36 C 338/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Turaiovou ve věci manželů: celé jméno manželky, datum narození bytem adresa manžela a manželky celé jméno manžela, datum narození bytem adresa manžela a manželky o rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení, a celé jméno manžela, uzavřené dne datum před stát. instituce, okres okres, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem v této věci, podaným dne datum, domáhal se manžel rozvodu manželství s tvrzením, že manželé uzavřeli manželství dne datum před stát. instituce, oba jsou státními příslušníky ČR, poslední společné bydliště měli na adrese adresa manžela a manželky, z manželství se jim narodily 3 děti, všechny jsou již zletilé. V návrhu dále tvrzeno, že manželé uzavřeli sňatek po krátké známosti z citové náklonosti, jejich manželství bylo poměrně dlouhou dobu vcelku spokojené, postupně se však mezi nimi začaly projevovat povahové rozdíly, kdy každý z nich měl jinou představu o manželském soužití, trávení volného času, rozdělení práce v domácnosti, výchově dětí. Začali se odcizovat, a když děti vyrostly, zjistili, že nejsou schopni společně žít, situace se vyhrotila zhruba před 5 lety, přestávali spolu komunikovat, nyní žijí sice ve společné domácnosti v domě, který je ve vlastnictví manželky, víceméně však hospodaří každý sám, intimně se nestýkají již 5 let. Za tohoto stavu manželé nemají zájem na zachování jejich manželství, neboť dlouhodobě neplní žádnou funkci.

2. Manželka vyjádřila s návrhem na rozvod manželství souhlas.

3. Ve věci bylo provedeno ústní jednání, jehož se zúčastnili oba manželé. Soud provedl dokazování oddacím listem účastníků, dále manžele jako účastníky řízení podle § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, vyslechl, kdy manželé shodně odkázali na návrh, potvrdili jako pravdivé všechny podstatné skutečnosti tam uvedené o jejich manželství a problémech v soužití, jež vedly manžela k podání předmětného návrhu. Manželé uvedli, že nemají zájem na zachování manželství, do budoucna považují za vyloučené, že by soužití jako manželé plnohodnotně obnovili, příčinou rozvratu manželství je podle nich jejich vzájemné citové odcizení.

4. Z oddacího listu účastníků bylo zjištěno, že manželství uzavřeli dne datum před stát. instituce, do manželství vstupovali oba jako dříve svobodní.

5. Soud návrhu manžela v této věci vyhověl podle § 755 odst. 1, 3, § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoník (dále jen „o. z.“), když shodným tvrzením účastníků včetně jejich odkazu na tvrzení uvedená v návrhu na zahájení řízení má za zjištěné, že jejich soužití v manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, není zde pravděpodobnost jeho obnovení v budoucnu, sami manželé do budoucna perspektivu nápravy vztahu mezi sebou neshledávají, nemají zájem na zachování manželství. Příčinou rozvratu manželství se zde jeví, jak manželé sami uvedli, jejich vzájemné citové odcizení. Děti narozené z manželství účastníků již nabyly zletilosti, soud proto nepřihlížel k jejich příp. zájmu na zachování manželství účastníků (§ 755 odst. 2 písm. a) o. z.).

6. Podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy v řízení o rozvod manželství žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, což v této věci soud neshledal. Proti tomuto rozhodnutí účastníkům nepřísluší právo odvolání, neboť se jej po vyhlášení rozhodnutí účinně vzdali (§ 201, § 207 odst. 1 o. s. ř.). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§ 759 o. z.).