37 C 196/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdkyně žalobce – společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela s žalovanou dne 12.5.2018 smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčenou částku a dále částku ve výši 8 760 Kč (tj. poplatek za uzavření ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 280 Kč), a to v měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou přešla smlouvou o prodeji části podniku ze dne 6.9.2018 na společnost [právnická osoba], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 postoupila na společnost [právnická osoba], která jí následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 postoupila na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 12 000 Kč a smluvní úrok ve výši 25,85% p.a. od 12.6.2018 do zaplacení. Žalobce uvedl, že ostatní příslušenství nepožaduje.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila na ústním jednání dne 2.11.2022. Uvedla, že podepsala tvrzenou smlouvu o úvěru, a to někdy v roce 2018. Pracovník firmy si měl osobně chodit pro měsíční splátky, což však nečinil a ona neměla komu splátky hradit, proto tak nečinila. Uvedla, že po celou dobu jí nepřišla žádná upomínka ani výzva k úhradě, kdy na původní adrese v [ulice] ulici již přes 3 roky nebydlí. Vzhledem k tomu, že splatnost závazku nastala již v roce 2018 nebo 2019, vznesla rovněž námitku promlčení žalovaného nároku.

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 609 nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

11. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

12. Podle § 621 okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

13. Podle § 623 při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

14. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a původním věřitelem ([právnická osoba]) byla dne 12.5.2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč splatit ve 13 splátkách ve výši 1 560 Kč. První splátka byla splatná do 12 dne měsíce následujícího po uzavření smlouvy, tj. do 12.6.2018 a poslední splátka byla splatná dne 12.6.2019. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou přešla ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], a to smlouvou o prodeji části podniku ze dne 6.9.2018. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 na společnost [právnická osoba], která jí následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 postoupila na žalobce.

15. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. Původní věřitel provedl finanční analýzu žalované na základě její žádosti o poskytnutí úvěru a žalovanou předložených listin. Žalovaná doložila, že je zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], a to na dobu určitou do 31.3.2018. Průměrný výdělek dokladovala mzdovými listy ve výši 16 586 Kč měsíčně. Uvedla dále, že žije s druhem, který má výdělek 20 000 Kč. U výdajů uvedla a dokladovala, že hradí nájem ve výši 10 300 Kč, včetně záloh na služby. Další výdaje tvrdila ve výši 5 150 Kč, celkové výdaje domácnosti ve výši 10 300 Kč. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány tvrzené příjmy druha žalované a skutečné výdaje žalované. Bez prokázání příjmů druha žalované, by žalobkyně objektivně nebyla schopna poskytnutý úvěr splácet, kdy po odečtení tvrzených výdajů od prokázaných příjmů, by jí žádné finanční prostředky nezbývaly.

16. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, kdy žalovaná svůj dluh nesplácela.

17. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobce si od žalované nevyžádal potvrzení o příjmu osoby žijící ve společné domácnosti. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované, krom nákladů na bydlení. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

22. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 12 000 Kč.

23. Soud zároveň posuzoval námitku promlčení vznesenou žalovanou na ústním jednání dne 2.11.2022. V případě bezdůvodného obohacení, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Počátek běhu subjektivní 3 leté lhůty, lze tedy stanovit na den následující po poskytnutí částky 12 000 Kč, tj. ke dni 13.5.2018. Tato lhůta uplynula ke dni 13.5.2021. Vzhledem k tomu, žaloba byla podána až dne 17.5.2022, je žalovaný nárok promlčen, k námitce promlčení soud přihlédl v souladu s ustanovením § 610 odst. 1 a v souladu s ustanovením § 609, byl nárok žalobce zamítnut.

24. Ve věci byla úspěšná žalovaná, která však náklady řízení nepožadovala, a proto bylo rozhodnuto tak, že soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.