37 C 171/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 101,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 499,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 10.3.2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 7 129,90 Kč, pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, pro částku 5 471,58 Kč, pro úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 15.3.2023 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 20 101,47 Kč s příslušenstvím, které rovněž částečně kapitalizoval. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 4.8.2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně dohodnutého příslušenství ve výši 18 894 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaný si svou povinnost nesplnil a na svůj závazek uhradil pouze částku 14 500,01 Kč. Ke dni 4.10.2021 byl úvěr zesplatněn. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 14 629,89 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 933,25 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 956,24 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 319,25 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 555,36 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.10.2022 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení a běžný úrok z prodlení až do úplného zaplacení.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 4.8.2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s dohodnutým příslušenstvím ve výši 18 894 Kč vrátit v pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 4.10.2021. Úvěr byl poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku 14 500,01 Kč. Ke dni 4.10.2021 došlo k zesplatnění úvěru. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25.10.2022. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky, obchodní podmínky a běžné upomínky, a dále žádost o poskytnutí úvěru.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, tvrdil žalobce, že schopnost žalovaného posoudil na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, ve které žalovaný sdělil své příjmové a výdajové poměry. Tuto žádost žalobce předložil. Z žádosti vyplývá, že žalovaný je zaměstnán s příjmem ve výši 31 500 Kč měsíčně. K výdajům žalovaný uvedl, že na bydlení a energie vynaloží částku 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 3 860 Kč a na splátky stávajících půjček částku 4 100 Kč. K těmto tvrzením však nebyly předloženy žádné relevantní důkazy.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil, resp. k tvrzením žalobce nebyly předloženy žádné relevantní důkazy a žalobce se svojí neúčastí na ústním jednání dobrovolně vzdal možnosti poučení ze strany soudu.

18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, resp. povinnost nebyla prokázána. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 7 499,99 Kč (22 000 Kč 14 500,01 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 7 499,99 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 9.3.2023, neboť podle výzvy žalobce ze dne 1.3.2023 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 9.3.2023. Od 10.3.2023 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení dosahoval v předmětném období 15%, avšak žalobce v žalobě požadoval toliko úrok z prodlení ve výši 8,25%, který mu byl přiznán.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalovaný byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně mu však žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.