37 C 131/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 58 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 29. 7. 2024 do zaplacení.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 54 588,63 Kč, pro úrok a úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 11. 3. 2025 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 58 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 11. 4. 2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě, které poskytl žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku ve výši 48,95 % p.a., včetně pojištění, a to v 36měsíčních splátkách po 2 742 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila na poskytnutý úvěr celkem 14 splátek v celkové výši 41 298 Kč. Ke dni 19. 11. 2023 byl úvěr zesplatněn. Předmětem žaloby je částka 36 313,72 Kč, která představuje jistinu úvěru, včetně dlužnému úroku ke dni zesplatnění; částka 2 994 Kč, která představuje smluvní pokutu; částka 1 800 Kč, která představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované; částka 17 183,63 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny od 21. 11. 2023 do podání žaloby; úrok z dlužné jistiny ve výši 33 510,02 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, v sazbě 48,95 % p.a. Žalobce se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , a to dne 11. 4. 2022. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu úrokem ve výši 48,95 % p.a., splatit ve 36měsíčních splátkách ve výši 2 742 Kč. Žalovaná byla tak povinna na poskytnutý úvěr uhradit celkem částku 86 616 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne 11.4.2022, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Žalovaná zaplatila, podle tvrzení žalobce, celkem částku 41 298 Kč.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané hodnocení klienta vyplněno, že žalovaná je zaměstnána od 1.10.2006 a její pravidelný měsíční příjem činí 30 000 Kč. U výdajů bylo kalkulováno s částkou 25 638 Kč, kdy z této částky představuje 3 860 Kč životní minimum, částka 2 500 Kč spoření, částka 6 278 Kč splátky , Jméno žalobce, ., částka 13 000 Kč náklady na bydlení. Z těchto údajů bylo kalkulováno s volnými zdroji žalované ve výši 3 362 Kč. Informace o příjmech žalované byly ověřeny výpisy z bankovního účtu žalované. Žalobce však nedoložil, jakým konkrétním způsobem ověřoval tvrzené výdaje žalované, kdy k těmto tvrzení nedoložil žádné důkazy.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

18. Obezřetnost a důslednost žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem ke zjištění soudu, že ze spisů vedených u zdejšího soudu, ve kterých žalovaná vystupuje na straně žalované, jednoznačně vyplývá, že již ke dni poskytnutí úvěru, tj. ke dni 11. 4. 2022, měla žalovaná další závazky z titulu úvěrů a půjček, a to konkrétně sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Nešlo pouze o závazky vůči společnosti , Jméno žalobce, ., jak je zmiňováno v předloženém hodnocení klienta, ale o dalčí závazky vůči bankovním i nebankovním poskytovatelům úvěrů a zápůjček. Žalobce si tedy u tvrzených výdajů žalované vystačil jen s velmi obecnými tvrzeními, které nijak neověřoval, ač tak učinit mohl a měl.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. I přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., učiněné na ústním jednání dne 9.7.2025, žalobce svá tvrzení nedoplnil, ani řádné a úplné zkoumání úvěruschopnosti žalované, ve vztahu k výdajům žalované neprokázal. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 3 702 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 3 702 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 29.7.2024, neboť podle výzvy žalobce ze dne 12.7.2024 byla povinna dluh zaplatit nejpozději do 28.7.2024. Od 29.7.2024 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (12,75 %).

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, prokazatelně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.