37 C 193/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 81 389,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 964 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% p.a. od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě jakéhokoliv prodlení.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 69 425,78 Kč, pro úrok a úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 21. 5. 2025 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 81 389,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 29. 1. 2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 21 571 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 676 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na svou pohledávku žalovaný uhradil částku 36 240 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 22 507 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 15 599,36 Kč a dlužný poplatek ve výši 6 907,64 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 11.6.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 21 210 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 580 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na svou pohledávku žalovaný uhradil částku 16 943 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 31 898,48 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 16 866,91 Kč a dlužný poplatek ve výši 15 031,57 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 25.11.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 8 948 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 596 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na svou pohledávku žalovaný uhradil částku 4 853 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 26 984,30 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 15 500 Kč a dlužný poplatek ve výši 11 484,30 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na ústním jednání. Potvrdil, že předmětné spotřebitelské úvěry čerpal, před poskytnutím úvěru se zprostředkovatelka dotazovala na jeho příjmy, které byly dokládány výplatní páskou a potvrzením o přiznání invalidního důchodu. Informace si zprostředkovatelka ověřovala nahlédnutím do jeho internetového bankovnictví. Poté, co soud dal žalovanému nahlédnout do zákaznické karty ze dne 25. 11. 2022, uvedl, že uváděné příjmy nekorespondují s tím, jaké byly jeho faktické příjmy, respektive příjmy domácnosti. Pro případ, že by mu soudem byla uložena určitá povinnost k zaplacení, požádal o možnost rozložení do splátek v maximální výši 1 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na sociální a výdělkovou situaci.

3. Vzhledem k tomu, že smlouvy účastníků byly uzavřeny za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 29. 1. 2022 uzavřena smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku a poplatků v celkové výši 28 747 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil 36 240 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2025. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku 16.4.2025, oznámení o postoupení pohledávky, kartu zákazníka.Provedeným dokazováním soud dále zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 11.6.2022 uzavřena smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku a poplatků v celkové výši 27 290 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil 16 943 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2025. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku 16.4.2025, oznámení o postoupení pohledávky, kartu zákazníka.Provedeným dokazováním soud dále zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 25.11.2022 uzavřena smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku a poplatků v celkové výši 14 044 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil 4 853 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2025. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku 16.4.2025, oznámení o postoupení pohledávky, kartu zákazníka.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdce žalobce provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 29.1.2022 vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 9 001 Kč, má další příjem ve výši 7 175 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti činí 25 000 Kč měsíčně. U výdajů je kalkulováno s odhadovanými výdaji ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaný současně ve smlouvě stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány z výplatních pásek a výměru invalidního důchodu. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje, avšak ani další tvrzené příjmy žalovaného.Před poskytnutím dalšího úvěru provedl právní předchůdce žalobce hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11.6.2022 vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 9 537 Kč, má další příjem ve výši 7 521 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti činí 25 000 Kč měsíčně. U výdajů je kalkulováno s odhadovanými výdaji ve výši 1 000 Kč měsíčně a interními splátkami úvěru ve výši 3 264 Kč. Žalovaný současně ve smlouvě stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány z výpisu z bankovního účtu žalovaného a výměru invalidního důchodu. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje, avšak ani další tvrzené příjmy žalovaného.Před poskytnutím třetího úvěru provedl právní předchůdce žalobce hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 25.11.2022 vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 9 537 Kč, má další příjem ve výši 8 022 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti činí 55 000 Kč měsíčně. U výdajů je kalkulováno s odhadovanými výdaji ve výši 500 Kč měsíčně a interními splátkami úvěru ve výši 5 612 Kč. Žalovaný současně ve smlouvě stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje, avšak ani další tvrzené příjmy žalovaného.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal pouze informace týkající se jeho příjmu a výdajů, které však nebyly, dle názoru soudu řádně ověřovány a dokladovány. Ač z karty zákazníka vyplývá, že údaje o příjmech byly ověřovány z výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu a výměru důchodu, byly příjmy žalovaného značně účelově nadhodnoceny, což žalovaný sám potvrdil, že příjmy neodpovídají skutečnosti. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, ). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

18. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k informacím, že žalovaný nemá žádné výdaje, krom splátek předchozích úvěrů. Uvedl-li žalovaný, že nemá žádné měsíční výdaje (krom symbolické částky 500 Kč, respektive 1 000 Kč), měl právní předchůdce žalobce zpozornět a provést širší šetření ohledně této podezřelé informace. Za předpokladu, že by žalovaný neměl žádné výdaje, je pozoruhodné, k čemu musel čerpat předchozí spotřebitelské úvěry. V tomto ohledu lze jednoznačně spatřovat důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by si tato tvrzení blíže ověřil, ač tak udělat mohl a měl.

19. Soud si je zároveň vědom skutečnosti, že žalovaný zpočátku své povinnosti plnil a úvěry splácel. Na tuto okolnost však nelze aplikovat ani například judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, , kdy tento rozsudek není na projednávanou věc aplikovatelný, neboť se týká jiné skutkové situace, kdy spotřebitel celý úvěr splatil a až následně se domáhal bezdůvodného obohacení z titulu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

20. Evropský soudní dvůr v rozsudku ve věci , spisová značka, ze dne 11. 1. 2024, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, ., připomněl svou stávající judikaturu, když s ohledem na bod 26 odůvodnění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, má tato povinnost rovněž za cíl, aby věřitelé jednali zodpovědně a neposkytovali úvěry spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (rozsudky , Anonymizováno, ze dne 18. 12. 2014, , Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2020, a , Anonymizováno, ze dne 10. 6. 2021). Z toho vyplývá, že povinnost věřitele spočívající v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má předcházet prostému riziku nadměrného zadlužení nebo platební neschopnosti, vyplývajícímu z nedostatečného ověření jeho schopnosti a ochoty splácet úvěr. Takové finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z čl. 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být proto vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní.

21. Samotná skutečnost, že tedy žalovaný zpočátku splácel poskytnuté úvěry, pak s ohledem na výše zmíněnou judikaturu nemůže vést k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet, když při uzavření úvěrové smlouvy existovaly s ohledem na způsob hospodaření žalovaného s finančními prostředky pochybnosti o jeho možnostech a schopnostech úvěr splácet. V případě pochybností o správnosti sdělených údajů nebo jejich nedostatečnosti (absence běžných měsíčních výdajů) byl právní předchůdce žalobce povinen požadovat po žalovaném jejich objasnění a doložení tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost právního předchůdce žalobce jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla.

22. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o úvěru. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 11 964 Kč (30 000 Kč + 22 000 Kč + 18 000 Kč) – (36 240 Kč + 16 943 Kč + 4 853 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 11 964 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 2.5.2025, neboť podle výzvy žalobce ze dne 16.4.2025 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 1.5.2025. Od 2.5.2025 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (12%).

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 o.s.ř. žalovaný byl ve sporu úspěšnější, objektivně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Povinnost žalovaného soud rozložil do měsíčních splátek po 1 000 Kč, čímž zohlednil jeho výdělkovou a sociální situaci, respektive situaci jeho domácnosti.