37 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 86 458,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 42 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. od 13.2.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 43 758,55 Kč, pro požadovaný úrok ve výši 29% p.a. a pro zákonný úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 30.3.2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 86 458,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 15.3.2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčiteli poskytnutou zápůjčku 25 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 20 200 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 512 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za zapůjčené peněžní prostředky 6 127 Kč, odměnou za administrativní činnost 8 565 Kč a poplatkem za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 5 508 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 2 500 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 22 500 Kč na dlužné jistině a částku 18 203,05 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 7.10.2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčiteli poskytnutou zápůjčku 30 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 28 799 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 450 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za zapůjčené peněžní prostředky 9 888 Kč, odměnou za administrativní činnost 7 760 Kč a poplatkem za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 11 151 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 9 800 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 26 144,52 Kč na dlužné jistině a částku 19 610,98 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy na obou smlouvách o zápůjčce žalovaná dluží částku 86 458,55 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a kapitalizovaných smluvních úroků do dne postoupení a dále přiznání zákonných i smluvních úroků od postoupení do zaplacení.

1. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

2. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

3. Podle § 2390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje.

4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

2. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že byla uzavřena dne 15.3.2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tuto zápůjčku ještě poplatek 20 200 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako„ součet následujících kalkulačních položek“: úrok 6 127 Kč, administrativní činnost 8 565 Kč a vedení účtu a komfortní splácení 5 508 Kč. Celkovou částku 45 200 Kč měla žalovaná splácet v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 25 000 Kč byla předána v hotovosti. Byla sjednána úroková sazba ze zápůjčky ve výši 29 % ročně a RPSN 128,93 %. Dále soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že byla uzavřena dne 7.10.2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tuto zápůjčku ještě poplatek 28 799 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako„ součet následujících kalkulačních položek“: úrok 9 888 Kč, za zpracování, doručení flexibilní splácení 7 760 Kč a administrativní činnost a komfortní splácení 11 151 Kč. Celkovou částku 58 799 Kč měla žalovaná splácet v 24 měsíčních splátkách po 2 450 Kč. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 30 000 Kč byla předána v hotovosti. Byla sjednána úroková sazba ze zápůjčky ve výši 29 % ročně a RPSN 107,42 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované ze dne 28.1.2021 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky. Dále soud konstatoval zákaznickou kartu ze dne 7.10.2017 a 15.3.2018 ze kterých vyplývají informace o žalované před poskytnutím zápůjčky a tabulky umoření, ze které vyplývá umoření jednotlivých splátek zápůjčky. Žalovaná zaplatila, podle tvrzení žalobce, na poskytnuté zápůjčky celkem částku 12 300 Kč (2 500 Kč + 9 800 Kč).

9. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté zápůjčky, žalobce tvrdila a prokazoval, že provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích, a to před poskytnutím každé zápůjčky. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, ze dne 7.10.2017 a 15.3.2018, vyplněno, že žalovaná je vdaná, s příjmem 17 491 Kč, respektive 23 181 Kč. U výdajů bylo odhadem kalkulováno s částkou 10 000 Kč, respektive 5 000 Kč. Informace o příjmech byly dle informací ve formulářovém dotazníku, ověřovány pracovní smlouvou a výplatní páskou, a to pouze před poskytnutím první zápůjčky. Žalovaná současně prohlásila, že sdělila úplné a pravdivé informace. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované, a to ani přes poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., které se žalobci dostalo na ústním jednání dne 18.10.2021.

10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů (ty však ověřoval pouze v prvním případě). Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované, které byly pouze odhadovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

16. Obezřetnost a důslednost žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Celkové odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, respektive 10 000 Kč, ani rámcově neodpovídají například obvyklým výdajům na bydlení, energie, potraviny, apod. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Právní předchůdce žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, které nijak neověřoval, ač tak učinit mohl a měl, například výpisy z bankovního účtu žalované, apod. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované u druhé zápůjčky v roce 2018, nebylo ani nijak zohledněno, že žalované byla poskytnuta zápůjčka již v roce 2017, kterou objektivně nesplácela. Již z těchto okolností měla být u právního předchůdce žalobce zvýšená obezřetnost, při zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalované.

17. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. I přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., učiněné na ústním jednání dne 18.10.2021, žalobce svá tvrzení nedoplnil, ani řádné a úplné zkoumání úvěruschopnosti žalované neprokázal. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o zápůjčce. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 55 000 Kč (25 000 Kč + 30 000 Kč). Za předpokladu, že žalovaná na poskytnuté zápůjčky uhradila částku 12 300 Kč, byla jí uložena povinnost k zaplacení částky 42 700 Kč (55 000 Kč – 12 300 Kč) a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 42 700 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 13.2.2021, neboť podle výzvy žalobce ze dne 28.1.2021 byla povinna dluh zaplatit nejpozději do 12.2.2021. Od 13.2.2021 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %).

19. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.