37 C 201/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 181 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 136 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. od 26.5.2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 162 399 Kč, pro smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 63 144 Kč od 4.6.2022 do zaplacení a pro zákonný úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 12.6.2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 181 535 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou dne 21.2.2022 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky, prostřednictvím klientské zóny za doložení souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku 92 592 Kč (50 000 Kč + sjednané úroky ve výši 42 592 Kč), a to v 72 měsíčních splátkách po 1 286 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23% a RPSN ve výši 38,69% Smluvní strany dále sjednaly doplňkové služby –doplňková služba PODPORA. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15.3.2022. Žalobce žalované zaslala celkem 2 upomínky, ve kterých ji upozornila na to, že neuhradila splátku řádně a včas a zároveň jí sdělil, že neuhradí-li dlužnou částku, dojde ke zesplatnění celého úvěru. Dne 21.4. 2022 žalobce žalované zaslal dopis, ve kterém ji upozornil na to, že došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni zbylou část jistiny ve výši 50 000 Kč, zbylou část úroků ve výši 42 592 Kč, zbylou část poplatků za doplňkovou službu PODPORA ve výši 63 144 Kč, náklady na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní úroky za prodlení ve výši 103,02 Kč a smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 21.2.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč tak, že částku ve výši 20 864 Kč vyplatí ve prospěch žalobce za účelem úhrady předchozího závazku žalované, částku ve výši 19 136 Kč vyplatí na účet žalované a částku ve výši 10 000 Kč započte na náklady poskytovatele úvěru dle čl. 4 smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 72 splátkách po 1 286 Kč měsíčně (resp. 2 163 Kč i s poplatky za doplňkové služby). V případě prodlení žalované si strany sjednaly právo žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované, právo na úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ze které je žalovaná v prodlení. Smluvní strany si dále sjednaly doplňkové služby – PODPORA, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek ročně o jeden kalendářní měsíc po termínu splatnosti, možnost přerušení splátek z důvodu úrazu, nemoci, hospitalizace a možnost odkladu v případě ztráty zaměstnání. Celkem se žalovaná zavázala splatit 92 592 Kč. Úroková sazba činí 23% ročně, RPSN činí 38,69%.

11. Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že je svobodná, pracuje u [právnická osoba] [název] ([anonymizováno]) s.r.o., její příjem dosahuje 18 269 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč a náklady na sázky 190 Kč. Žalobce žalovanou lustrovala v centrální evidenci exekucí (bez záznamu), v insolvenčním rejstříku (bez záznamu), v databázi ztracených dokladů, v katastru nemovitostí a ověřila poskytnuté údaje u zaměstnavatele.

12. Přílohu č. 2 této smlouvy tvoří Smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, ve které si účastníci dohodli možnost odkladu splátek 3x ročně, možnost odkladu splátek z důvodu úrazu, nemoci, závažného onemocnění, z důvodu ztráty zaměstnání. Součástí smluvní dokumentace je dále žádost o zřízení doplňkové služby PODPORA. Na smlouvě chybí podpisy účastníků, pouze v záhlaví smlouvy je uvedena IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód, SMS kód potvrzen z tel. čísla. Součástí smlouvy je také žádost žalované, aby část spotřebitelského úvěru byla použita na úhradu zůstatku předchozího závazku ve výši 20 864 Kč, který vyplývá ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalobkyní dne 16.2.2022.

13. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky a detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že došlo k vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou.

14. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předloženém dodatku č.1 nazvaném Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplněno, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] [název] ([anonymizována dvě slova] a její měsíční příjem činí 18 269 Kč. Z dotazníku dále vyplývá, že žalovaná je svobodná a nevlastní nemovitou věc. Měsíční náklady žalované jsou kalkulovány tak, že náklady na bydlení činí 3 000 Kč a náklady na sázky 190 Kč. Žalobce dále provedl lustraci žalované v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, apod. Informace v dotazníku byly ověřovány pouze z výplatní pásky žalované za měsíc 12/2021 a z výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc 11 a 12/2021 a 1/2022. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované.

15. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.

16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

21. Obezřetnost a důslednost žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 3 000 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že žalovaná nemá žádné další měsíční výdaje, krom částky 3 000 Kč na bydlení a částky 190 Kč na sázení. Žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc za situace, kdy si byl vědom, že žalovaná byla v období 5/2020 na svém bankovním účtu téměř v záporném zůstatku.

22. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 19 136 Kč (50 000 Kč – 20 864 Kč – 10 000 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 19 136 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 26.5.2022, neboť podle výzvy žalobce ze dne 21.4.2022 byla povinna dluh zaplatit nejpozději do 25.5.2022. Od 26.5.2022 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (11,75%).

24. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.