schválil operace a dal příkaz bance k poukázání peněz na příslušné účty, a to podle účetních podkladů, které vyhotovila žalovaná jako účetní, tedy pokud peníze na DPFO nebyly včas a řádně odvedeny, bylo to na podkladě vadných účetních podkladů.

19. Pokud jde o požadavek na náhradu odměny za práci pro , jméno FO, , soud žalobce v závěru řízení dodatečně poučil podle § 118a o. s. ř. (sdělení soudu z 25. 6. 2024), že z dosavadních tvrzení skutečností a provedených důkazů nemá za zjištěné a prokázané, že žalovaná odpovídá žalobci za škodu, která mu měla vzniknout vyplacením 51 000 Kč P. , jméno FO, . Z výplatních pásek předložených žalobcem k vyúčtování mzdy pro , jméno FO, za měsíce říjen, prosinec/2020, leden, únor, květen, červen, červenec, září 2021 plyne, že se jedná o částku celkem 56 525 Kč čistého. Výplatní pásky neprokazují bez dalšího skutečnou výplatu mzdy zaměstnancem zaměstnavateli – jedná se (jen) o výkaz výše mzdy. Z tvrzení jednatele a provedených důkazů (výpovědi svědkyň, emailová komunikace mezi jednatelem a A. , jméno FO, ) plyne, že P. , jméno FO, připravovala podklady pro podání daňového přiznání žalobce za rok 2019 v období nejdříve po 18. 8. 2020 (vyjádření jednatele v emailu z 19. 8. 2020) a nejdéle do října 2020 (vyjádření svědkyně M. , Anonymizováno, ). Výkon jiné činnosti v jiném období P. , jméno FO, pro žalobce soud nemá za prokázaný. Jednatel žalobce uvedl (jednání 17. 1. 2024), že „… P. , jméno FO, vyhotovila doklady nutné pro daňové přiznání za rok 2019, dále prováděla rekonstrukci účetních dokladů ve stavu po fázi, kdy účetnictví vedla žalovaná, bylo třeba tuto agendu uvést do řádného stavu, a to prováděla právě P. , jméno FO, od konce roku 2020 a dále v roce 2021 …“. Od října 2020 však vykonávala/vykonává práci účetní pro žalobce Martina Foeldesová, a to, podle jejího vyjádření, v plném rozsahu, a rovněž provádí „dopracování účetnictví do řádného stavu“ – napravuje chyby, které zjišťuje z minulých let, až dosud. Soud nemá za prokázané uzavření dohody o provedení práce s P. , jméno FO, v konkrétním obsahu, tj. jaká práce P. , jméno FO, pro žalobce za jakou mzdu byla sjednána. Z tvrzení žalobce (jednání 21. 6. 2024) plyne rozpor v tom, kdy konkrétně a na jakých činnostech pracovala P. , jméno FO, pro žalobce – zda srpen–listopad 2019 (tvrzeno naposledy) či i v dalším období, jak bylo tvrzeno dříve (17. 1. 2024) a zmíněno znovu (21. 6. 2024) tak, že „… byly tam možná nějaké věci, ještě že potom pomáhala, že se to o to trochu zdvihlo…“. Celková částka čisté mzdy podle předložených výplatních pásek, a to za období říjen 2020–září 2021 (nikoli jen srpen–listopad 2020) činí 56 525 Kč. Celkové (mzdové) náklady žalobce na P. , jméno FO, podle těchto dokladů měly činit reálně částku odpovídající úhrnu hrubé mzdy (66 500 Kč). , adresa, 000 Kč požadovaná k náhradě od žalované za mzdu vyplacenou P. , jméno FO, za její práci pro žalobce takto není odůvodněna konkrétní souvislostí věcnou, časovou aj. – soud nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi tvrzenou prací P. , jméno FO, v nevyjasněném období cca roku (8/2020–9/2021), za mzdu v tomto období vykazovanou předloženými výplatními páskami, a nedostatky v práci žalované pro žalobce v období 1-8/2020. Nebylo vyjasněno, co konkrétně P. , jméno FO, za jakou sjednanou a vyplacenou mzdu od žalobce pro něho v jakém období fakticky vykonala, jaký vztah mají tyto skutečnosti k výsledkům/vadám práce žalované v době, dokud ona pro žalobce fakticky vykonávala práci účetní (do 14. 9. 2020, kdy byla hospitalizována, později na nemocenské až do skončení pracovního poměru), aby mohlo být vyhodnoceno, zda konkrétní výkon práce P. , jméno FO, v konkrétním rozsahu (konkrétní dny, hodiny) za konkrétní mzdu souvisí s konkrétními nedostatky v práci žalované v období tvrzeném žalobcem, 1-8/2020. Podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud žalobce poučil a vyzval ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní ke skutečnostem výše uvedeným – sjednaný výkon konkrétní práce p. , jméno FO, pro žalobce a vyplacená mzda za tuto práci, již požadoval žalobce nahradit od žalované, k čemuž soud připojil výslovné poučení (podle závěru odst. 1 a 3 ustanovení § 118a o. s. ř.) o možném, byť i jen částečném procesním neúspěchu v řízení. Ke splnění povinnosti důkazní, příp. doplnění tvrzení v souvislosti s poučením podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. stanovil soud žalobci lhůtu do 31. 7. 2024. Poté již žalobce nedoplnil svá tvrzení a nenavrhl další důkazy. Soud k tomu uzavírá, že výše mzdy/odměny pro P. , jméno FO, podle doložených výplatních pásek za dobu široce přesahující prokázané období výpomoci s nápravou podkladů pro podání přiznání DPPO za rok 2019 (výpomoc v 8-11/2020, výplatní pásky za dobu 8/2020–9/2021) přesahuje i výši požadované částky 51 000 Kč, tedy z toho plyne, že P. , jméno FO, musela být podle těchto údajů/dokladů žalobcem odměňována i za jinou činnost, než (jen) za nápravu chyb žalované v účetnictví, a nelze tak vyhodnotit (žalobce nespecifikoval a blíže neprokázal), za jakou konkrétní činnost pro žalobce byla jmenovaná pracovnice odměněna a zda jí odměna byla reálně vyplacena (k tomu byly provedeny důkazy výplatními páskami P. , jméno FO, , výslechy svědkyň A. , jméno FO, , M. , Anonymizováno, ).

20. Shrnuto, žalovaná porušila své povinnosti při výkonu práce účetní pro žalobce jednáním výše popsaným (odst. 17. – 18. odůvodnění), žalobci vznikla škoda zaplacením částek 31 188 Kč, 3 299 Kč a 688 Kč, tj. celkem 35 175 Kč z titulu sankcí uložených FÚ, mezi porušením povinnosti žalované vést řádně účetnictví pro žalobce a uložením sankcí FÚ žalobci za opožděné platby daně a opožděné tvrzení daně je příčinná souvislost, na straně žalované spočívá zavinění ve formě nedbalosti (neprovedení či pozdní provedení účetního úkonu). Za tohoto stavu žalovaná odpovídá žalobci za vzniklou škodu v uvedené výši a je povinna ji žalobci nahradit podle § 250 odst. 1, § 257 odst. 1, 2 zákoníku práce. K námitkám žalované ohledně nesplnění povinnosti projednání náhrady škody s ní jako zaměstnancem, odkazuje soud na § 262, § 263 zákoníku práce s tím, že splněním povinností v uvedených ustanoveních není podmíněn či dotčen samotný nárok zaměstnavatele vůči zaměstnanci na náhradu škody způsobené zaměstnancem, jde o povinnosti pořádkové povahy, jejichž účelem je výměna stanovisek a vysvětlení s cílem dosáhnout shody, předejít sporu (sledována je především písemná dohoda o náhradě škody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem), nesplnění těchto povinností nebrání zaměstnavateli uplatnit své právo na náhradu škody v soudním řízení.

21. Žalovaná nečinila sporným údaj o výši jejího výdělku u žalobce plynoucí z přehledu jejích hrubých mezd – 18 600 Kč měsíčně ve 4. čtvrtletí roku 2019, škoda žalobci vznikla zaplacením sankcí FÚ za leden–březen 2020, z těchto skutečností soud vzal za nesporné, že přiznaný žalobní požadavek (35 175 Kč) nepřevyšuje limit pro náhradu škody zaměstnancem vůči zaměstnavateli stanovený v § 257 odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k náhradě předmětné škody dopisem ze 3. 3. 2021 do 20. 3. 2021, a pokud plnění neposkytla, je v prodlení od 21. 3. 2021 a odtehdy ji soud zavázal zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) do zaplacení (k uvedenému byly provedeny důkazy protokolem ze dne 4. 1. 2021 o způsobené škodě, výzvou žalobce žalované ze 3. 3. 2021 k náhradě škody a dokladem z téhož dne o podání této výzvy k doručení poštou, přehledy žalobce o výši mzdy žalované). Pokud žalovaná namítala, že výzvy a jinou korespondenci (výzva k plnění ze 3. 3. 2021, zápis z jednání škodní komise ze 4. 1. 2021) jí žalobce zasílal na adresu, kde v té době nebydlela, takže jí nebyly doručeny (, adresa, ), soud má za to, že žalovaná v uvedeném místě v rozhodném období poštu přebírala, neboť jí na tuto adresu byla doručena a žalovaná převzala i zásilku soudu se žalobou a výzvou k vyjádření (12. 10. 2022), tuto adresu žalovaná uvedla i na podacím lístku při odeslání oznámení žalobci ze dne 6. 1. 2021, byť v oznámení samém uvedla adresu , adresa, a tuto adresu sdělila soudu jako svou platnou adresu pro doručování poštou až dne 12. 12. 2023. V rozsahu částky 51 000 Kč s příslušenstvím soud požadavek žalobce jako nedůvodný zamítl (k tomu viz odst. 19 odůvodnění).

22. Podle § 142 odst. 2, § 151 odst. 1, 3 o. s. ř. bylo žalobci uloženo nahradit žalované náklady řízení, a to podle procesního výsledku řízení (úspěch žalované činí cca 60 %, neúspěch 40 %, celkový úspěch pak 20 % vzhledem k původnímu předmětu sporu), kdy náklady řízení žalované představují náklady jejího zastoupení advokátem při 7 úkonech právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé z 12. 12. 2023, účast u jednání soudu 17. 1. 2024 přes 2 hod., vyjádření ve věci samé z 16. 2. 2024, účast u jednání soudu dne 21. 6. 2024, závěrečný návrh z 26. 6. 2024, účast u jednání soudu 27. 9. 2024), za něž podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, náleží odměna 4 620 Kč/úkon a paušální náhrada věcných výdaj 300 Kč/úkon, tj. náklady právního zastoupení ve výši celkem 34 440 Kč, z nichž 20 % odpovídajících celkovému procesnímu úspěchu žalované činí je 6 888 Kč.

23. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady, které v řízení nesl stát, podle procesního výsledku řízení. Jedná se o svědečné přiznané a vyplacené svědkyni Ivě , jméno FO, ve výši 1 672 Kč, které soud vyplatil z rozpočtových prostředků. Náklady řízení hrazené státem jsou uloženy nahradit procesně méně úspěšnému žalobci na účet zdejšího soudu.