37 C 194/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 012 545 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 45 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém požadovaném rozsahu, tj. pro částku 98 522,50 Kč se návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů zamítá a pro částku 143 822,50 Kč zastavuje.

III. Žaloba o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 724 900 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 72 780 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 31.7.2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 1 012 545 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou žil ve společné domácnosti od září 2013, kdy se nastěhoval do jejího domu v [část obce]. Dne 4.5.2015 s žalovanou uzavřeli manželství, které bylo ke dni 1.8.2017 rozvedeno. Tvrdil, že od počátku soužití přispíval žalované jednou polovinou na náklady na bydlení, které činily 3 900 Kč. Od ledna 2014 začal přispívat žalované jednou polovinou na náklady na hypotéku, přispíval částkou 3 050 Kč, na účet žalované. Od ledna 2014 tak platil měsíčně na účet žalované částku 5 000 Kč, od září 2014 částku 5 700 Kč, z důvodů zvýšení záloh na energie. Počínaje měsícem říjnem 2014 platil žalobce žalované měsíčně částku 7 200 Kč Celkem tak žalobce zaplatil žalované na jejích úvěrech a závazcích částku 145 500 Kč od ledna 2014 do března 2017. Dále žalobce tvrdil, že po dobu soužití s žalovanou investoval do jejího domu v [část obce], kdy měl peníze z prodeje domu ve [anonymizováno]. Za dobu od ledna 2014 do dubna 2017 investoval částku 867 045 Kč. Jednalo se převážně o výdaje na materiál, kdy práci prováděl svépomocí. V žalobě specifikoval investice, na které hradil materiál. Celkem tedy investoval do výlučného majetku žalované částku 1 012 545 Kč, kterou požaduje zaplatit, a to se zákonným úrokem z prodlení od 3.7.2020 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 10.8.2020 opravil petit žaloby a vzal žalobu částečně zpět. Konstatoval, že za investice do výlučných závazků žalované a do nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalované, v době manželství, požaduje pouze ½ investic, kdy bylo investováno z prostředků ve společném jmění manželů. Předmětem žaloby je tak částka 54 900 Kč (investice do závazků žalované v období leden 2014 až 3.7.2015); částka 45 300 Kč (½ z částky 90 600 Kč, která představuje investice do závazků žalované v období 4.7.2015 až 3/ 2017); částka 670 000 Kč, z titulu investic do nemovitostí žalované před uzavřením manželství; částka 98 522,50 Kč (½ z částky 197 045 Kč, která představuje investice do nemovitostí žalované v době od 4.7.2015 do 3/ 2017. Pro částku 143 822,50 Kč vzal tak žalobu zpět a navrhl v tomto rozsahu zastavení řízení. Předmětem žaloby zůstala částka 868 722,50 Kč. Ve vyjádření ze dne 25.1.2021 upřesnil, že žalobou požaduje jednak nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení a dále pak nároky z titulu vypořádání zaniklého SJM, tj. investice ze SJM do výlučného majetku jednoho z manželů.

3. Po poučení ze strany soudu na ústním jednání dne 1.2.2021 dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., žalobce svá tvrzení doplnil tak, že tvrdil uzavření ústní dohody s žalovanou, na základě které jí přispíval rovněž jednou polovinou na její výlučné závazky z hypotéky. Následně po ní požadoval vrácení investovaných částek, na což však neměla žalovaná finanční prostředky, a proto se domlouvali na vypořádání prostřednictvím odkoupení jedné poloviny nemovitostí. Dále doplnil, že investice do výlučných nemovitostí žalované byly činěny rovněž na základě ústní dohody a se souhlasem žalované. K tvrzeným investicím žalobce zpracoval tabulku, kde investice popsal. Současně žalobce omezil žalobu v rozsahu tvrzených investic do nemovitosti žalované v období od 1.1.2014 do 3.7.2015, co do částky 232 102,72 Kč. Doplnil tvrzení, že v době manželství se rovněž podílel na splácení výlučného závazku žalované z titulu úvěru ze stavebního spoření, který musela žalovaná v době manželství splácet v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Žalobce se na splátce podílel částkou 2 500 Kč měsíčně.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Popřela, že by se žalobce podílel na placení jejích výlučných závazků, a že by investoval do jejích nemovitostí. Potvrdila, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí v k.ú. [část obce] u [obec], které nabyla do vlastnictví na základě dohody o vypořádání SJM s předchozím manželem, přičemž původně nemovitosti zakoupili kupní smlouvou ze dne 21.5.2012 za cenu 1 659 000 Kč. Potvrdila rovněž, že s žalobcem žili, jako druh a družka od září 2013, dne 4.7.2015 uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno ke dni 1.8.2017. Potvrdila, že do předmětné nemovitosti byla investována částka 240 000 Kč, kterou čerpali z překlenovacího úvěru bývalého manžela, a to v září 2013. K této smlouvě o překlenovacím úvěru žalovaná přistoupila dne 25.6.2012. Potvrdila, že ke kolaudaci domu došlo v únoru 2015. Z procesní opatrnosti žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, a to v rozsahu uplatněných nároků vzniklých od září 2013 do 1.1.2014. Ke společnému soužití uvedla, že hospodařili odděleně, proto bylo nutné stanovit příspěvek žalobce na náklady společné domácnosti. Ústně se tak dohodli, že žalobce bude přispívat měsíčně částku 5 000 Kč, později 5 700 Kč a později 7 200 Kč, které žalobce zasílal na účet žalované, nikoliv na úvěrový účet, jak tvrdí žalobce. Příspěvky žalobce neměly nic společného s úvěry žalované, ale pouze s náklady na společnou domácnost. K investicím do své nemovitosti uvedla, že dům byl již v září 2013 užíván a žalobce se nastěhoval do její domácnosti. Převážná část dokončovacích prací byla již do září 2013 zhotovena. Potvrdila, že rovněž žalovaný na domě od září 2013 vypomáhal a podílel se částečně na některých pracích. Popírá však, že by do jejího domu žalobce investoval, jak tvrdí v žalobě.

5. Z protokolu z ústního jednání a rozsudku ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 38C 97/2017 bylo zjištěno, že mezi účastníky bylo vedeno řízení o rozvod manželství. Rozsudkem ze dne 8.6.2017 bylo manželství účastníků uzavřené dne 4.7.2015 rozvedeno, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 1.8.2017. Z protokolu ze dne 8.6.2017 mimo jiné vyplývá, že byla vyslechnuta žalovaná, která vypověděla, že manžel jí pravidelně přispíval na domácnost, platili vše na půl. Z výslechu žalobce vyplynulo, že do domu žalované investoval asi 750 000 Kč, kdy peníze měl z prodeje domu ve [anonymizováno].

6. Z výpisů z bankovního účtu žalobce bylo mimo jiné zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] (účet žalované) zaplatil v roce 2014 v lednu 2014 částku 5 000 Kč, v únoru nebyla platba 5000 Kč provedena z důvodu nedostatečného zůstatku, v dubnu 5 000 Kč, v květnu 5 000 Kč, v červnu 5 000 Kč, v červenci 5 000 Kč, v srpnu 5000 Kč, v září 5 700 Kč, v říjnu 5 700 Kč, v listopadu 5 700 Kč, v prosinci 5 700 Kč. V roce 2015, v lednu 5 700 Kč, únoru 5 700 Kč, březnu 5 700 Kč, dubnu 5 700 Kč, květnu 5 700 Kč, červnu 5 700 Kč, v červenci 5 700 Kč, srpnu 5 700 Kč, září 5 700 Kč, říjen 7 200 Kč, listopad 7 200 Kč, prosinec 7 200 Kč. V roce 2016, v lednu 7 200 Kč, únoru 7 200 Kč, březnu 7 200 Kč, duben 7 200 Kč, květen 7 200 Kč, červen 7 200 Kč, červenec 7 200 Kč, srpen 7 200 Kč, září 7 200 Kč, říjen 7 200 Kč, listopad 7 200 Kč, prosinec 7 200 Kč. V roce 2017, v lednu 7 200 Kč, březnu 6 850 Kč. Platby byly na bankovním výpisu žalobce označeny„ rezie a hip. marketka“.

7. Z odhadu obvyklé ceny nemovitosti pro účel úvěrového řízení č.08/05/ 2017 ze dne 28.5.2012 vyplývá obvyklá cena nemovitostí žalované v k.ú. [část obce] u [obec] ve výši 2 300 000 Kč. Vlastnické právo pro žalovanou je doloženo výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví].

8. Z odhadu obvyklé ceny nemovitosti pro účel úvěrového řízení č.449/23/ 2012 ze dne 27.3.2017 vyplývá obvyklá cena nemovitostí žalované v k.ú. [část obce] u [obec] ve výši 1 600 000 Kč. Odhad budoucí obvyklé ceny nemovitostí ve výši 2 200 000 Kč.

9. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 14.5.2019 vyplývá, že ke dni 2.5.2019 byla plně uhrazena pohledávka ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] 2012 ze dne 25.6.2012, uzavřené s [jméno] [příjmení], ke kterému žalovaná přistoupila. Bylo dále potvrzeno, že z účtu žalované č. [bankovní účet] bylo na pohledávku v období 23.9.2015 do 23.4.2018 uhrazeno celkem 219 400 Kč.

10. Z kupní smlouvy uzavřené dne 24.10.2014 mezi manžely [příjmení], jako prodávajícími na straně jedné a žalobce a žalovanou, jako kupujícími na straně druhé, vyplývá, že došlo k převodu vlastnického práva k pozemkovým parcelám [číslo] [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], a to za částku 55 350 Kč.

11. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 20.6.2012 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi stavební spořitelnou a [jméno] [příjmení], předmětem byl úvěr ve výši 200 000 Kč na modernizaci domu č.p [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] Dohodou o přistoupení k závazku ze dne 20.6.2012 k závazku přistoupila žalovaná. Z přehledu splátek za období od srpna 2015 do července 2017 vyplývá, že žalovaná na tento závazek uhradila celkem částku 120 900 Kč v měsíčních splátkách po 5 000 Kč.

12. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne 12.6.2012 vyplývá, že byla uzavřena mezi hypoteční bankou a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 1 600 000 Kč na pořízení nemovitostí v k.ú. [část obce] u [obec]. Dodatkem [číslo] ze dne 24.10.2013 byla úvěrová smlouva zúžena pouze na žalovanou. Z přehledu splátek vyplývá, že byly stanoveny od ledna 2014 do května 2015 na částku 8 667,50 Kč a od června 2015 do března 2017 na částku 6 014,90 Kč. Z platební bilance vyplývá, že na předmětný úvěr byly ze strany žalované uhrazeny v období ledna 2014 až března 2017 všechny předepsané splátky.

13. Z indexu cen (nákladů) nemovitostí obývaných vlastníky vyplývá vývoj cenové hladiny nákladů na pořízení, zkvalitnění a udržování vlastnické bytové nemovitosti v ČR.

14. Z inzerátu na prodej nemovitostí vyplývá nabídková cena na hrubou stavbu nemovitostí v k.ú. [část obce] u [obec], a to za cenu 1 659 000 Kč. Z kupní smlouvy vyplývá, že nemovitosti za kupní cenu 1 660 000 Kč koupili manželé [jméno] a [jméno] [příjmení].

15. Z tabulky zpracované žalobcem vyplývá přehled zakoupeného materiálu, jeho cena, účel zakoupení a způsob platby.

16. Z návrhu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru (bez data a podpisu) vyplývá návrh na přistoupení žalobce k závazku žalované, vůči hypoteční bance.

17. Z návrhu darovací smlouvy (bez data a podpisu) vyplývá návrh na darování ½ nemovitostí žalované v k.ú. [část obce] u [obec], žalobci.

18. Z výpisu z bankovního účtu žalobce z května 2017 vyplývá, že hradil internet ve výši 390 Kč a elektřinu ve výši 2 000 Kč. Z výpisu za měsíc březen 2014 vyplývá výběr v hotovosti ve výši 6 200 Kč (dle tvrzení žalobce se jedná o platbu žalované za měsíc únor 2014, která neodešla z účtu).

19. Z nabídky [právnická osoba] ze dne 14.7.2014 vyplývá nabídka na nosníky Heluz Miako, za cenu 15 057 Kč.

20. Z e-mailové zprávy od [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 24.7.2014 vyplývá, že sděluje žalobci, že pracuje na projektové dokumentaci na ČOV, kdy jako stavebník je uvedena žalovaná. Přílohou zasílá výkresovou část.

21. Z proforma faktury ze dne 16.7.2014 vyplývá, že je vystavena [jméno] [příjmení], odběratelem je žalobce a předmětem je kyvné okno, včetně lemování, za cenu 10 272 Kč. Objednávka byla potvrzena dne 16.7.2014.

22. Z faktury PObvodí Ohře, státního podniku ze dne 16.5.2015 vyplývá, že fakturují [jméno] [jméno] částku 1 137 Kč za práci dopravních prostředků.

23. Z daňových dokladů se zjišťují nákupy v Polsku.

24. Fotografie předložené žalobcem zachycují materiál, prováděné práce, nábytek, obklady, instalované okno, apod.

25. Ze zakázky [právnická osoba] ze dne 1.8.2014 vyplývá nabídka na tvárnice, rohož a maltovou směs.

26. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne 3.3.2016 vyplývá, že žalobce zakoupil elektrickou varnou desku za cenu 5 196 Kč.

27. Z výpisů z bankovních účtů žalované mimo jiné vyplývá její měsíční příjem, že hradila splátky hypotéky a překlenovacího úvěru, a zjišťují se platby tvrzené žalobcem.

28. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu žili, jako druh a družka, od září 2013 v nemovitostech ve výlučném vlastnictví žalované v k.ú. [část obce] u [obec]. Vlastnické právo žalované k předmětným nemovitostem bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, jakož i nabývacími tituly. Předmětné nemovitosti, v rozestavěném stavu (hrubá stavba), zakoupila žalovaná spolu se svým tehdejším manželem [jméno] [příjmení] v roce 2012 za kupní cenu 1 660 000 Kč a na základě dohody o vypořádání SJM ze dne 20.5.2014, právní účinky zápisu ke dni 18.8.2014, se žalovaná stala výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Rovněž bylo mezi účastníky nesporné a prokázáno listinami, že dne 4.7.2015 uzavřeli manželství, které bylo následně rozvedeno ke dni 1.8.2017.

29. Nesporné mezi účastníky rovněž bylo a vyplývá z předložených výpisů z bankovních účtů žalobce a žalované, že od ledna 2014 zasílal žalobce žalované na její účet měsíčně částku 5 000 Kč od ledna 2014 do srpna 2014 (krom měsíců únor a březen), částku 5 700 Kč měsíčně od září 2014 do října 2015 a částku 7 200 Kč měsíčně od listopadu 2015 do března 2017.

30. Bylo rovněž prokázáno, že na koupi předmětných nemovitostí čerpala žalovaná, spolu se svým tehdejším manželem [jméno] [příjmení], hypoteční úvěr ve výši 1 600 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 12.6.2012, který na základě dodatku ze dne 24.10.2013 přešel výlučně na žalovanou. Tento hypoteční úvěr žalovaná po celou dobu soužití s žalobcem, rovněž po celou dobu manželství s žalobcem, splácela inkasním způsobem ze svého účtu, kdy splátky byly stanoveny a hrazeny od ledna 2014 do května 2015 ve výši 8 667,50 Kč měsíčně a od června 2015 do března 2017 ve výši 6 014,90 Kč měsíčně. Rovněž bylo prokázáno, že žalované vznikl na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 20.6.2012 závazek vůči stavební spořitelně, kde byl vyčerpán úvěr ve výši 200 000 Kč na modernizaci domu č.p [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Tento úvěr byl žalovanou ke dni 2.5.2019 zcela uhrazen, kdy z účtu žalované č. [bankovní účet] bylo na pohledávku v období 23.9.2015 do 23.4.2018 uhrazeno celkem 219 400 Kč.

31. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda uzavřeli dohodu o tom, že platby zasílané měsíčně žalobcem žalované na její účet, byly určeny rovněž na splátku výlučného závazku žalované, vyplývajícího z hypotečního úvěru, jak tvrdil žalobce, či zda šlo pouze o příspěvek žalobce na náklady spojené se společnou domácností účastníků, jak tvrdila žalovaná. Sporné mezi účastníky rovněž zůstalo, zda žalobce investoval do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované, čímž došlo k jejímu zhodnocení.

32. Vzhledem k tomu, že žalobcem uplatněné nároky měly vzniknout jednak za soužití účastníků před uzavřením manželství, kdy žili jako druh a družka (období leden 2014 až 3.7.2015) a jednak v době, kdy účastníci byli manželé (období od 4.7.2015 do 1.8.2017), je nutné jednotlivé nároky po právní stránce posuzovat odlišně.

33. Nároky vzniklé od ledna 2014 do 3.7.2015 je nutné posuzovat jako nároky vzniklé z bezdůvodného obohacení podle příslušných ustanovení zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno, to platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 2999 odst. 1 věty prvé o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

34. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu, že nikdo se nesmí na úkor jiného bezdůvodně obohacovat. Proto pokud dojde plněním bez právního důvodu k obohacení jiné osoby bez spravedlivého důvodu, musí tato osoba bezdůvodné obohacení ochuzenému vydat. Není-li to dost dobře možné, např. proto, že plnění spočívalo v investicích do nemovitosti (jako tomu bylo v tomto případě), má ochuzený právo na peněžitou náhradu, kterou je třeba poskytnout ve výši obvyklé ceny předmětu bezdůvodného obohacení, tedy toho co ochuzený plnil ve prospěch obohaceného a o co se tak majetek obohaceného zvýšil, resp. o co se nesnížil, ač by se tak jinak stalo.

35. Nároky vzniklé v období od 4.7.2015 do 1.8.2017 je nutné posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, na vypořádání společnému jmění manželů. Podle § 740 nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Podle odst. 2 hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

36. K nárokům vzniklým od ledna 2014 do dne uzavření manželství, tj. do 3.7.2015, žalobce tvrdil, že se podílel na hrazení výlučného závazku žalované z titulu hypotečního úvěru, kdy za toto období jí zaslal na její účet, právě na úhradu jejího závazku, celkem částku 54 900 Kč. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce na účet pravidelně zasílal určitou finanční částku, avšak nikoliv na úhradu jejího závazku z hypotečního úvěru, avšak na náklady spojené se společnou domácností. Žalobce byl na ústním jednání dne 1.2.2021 poučen o tom, že je nutné dotvrdit a prokázat, jaká konkrétní dohoda byla mezi nimi uzavřena a že se jednalo právě o platby určené na úhradu závazku žalované. Aby byl žalobce v tomto rozsahu ve sporu úspěšný, musel by prokázat, že po dohodě s žalovanou jí poskytoval finanční prostředky, které byly určeny a použity na zaplacení jejího výlučného závazku z hypotečního úvěru. Dle názoru soudu žalobce svá tvrzení neprokázal a neprokázal tak v tomto rozsahu oprávněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce pouze tvrdil a vytvořil určitou konstrukci, že v rámci tvrzených a prokázaných měsíčních platbách, byla část těchto plateb určena právě na platby hypotečního úvěru žalované. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce pouze přispíval na domácnost, nikoliv na její výlučný závazek. Z protokolu z ústního jednání ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 38C 97/2017 (řízení o rozvod manželství) vyplynulo z výslechu žalované, že manžel jí přispíval na domácnost, platili vše na půl. Ač se v tomto konkrétním případě nejedná o období za doby manželství, výslech žalované podporuje její tvrzení, kdy o závazcích nebylo řečeno ničeho. Žalobce tak objektivně neprokázal své tvrzení, že by se podílel na placení závazku žalované, že by se žalovaná tímto bezdůvodně obohatila a byla povinna toto obohacení vydat. Samotné označení plateb na výpisu z účtu žalobce (rezie a hip marketka) neprokazuje dle názoru soudu tvrzenou dohodu žalobcem o splácení závazku žalované. V tomto rozsahu byla tedy žaloba zamítnuta.

37. Žalobce dále tvrdil, že před uzavřením manželství, tj. v období od ledna 2014 do 3.7.2015, investoval do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované v k.ú. [část obce] u [obec], částku 670 000 Kč. Žalovaná toto tvrzení popřela. Žalobce byl na ústním jednání dne 1.2.2021 poučen o tom, že je nutné dotvrdit a prokázat, zda tvrzené investice provedl po dohodě s žalovanou, či bez dohody a souhlasu, dále kdy, v jaké výši a jakým konkrétním způsobem byly investice provedeny a v čem spočívá bezdůvodné obohacení žalované. Aby byl žalobce v tomto rozsahu ve sporu úspěšný, musel by prokázat, že po dohodě, či s vědomím žalované, konkrétní investice do nemovitostí provedl a že tím došlo k jejich zhodnocení, tedy obohacení žalované. Žalobce zpracoval tabulku ve které konkretizoval jednotlivé investice, jaký materiál a práce měl uhradit. Tvrdil, že investicemi a nákupem materiálu se zhodnotila nemovitost žalované. Dle názoru soudu žalobce svá tvrzení opět neprokázal a neprokázal tak v tomto rozsahu oprávněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil pouze listiny prokazující učinění nabídek na nákup stavebního materiálu ([právnická osoba]), že bylo pracováno na projektové dokumentaci na ČOV, že byly prováděny nákupy v Polsku, že objednal kyvné okno a že zakoupil elektrickou varnou desku. Z žádných žalobcem předložených listin však objektivně nebylo prokázáno, že by z vlastních finančních prostředků konkrétně investoval do nemovitosti žalované. Žalobce ve své tabulce navrhoval prokázat svá tvrzení o nákupu materiálu a investicích převážně svým účastnickým výslechem. Toto soud považoval za nadbytečné, kdy z účastnického výslechu žalobce by objektivně došlo pouze k zopakování písemných tvrzení žalobcem a svá tvrzení žalobce mohl a měl případně prokazovat jiným způsobem. Žalobce dále ve své tabulce navrhoval výslech [jméno] [příjmení], který měl provádět zemní práce, [titul] [příjmení], která zpracovávala projekt na ČOV a [jméno] [příjmení]. Rovněž provedení těchto důkazů soud považoval za nadbytečné, kdy jejich výslechu nepředcházelo řádné dotvrzení ze strany žalobce, co konkrétně mělo být jejich výslechem prokazováno, a to právě k uplatněnému nároku na bezdůvodné obohacení. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] se měli vyjádřit k dokončenosti domu v době zahájení soužití. Prokázání stavu domu v době soužití však objektivně nesvědčí o provedení investic ze strany žalobce, které by vedly ke zhodnocení domu žalované. Nároky žalobce tak zůstaly pouze v rovině tvrzení, a to převážně nedostatečného, nebyly prokázány a žalobce tak objektivně nemůže být se svým nárokem úspěšný. Co do částky 670 000 Kč byla tedy žaloba rovněž zamítnuta. Soud současně konstatuje svojí chybu, kdy žalobce podáním ze dne 10.3.2021 omezil tento svůj nárok o částku 232 102,72 Kč, pro kterou mělo být řízení zastaveno a zamítnuto pouze pro 437 897,28 Kč, což je možné zhojit pouze v případném odvolacím řízení.

38. Ke shora uvedeným nárokům na vydání bezdůvodného obohacení se soud nezabýval námitkou žalované na promlčení uplatněných nároků. Žalovaná námitku vznesla pouze z procesní opatrnosti k nárokům za období od září 2013 do 1.1.2014, kdy žádné takové nároky objektivně uplatněny žalobcem nebyly. Žalobce uplatňoval pouze nároky vzniklé po 1.1.2014.

39. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na vypořádání zaniklého SJM, kdy tvrdil, že v průběhu manželství byl ze společných finančních prostředků splácen výlučný závazek žalované z titulu hypotečního úvěru, kdy požadoval vypořádat vnos ve výši 90 600 Kč, tj. přiznat na vypořádacím podílu částku 45 300 Kč. V průběhu soudního řízení bylo prokázáno a současně mezi stranami nesporné, že od 4.7.2015 do 1.8.2017 trvalo jejich manželství. Bylo zároveň prokázáno a nesporné, že i v průběhu manželství žalovaná splácela svůj výlučný závazek ze Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne 12.6.2012, a to od července 2015 částkou 6 014,90 Kč měsíčně, což bylo prokázáno potvrzením banky. Podle zákonného pravidla o vypořádání, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Za doby manželství tak na výlučný závazek žalované ze smlouvy o hypotečním úvěru byla prokazatelně vynaložena ze společných finančních prostředků částka 150 372,50 Kč (25 měsíců po 6 014,90 Kč), kterou by žalovaná měla do SJM nahradit a měla by se v rámci SJM vypořádat tak, že by žalobci připadl vypořádací podíl ve výši ½, tj. částka 75 186,25 Kč. Žalobce však uplatnil na vypořádání pouze částku 90 600 Kč, respektive ½, tj. 45 300 Kč, která mu byla výrokem I. přiznána.

40. Podáním ze dne 10.3.2021 žalobce k vypořádání dále navrhl, aby žalovaná nahradila do SJM i zaplacení jejího výlučného závazku u stavební spořitelny, který vyplývá ze Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 20.6.2012, kdy tvrdil, že i splácení tohoto závazku bylo činěno v době manželství ze společných finančních prostředků. K tomu soud konstatuje, že tento nárok (položka) k vypořádání SJM byl uplatněn až po stanovené lhůtě 3 let od rozvodu manželství, dle § 741 o.z. a nelze tento nárok v řízení o vypořádání SJM již uplatnit.

41. Dále žalobce navrhoval, aby soud vypořádal investice provedené v době manželství do výlučného vlastnictví žalované, tj. v době od 4.7.2015 do 1.8.2017, kdy požadoval vypořádací podíl ve výši 98 522,50 Kč, kdy tvrdil, že byly provedeny investice v rozsahu 197 045 Kč. Žalobce byl na ústním jednání dne 1.2.2021 poučen o tom, že je zejména nutné dotvrdit a prokázat, kdy, v jaké výši a jakým konkrétním způsobem byly investice provedeny. Aby byl žalobce v tomto rozsahu ve sporu úspěšný, musel by prokázat, že v době manželství byly provedeny investice do výlučných nemovitostí žalované a že se těmito investicemi zvýšila hodnota majetku žalované, kdy při vypořádání se nárok stanovuje způsobem, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Žalobce zpracoval tabulku, v které konkretizoval jednotlivé investice a jaký materiál a práce byly provedeny v době manželství. Svá tvrzení chtěl prokazovat výlučně svým účastnickým výslechem a výpisy z účtu. Toto soud považoval za nadbytečné, kdy z účastnického výslechu žalobce by objektivně došlo pouze k zopakování písemných tvrzení žalobcem a svá tvrzení žalobce mohl a měl případně prokazovat jiným způsobem. Rovněž výpisy z účtů žalobce objektivně neprokazovaly investice do výlučného majetku žalované. I v tomto rozsahu tak byla žaloba zamítnuta.

42. Žalobce měl tak úspěch ve sporu pouze nepatrný, naopak žalovaná byla ve sporu přeážně úspěšná. Žalovaná má tak právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst.3 o.s.ř. Žalované tak v souladu s vyhláškou č.177/1996 Sb. náleží náhrada za zastoupení advokátem, kdy z tarifní hodnoty 868 722,50 Kč náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 11 780 Kč. Adokát žalované učinil ve sporu celkem 5 úkonů za kterých mu náleží celá odměna, dle § 7 citované vyhlášky (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast na ústním jednání dne 1.2.2021, vyjádření ze dne 7.6.2021, účast na jednání dne 7.6.2021). Dále učinil dva úkony, za které mu náleží odměna ve výši ½ za učiněný úkon dle § 7 a § 11 odst.2 citované vyhlášky (formální odpor proti platebnímu rozkazu, účast na vyhlášení rozsudku). Advokátu náleží dále paušální náhrada za každý úkon po 300 Kč, dle § 13 citované vyhlášky. Celkové náklady žalované tak činí částku 72 780 Kč.