37 C 131/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 492,90 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 23 942 Kč zastavuje podle § 104 odst. 1 o.s.ř.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 50,90 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 7 207,16 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 23 992,90 Kč od 11.10.2018 do zaplacení a pro částku 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodění:</b> 1. Žalobou podanou dne 7.4.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 24 492,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 10.7.2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet, včetně dohodnutého úroku a poplatku za čerpání, a to vždy v pravidelných měsíčních dohodnutých splátkách. Žalovaný si neplnil své povinnosti a poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Z celkově čerpané částky 85 290,27 Kč žalovaný neuhradil jistinu ve výši 23 992,90 Kč. Dále je předmětem žaloby částka 7 207,16 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok ve výši 8,5% p.a. od 24.6.2018 do 10.10.2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 23 992,90 Kč od 11.10.2018 do zaplacení a částka 500 Kč, která představuje účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Předně soud konstatuje, že z vlastního šetření bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 15.10.2020, č.j. [číslo jednací], byl žalovaný uznán vinným z pokračujícího přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, kdy jeden ze skutků spočíval v tom, že dne 10. 7. 2017 v České Lípě při sjednávání smlouvy o revolvingovém úvěru prostřednictvím internetového portálu se společností [právnická osoba] záměrně zamlčel své ostatní závazky a splátky půjček, které měl od dalších společností, ačkoliv v daném období měl na tyto splátky poukazovat dalším věřitelům v součtu částku 8.788 Kč, přičemž na základě takto uvedených údajů s ním společnost [právnická osoba] uzavřela úvěrový produkt Ferratum Credit s úvěrovým limitem 35.000 Kč, který průběžně čerpal a který byl splatný v minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše se odvíjela od výše vyčerpané finanční částky, s tím že dne 10. 7. 2017 čerpal částku 3.000 Kč, dne 17. 7. 2017 částku 5.000 Kč, dne 21. 7. 2017 částku 2.000 Kč, dne 10. 8. 2017 splatil částku ve výši 10.875 Kč, dne 20. 8. 2017 čerpal částku 10.000 Kč, dne 24. 8. 2017 splatil částku 11.250 Kč, dne 28. 8. 2017 splatil částku 90 Kč, dne 5. 10. 2017 čerpal částku 3.500 Kč, dne 7. 10. 2017 částku 2.000 Kč, dne 22. 10. 2017 částku 3.500 Kč, dne 27. 10. 2017 splatil částku 10.500 Kč a dne 30. 10. 2017 částku 90 Kč, dne 30. 10. 2017 čerpal částku 7.000 Kč, dne 4. 11. 2017 částku 2.000 Kč, dne 13. 11. 2017 částku 1.000 Kč, dne 6. 12. 2017 splatil částku 12.150 Kč, dále čerpal dne 7. 12. 2017 částku 10.000 Kč, dne 8. 1. 2018 splatil částku ve výši 12.080 Kč, dále čerpal dne 15. 1. 2018 částku 10.000 Kč, dne 31. 1. 2018 splatil částku ve výši 10.450 Kč, dále čerpal dne 8. 3. 2018 částku 12.000 Kč, dne 9. 4. 2018 uhradil částku 2.000 Kč, dne 12. 4. 2018 čerpal částku 2.900 Kč, dne 9. 5. 2018 uhradil částku 2.000 Kč, dne 28. 5. 2018 čerpal částku 500 Kč, dne 7. 6. 2018 uhradil částka 2.000 Kč, dne 11. 6. 2018 čerpal částku 840 Kč, dne 27. 6. 2018 čerpal částku 10.000 Kč a dne 9. 7. 2018 uhradil částku 2.000 Kč, čímž poškozené společnosti [právnická osoba], reg. č. C [číslo], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [jméno], [anonymizováno] SLM [číslo], [země] způsobil škodu ve výši 23.942 Kč, s tím že pohledávka byla v prosinci 2019 postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Tímto rozsudkem byla zároveň žalobci přiznána náhrada škody ve výši 23 942 Kč.

6. Dle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé. Dle § 104 odst.1, o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 159a odst.5 o.s.ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku pro účastníky a popřípadě pro jiné osoby věc projednávána znovu.

7. V uvedeném případě soud zjistil, že před zdejším soudem bylo pod sp.zn. [spisová značka] vedeno trestní řízení a žalobci byla v rámci uplatněného totožného nároku pravomocně přiznána částka 23 942 Kč. Projednání nároku ve shora uvedeném rozsahu tak brání skutečnost, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto, jde o neodstranitelnou překážku řízení, a proto soud žalobu pro částku 23 942 Kč, výrokem I. zastavil.

8. Dále soud konstatuje, že ač ze žádných žalobcem předložených důkazů nevyplývá, že by mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným dne 10.7.2017 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, kdy předložená smlouva o úvěru není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo, vychází soud v souladu s ustanovením § 135 odst. 1 o.s.ř. ze shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v České Lípě, č.j. [číslo jednací], z kterého vyplývá, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr, že částečně splácel a že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, čímž se žalobce stal aktivně legitimovaným k podání žaloby.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, je v žalobě tvrzeno, že úvěryschopnost žalovaného byla zkoumána s kladným výsledkem. Žádné relevantní listiny, ani jiné důkazy, které by toto tvrzení prokazovaly, označeny a předloženy nebyly.

15. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.

16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobce pouze obecně tvrdil, že úvěryschopnost zkoumána byla, avšak ničím své tvrzení neprokázal.

21. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že jistina byla žalobci přiznána již ve shora uvedeném trestním řízení, jiná povinnost žalovanému, v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy, nevznikla, soud ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.